"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

V zemi jednorožců

21. srpna 2017 v 19:42 | Shira Elizabeth |  žiju!!
"A kam chcete jet na dovolenou letos?"
"Chceš vidět Lochnesku."
"No to nevim."
"Chceš."

A tak jsem dostala za úkol najít nějaký typy na ubytování a celý to vymyslet. Vymyslela. 30. července brzo ráno jsme se vydali na letiště a odletěli do země jednorožců.
Pozor, je tam milion fotek

Po přistání jsme si došli do půjčovny pro autíčko, které jsme měli připravené. Do kufru jsme narvali kufry a já si sedla na místo spolujezdce, držela navigaci a hlídala, abysme nespadli ze silnice. To byl docela náročný úkol. Mám krapet problém rozeznávat strany a navigace občas řikala hlouposti a navíc k tomu - já byla ta, co na ní útočili svodidla. Zvládli jsme mnoho kruháků i dálnici bez jediného karambolu, ale pak přišli i daleko náročnější zkoušky.
Naše cesta vedla do Lochgoilhead - městečka, kde jsme přebývali. Cestou jsme ještě dvakrát zastavili. Jednou v nějakém satelitním městečku, abysme se trochu protáhli.

A podruhé u Dumbarton Castle. Jelikož šlo o první den, nikdo nechtěl hned vyhazovat peníze za vstupné a hrad jsme obdivovali pouza z dálky. Všude bylo cítit moře a poletovali racci. A pak taky vrány.


Městečko bylo krásně klasicky britské. Žádné záclony, otevřené dveře, spojení starého a nového. Jako elektrifikace na staré budově, která ale vůbec nepůsobí napatřičně.

Britové umí tak zvlástně spojit staré a industriální věci. Tady se nebourá, tady se opravuje a upravuje.

Kolem 5PM (hehe), jsme dorazili do cíle. Do vesnice vedla pouze jednopruhová silnice s vyhýbacími místy. To byl asi největší problém, protože většinu cesty jsem upozorňovala, že spadneme ze silnice. To se postupně zlepšovalo. Vesnice byla vcelku maličká, rybářská s ovečkami a velikým kempem.
Po večeři jsme šli ještě na procházku. Omrknout moře a okolí. Všude rozbité mušle, racii, chaluhy... Potkali jsme domorodce, kteří se nás optali, zda nás moc neotravují mušky.
V pondělí jsme se vydali na kratší výlet k místu, kde se stékali malé říčky do jedné větší, která poté tekla do našeho moře. Nejprve jsme špatně zatočili a šli chvíli podél říčky, ale tam cesta končila. Spooousta mechu a jetele. A kapradí. Po správné cestě jsem začala testovat pláštěnku.

Všude byli mušky. Přešli jsme dva dřevěné mosty, prohlídli si říčku a potkali školní skupinku dětí. Na cestě zpátky jsme vlezli do ohrady ke kravám na kopečku, který jsme viděli z okna obýváku. Zdejší populaci krav jsme nakonec spočetli na 2-3 velké krávy a jedno telátko. A měli pro sebe celý kopec.

Odpoledněji jsme se zašli podívat po zdejších obchůdkách se smýšeným zbožím. Maj tu skvělej sladkej toustovej chleba. Omnomnom.

Po večeři jsme ještě vyšli ke spodnímu toku oné říčky. Celý břeh byl pomechovaný a kouzelný. Samá pohádka. A most, po kterém se přijíždí do městečka je taky pohádkový.
V úterý jsme vyrazili směr hrad na konci zátoky. Carrick Castle. Hrad je bohužel soukromý a ještě k tomu v opravě, takže jsme ho mohli obdivovat jen z dáli z pláže. Tam jsme ale objevili krabí hlavy a hromady mušlí.

Vydali jsme se dál cestou ke konci pobřeží, objevili obří dračí listy a další soukromý hrad s kouzelnou příjezdovou bránou. Kdyby tam neměli varování, že vstup je zakázán, tak tam snad vlezu.

Před koncem cesty jsme z kopečku uviděli malý ostrůveček a na něm nějaké zvíře. Samozřejmě, táta měl dalekohled a já ono zvíře indentifikovala jako tuleně. Tuleň. Ve volný přírodě. Se jen tak plácal na ostrůvku. (Nebo taky Selkie) hlavní problém byl, že se nedal odostat moc blízko, protože pláž byla součástí soukromé pastviny.

Chtěli jsme jít dál, ale kvůli popadaným stromům byla cesta zavřená a tak jsme ještě chvíli pozorovali tuleně a pak to otočili zpět. Začalo pršet a všechny cesty byli zahrazené pastvinami, na které se moc nemělo líst, tak jsme se vydali dál - prozkoumat jinou vesničku. Vyzkoušeli jsme kam vede druhá cesta, co vede pryč z vesničky. Po první jsme přijeli, druhá vedla na druhou stranu kopce.
Ve vesničce jsme potkali první kočičku, ale nechtěla se vůbec kamarádit.
Ve středu jsme se vydali na exkurzi palírny Glengoyne. Ještě před naším objednaným časem jsme ulovili jednu kešku a já se pokusila pohladit ovečku. Ovečky moc nechtěli a utíkali přede mnou.
Palírna byla hezká, cítit jako kvásek a bylo v ní teplo. Mohla jsem poslouchat skotský přízvuk a ještě jsem dostala ochutnat whiskey. Fotky nemám, protože se tam fotit nesmělo a já byla moc zaujatá vším okolo.

Po exkurzi jsme se podívali pod kopec, který se tyčí nad palírnou, ale nahoru jsme nešli. Bylo už docela pozdě a buď bysme došli jen do půlky nebo se vrátili až pozdě.

Nakonec jsme si ještě prohlídli Shetlandské poníky, stezku s lesními stvořeními (hmyz, pavouci, zvířátka) a nějaké ptactvo a kozy.
Ve čtvrtek jsme jeli navštívit Nessie. Cesta byla dlouhá a já celou dobu dávala pozor na navigaci a levou stranu.
Naše první cesta vedla do Nessielandu, kde jsem si koupila čajítko Baby Nassie (značka OTOTO), ségra si koupila malinkou keramickou Nessie a máma s tátou pořídili nějaké suvenýry. Ještě jsme pak pořídili dva pohledy s Nessie a já se tak zbavila většiny svých superdrobných.

Snažili jsme se dostat k jezeru skrz park, který se rozkládáv deltě říčky. S deltami je takový problém, že veškerou půdu rozmáčí a jsou podle mě trochu nevyzpitatelné. Takže most, který nás měl dostat přes vodu tam prostě nebyl a dál jít nešlo.
(klikněte pro zvětšení)

V tu chvíli mi došlo, že už se čas blíží ke čtvrté a mi ještě nebyli na Urquhart Castle - to je TEN hrad u Loch Ness. Je zhruba uprostřed jezera a my byli v městečku hned u něj. Ale přesto jsme chtěli přeparkovat. To byl trošku problém, protože parkoviště bylo úúplně plné, ale naštěstí někdo zrovna odjížděl. Hrad je naprosto skvělý. Zbylo z něj docela dost, takže je tam spousta míst, na která se dá vylíst a ani těch lidí nebylo zas tak moc. Nakonec jsme se snažili mě vyfotit na kameni a ještě si nejsem jistá, jak to dopadlo.

Cestou zpátky domů jsme se zastavili na véču a já si dala fish&chips. Hranolky maj moc tlustý, ale jinak to bylo dobrý.
Donutila jsem nás zastavit na pár místech, kde jsem fotila kopce a jezero. Naprosto dokonalé jezero na náhorní plošině se spoustou ostrůvečků. Taky jsem byla jediná, kdo zahlédl dva jeleny, co se chystali přechízet silnici. Celá cesta autem byla kouzelná, protože jsme viděli všechny tváře země ve 4 hodinách.
V pátek jsme se vypravili k jezírku kousek od nás. Corran Lochan - moje jezírko. Šli jsme nahoru až podezřele moc, ale dorazili jsme tam, kam jsme chtěli. Dole bylo vcelku teplo a nahoře u jezírka byla dost zima. A poprchávalo celou dobu. Procházeli jsme částí na hranici stromů a měli výhled na rašeliníky a podobné rostliny.

Na jezírku byli nějaké divoké husy a v jednu chvíli dělali vážně zvláštní zvuky. Trochu jako něco ze samorostu. ožná se tvůrci inspirovali Skotskem. Ani bych se nedivila.
Sobota byla dnem hradů a pomníků. První zastávkou byl Kilchurn Castle, což je prý nejfotografovanější ze Skotských hradů a zámků (jakej je v angličtině rozdíl mezi hradem a zámkem??). Tam bylo pěkně, zříceno a bez vstupného. Hledali jsme kešku, ale nenašli.

Dále jsme se vydali na Duncan Ban MacIntyre Memorial, což by měl být nějaký básník. Tam se nacházela další keška a mi pozorovali, jak se k nám postupně blíží déšť. Pak následoval Neil Munro Monument a další keška.
Nakonec jsme dospěli do Inveraray, kde jsme si prohlídli zámeckou zahradu, já si v suvenýrech koupila krystal a zmokli jsme. Inveraray je pěkné městečko. Tedy, ono je to ještě menší, než to naše, ale měli jednu velkou a jednu malousámošku, dvě benzínky, spoustu obchůdků se suvenýry, vězení a duhu.
V neděli jsme se vydali na ostrov. Naše bydlení bylo kousek od Loch Lomond a já si ho chtěla prohlídnout. Nakonec jsme měla tu čest dost zlízka, protože na ostrov Inchcailloch se jezdí vodním autobusem. ( v tu chvíli jsme zjistila, jak nechopná používat google je staší generace i když jde o počítačníky, protože loď jsem já našla během asi 5ti minut a táta půl hodiny řešil, že neví, jak se tam dostat.) Dostal jsem za úkol obstarat lístky a naštěstí je prodvali v kavárničce na molu.
Na ostrově dřív byla farma a stále tam je hřbitov. Byl z něj docela výhled, ale jeden by skoro neřek, že je na ostrově. Překvapivě jsme ten den potkali docela dost dalších lidí. Někteří se odkonce koupali v jezeře.

Po navrácení na pevninu (tedy britský ostrov...) jsme se ještě podívali do suvenýrů a já ulovila Skotské folklorní povídky. Nejsou úplně pro děti, ale dostatečně na to, aby se dali číst. (Některé knížky pro dospělé v angličtině oplívají příliš mnoha archaismy a slovy, jejichž význam chápu, ale nevyvolávají pocity, které mají.)
V pondělí jsme se vydali do Loch Lomond Auarium, kde mě snad víc, než rybičky, zaujalo poselství. Mnoho upozornění, ať nejíme ryby, nepodporujeme produkty z nich a používáme méně plastových tašek. Dokonce promítali celý minifilm o těhle věcech pro děti.

Pohladila jsem si hvězdici a dlouho sledovala létající rejnoky. Mám ráda rejnoky. Nakonec jsme ještě zahlédli krmení vyder a želv. Koupila jsem si modrý zvýrazňovač z recyklovaných materiálů :3

Pak jsme ještě s mámou zašli kouknout do Dravčí rezervace Loch Lomon Bird of Prey Center - což měly být náhrada za to, že mě nechtěli vzít do lanového centra. Pak jsme ještě lovili kešky, nechali se zmoknou deštěm, co šel po nás a dali si zmrzlinu. Ten den už druhou.
Večer jsme se ségrou zašli na mušle a kraby. Tedy na to, co z nich zbylo.
V úterý jsme se vydali do Edinburghu. Došli jsme k hradu, prošli Victoria Street (což je původce Příční ulice), já si koupila Havraspárskej odznáček, zašli jsme na hrbitov. Na hřbitově byl velmi sympatický gentleman se sluchátky v uších, tričkem Billy Talent a dlouhými vlasy, co seděl na hrobu a psal. Neměla jsem tu příležitost mu pochválit tričko, ale skoro jsem to udělala.

Pak jsme skrz park a zmrzlinu došli na druhou stranu hradu a pokračovali na Calton Hill. Tam jsme strávili nějaký čas, protože jsme se ségrou vylezli na The Nelson Monument na vyhlídku a zkoumali město zvrchu.
V Edinburghu jsou krásné domy, co kazí celkovou atmosféru je absence pěších zón. Naprosto všechny ulice jsou přístupné a tím pádem na tak úzké, jak by mohli. V tomhle ohledu u mě asi stále vede York. Ovšem cestou jsem viděla mnoho krásných antikvariátů, což poněkud vylepřilo reputaci. Ráda bych se jela na Erasmus.
Ve středu jsme se vydali na výstup na kopec. (Jak si můžete povšimnout na Ben Nevis jsme neťapali. To z několika důvodů. Zaprvé to bylo daleko = málo času na výstup, zadruhé je to docela velké stoupání = fuj, zatřetí nahoře bejvá strašná zima.)
Kopec byl Ben Donich a mi měli za cíl jen jeden z jeho sametových vrcholků. Vzdali jsme to na druhém, protože cesta byla zablácená a bylo to hoooodně nahoru. Cestou dolů se táta lehce vymáchal ve zdejším třpytivém blátě.
Nahoře byla docela zima (na svetr a bundu), ale dole bylo dost teplo.

Vydali jsme se na staré molo a trochu jsme si zaurbexili. Byl tam jistý alternativní člověk s foťákem, kterýmu jsme neustále lezli do záběru, ale určitě to zvládnul. A pak taky docela dost rybářů.

Pak jsme se vrátili do domečku a já se šla projít do moře. Bylo asi tak 21°C a mě bylo takový teplo, že sem si namočila nohy do ledový vody, co do moře přitejkala z hor.
Ve čtvrtek jsme se vydali do vesnice, kam měla vést cesta z dne s tuleněm. Hezký plážový kemp, stanice na pozorování ptáků a čerstvě pokácené stromy. Viděli jsme balíkovačku a baličku na balíky. A dost oveček. Cestou zpátky k autu jsme potkali strom s jeřáby. Někdo stvořil můj plán a pověsil na strom jeřáby. c:


Pak jsme ještě odjeli do Benmore Botanic Garden, což byl trochu podvod, protože nikdo nevěděl, že tam jedeme.
Chtěli jsme na mechovolišejníkovou zahrádku a japonskou zahradu a oboje bylo zavřené, takže jsme jen chodili okolo za tátou. Zaujala mě kapraďárna - Fernatory a spadlá sekvoj, kterou jsem si osedlala.

V pátek jsme šli jen na krátkou vycházku k Loch Long, protože pršelo celý den. A mě už začala krapet protékat plášťěnka. Na druhou stranu - boty to zvládly naprosto celé.
V sobotu jsme zabalili a vydali se na dlooouhou cestu. Zastavili jsme v North Queensferry u Forth Bridge a dali si krátkou procházku.

Pak jsme vyrazili do Primarku. Já si chtěla pořídit něco zalšího s Potterem a nakonec jsem ulovila Totebag Havraspáru, což je naprosto super věc. Zdejší Primark měl asi nejhezčí sekci s věcma do domu. Ještě jsem si koupila další dokonalé černé tričko, hehe c: A prstýnky.
Naše cesta dále vedla do parku na zmrzlinu a pak přes hlavní ulici na parkoviště k autíčku. Cestou jsme se schovali před dešťem v suvenýrech a já si konečně pořídila miníka :3 (Minicooper)
Pak jsme jeli na promenádu na pláži, kde se za odlivu dá přejít na Cramond Island Dokonce mají na pobřeží "jízdní řád" na cestu.

Zašli jsme do italské restaurace a pak do Tesca, kde jsem ulovila Marvelácký penál.
Tak nějak jsme se chtěla procházet večerním městem, ale dle všeho pro to má rodina pochopení pouze u moře, takže jsme se vypravili na letiště.
Auto jsme měli mít do 4 do rána, ale jelikož se noční procházka nekonala (a ona byla i dost zima teda), vrátili jsme ho snad ještě před půlnocí.
Spaní v letišťní hale nedoporučuji, mají docela tvrdou podlahu. Letadlo mělo odlétat v 6, ale posunulo se na 6:40, což zas tak hrozný nebylo.

Nejvíc mě asi naštvalo, že jsem z letu neměla skoro nic. Ani jsme nedostoupali do letový vejšky a já už spala. Naštěstí nás pilotp robudil, když nám říkal, že budeme za půl hodiny přistávat a pod náma se objevila země vystupující z mraků. A na tý zemi byl náš vodojem. (Vodojem je naprosto úžasnej poznávací znak, to jindě nemaj.)
Shrnutí:
Určitě se sem chci ještě jednou podívat. Víc na severozápad a na ostrovy.
Je to jako pohádka plná mechu a lišejníků.
Spousta miníků a subaru.
Na můj vkus dostatečně vysoké kopce a občasné měsíční planiny, které je radost nechat za sebou.
Ostrůvky.
Mraky, které jsou tak nízko, že je probodávají kopce.
Moře a lodě.
Černí ptáci.
Čistčí vzduch, protože všechen bordel spláchne déšť.
Kamené domky a industriální stavby.
Všude ovečky.
A tohle jsem si přivezla:

Havraspárskej odznáček a tote-bag.
Skotský folklórní povídky, mini cooper, Nessie čajítko, 12letá whiskey Glengoyne, pohled s ovečkama a s Nessie.
Peří, mušle, ovčí vlna, kůra, kamený, krystal a slepá nábojnice.
Marvel penál, krajkový věcičky, černej top, kočičí vývěska, prstýnky, kancelářský záležitosti a recyklovanej zvýrazňovač.

Myslim, že chci zpátky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NaTyy NaTyy | Web | 22. srpna 2017 v 19:12 | Reagovat

Jeden kocour nám utekli, druhý tam zůstal ale netuším, co je s obouma teď. Do tátové péče mě dát nechtěli protože pracoval, neměl by na mě čas a celkově na to nebyli podmínky, nevím, jen tohle si pamatuju. :) ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama