"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Povídky Podivných (Ransom Riggs)

13. prosince 2017 v 20:06 | Shira Elizabeth |  Knížky
Na tuhle knížku jsem se dost těšila a něbylo to jen kvůli krásné obálce.
Mám podivné ráda.

Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku - domov a útočiště - pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.
Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové - třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla - jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.


Povídky jsou skutečně jako pohádky pro děti. Krátké a v jedné dokonce i byla skutečná princezna. Takové trochu jiné pohádky.
Líbili se mi. A určitě bych je četla dětem před spaním. (Teda.. Těm imaginárním, samozřejmě.)
Nemám k tomu moc slov - bylo to hezké, milé, roztomilé.
A i přes to, že nemám moc v lásce zlatou, mám fakt moc ráda tuhle obálku. Je to takový ten dřívější styl. Žádný papírový přebal, ale hezké pevné desky s knihařskou látkou a zlatým písmem. Omnomnom.

Hodnocení: ♥♥♥♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 13. prosince 2017 v 20:54 | Reagovat

Taky miluju Podivný . Mám všechny knížky i v kině jsem na tom byla . Ale další můj oblíbenec Tim Burton mě tímhle filmem zklamal . Dalo se z to vytěžit mnohem víc..

2 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | E-mail | Web | 24. prosince 2017 v 22:30 | Reagovat

[1]: No jo, přijde mi, že když si Tim ten film sám nevymyslí, tak to neni takový.. To samý s Alenkou. Asi se snaží být pohádkovější a míň creepy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama