"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Imaginární já

11. ledna 2018 v 22:15 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Nebo taky ideální, těžko říct, co je lepší. Tenhle koncept jsem potkala na internetech a přišel mi vcelku zajímavý.
Každý máme ve svojí hlavě představu toho, kdo jsme. Nebo bysme chtěli být. Máme plány, co všechno se chceme naučit, kam všude se podívat, co všechno umět. A podobně.

Když jsem tenhle konceprt potkala poprvé, šlo o vyhazování věci spojený s tím, kým být chceme, ale nikdy nebudeme. Minimalismus opět. Tak nějak jsem si řikala, že by asi nebylo od věci se vzdát věcí, které nikdy nepoužiju.
A pak jsem si uvědomila, že takové věci nemám. Protože dělám od kadžého kousíček.


Normální člověk má obvykle třeba 3 (random číslo) zájmy, ve kterejch je dobrej. Ale já jich mám bambilion a rozhodně ve všech dobrá nejsem. Něco mi jde líp, neco hůř.
Moje imaginární já dělá prostě všechno a já si nejsem schopná vybrat, čemu z toho chci věnovat víc a čemu míň.
Kdybych nemusela spát, rozhodně bych měla čas na všechno. Ale já spát musim a to poměrně dost.

Tak nějak jsem doufala, že mi tenhle koncept pomůže rozhodnout se, oc dělat víc a co míň.... Teoreticky možná.
Chtěla bych být tím stvořením, co píše, povečerech čte a když má nápad - šije, plete a maluje.
Jenže...
To bych zapomněla na kytaru, na kterou sice umim veliký nic, ale to nic si občas ráda zahraju a pěkně zní.
To bych opomněla fakt, že chci rozunět více jazykům.
To bych opomněla cestování, zvířátka a přírodu.
A stejně tak veškerej svůj "profesní" život. Protože ono by to chtělo nějak zakomponovat do sebe.
A taky ta spousta věcí okolo, co mě zajímá... Jako vesmír.. A tak.

Ono by nebylo tak těžký se smířit s tm, že si prostě neumim vybrat. (Jo a zapomněla sem, že chci i umět líp fotit.) Ale pak mám trochu přehnaný nároky na postavy ve svejch příbězích. Nemůže každou postavu zajímat milion věcí a zase ani ne jenom jedna.. A já asi tak úplně neumím najít rovnováhu.

Výsledek je ten, že v pokoji je pořád stejnej bordel a povahy postav budu muset dávat někomu na schválení.
A abych se mohla učit, musej některý myšlenky do světa.

Máte taky svoje imaginární já, ke kterému se chcete přiblížit??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 17. ledna 2018 v 23:04 | Reagovat

Moje imaginární já se věnuje nekromancii a studuje v Bradavicích a mám takový nemilý dojem, že ani jedno z toho mi nikdy nevyjde. S bambilionem zájmů to mám podobně. Jsem ten tragický typ člověka, který se zajímá o vše, ale neovládne nic... přičemž tedy věřím, že ty ten případ nejsi. Myslím, že máš na rozdíl ode mě opravdu vůli se všem svým zájmům věnovat, a tak je super, že nad nimi rozmýšlíš tímhle stylem, kterému přiřadíš jakou prioritu.

S povahou postav jsem to mívala podobné. Tak jsem se rozhodla jednou stvořit postavu démonky, která sbírá duše mrtvých lidí tak, že je pohltí a spojí se svou vlastní. Ve výsledku je to dokonalý mišmaš a krásná schíza, která konečně vysvětluje, proč ta postava chce a musí všechno. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama