"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Písmenka a myšlenky.

26. srpna 2018 v 20:17 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Slova, slova slova... Ne, tohle neni nějaký můj rozepsaný článek, takhle to teď u mě v hlavě vypadá.
Často mám v hlavě hromady věcí, co mi překážej. Nemůžu pak myslet a tvořit. A ve většině případů jsou to vcelku negativní věci a já si jen potřebuju trochu postěžovat do éteru a doufat, že mě někdo pochopí. A že nejsem sama v tom prostě.
No a tentokrát jako nejsou.
Dobře, možná maličko. Ale jsou to hlavně pozitivní věci.
Tak moc pozitivní, že na to nejsem zvyklá a přitom mi to přijde naprosto v pořádku a správný. A i to je nezvyk.


Já sem totiž tak šťastná, že mě to děsí. Nezvyk.
Všichni všude tvrděj, že se na internetech pořád sdílí jenom to dobrý a já si myslim, že dělám hlavně opak :D
Ale chci tu nastolit rovnováhu.
Protože jasně, že za každou upletenou/ušitou/cokoliv věcí je dost nadávek a beznaděje.
Protože jasně, že za každou použitelnou fotkou je minimálně 5, který se ven nepodívaj.
Protože jasně, že za mym titulem je tolik nervů, že se fakt divim, že se to povedlo. A ještě jich spousta zbejvá.

A já si vlastně pořád stěžuju. Mi přijde. A asi to bude i pravda.
Nějakou dobu sem si řikala, že mám všechno, krom jednoho. Člověka se kterým bych mohla koexistovat. A tak jsem si řekla, že sem ráda, že mám, co mám.
A že to stačí. Zbytek se nějak zařídí.

No a zařídil. I když ne zrovna tak, jak sem čekala. Jakože vůbec. Teda pak jo, protože pošťouchnutí. Ale furt sem se bála. (Že já se furt něčeho bojim.)
No a teď je svět strašně v pořádku. Hodně moc.

A já mám pořád ideu. O trávě, útesech nad mořem, větru a whiskey.
Nevim, proč tohle byla první myšlenka.
Asi protože minulý léto to tak trochu spojilo. Jako kdyby to na mě čekalo už někde pod skotskym mechem. Nebo, že by kouzla?
Svedeme to na kouzla. Přece jen je mám ráda a co teprve ta písmenková.

A na něco bych si přece jenom postěžovala, ale mám pocit, že nemám právo. Nebo jako mám, ale je to nevyhnutelná věc a tak nemá cenu si stěžovat.
Horší je pak fakt, že to vypadá, že na 3,5 měsíce zmizím z pevniny. Jako ono to půjde, ale chvílema chci vycouvat. Tohle je vlastně jedinej důvod, proč bych to vzdala. A hrozný papírování.
Ale teď to vypadá na poslední dva papíry.
A ten zbytek se zvládne.

Víte, jak snad skoro každej má v hlavě toho ideálního člověka? Třeba ne celýho, ale hodně jeho vlastností.
Já ten seznam pro přehlednost dost zúžila. Na tři věci myslím. Zbytek totiž není potřeba.
A výsledek?
Člověk, co zvládá i ten zbytek.
A za to jsem strašně ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama