"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Deníček z praxe

30. srpna 2017 v 19:57 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Jelikož moje škola chce, aby každý student měl nějakou praxi - musela jsem se taky vydat mezi pracující lid.
Pracovat od 7 se mi nelíbí, ale dostanu zaplaceno a to je fajn.
Aneb deníček mého já na praxi.


Den první
Dostala jsem kartičku, která by mi měla otevírat dveře. (Při cestě domů a pokusu otevřít, jsem zjistila, že to moc nedělá, uvidíme zítra.)
Pak jsem byla provedena po budově, která je vlastně 2 budovy slepené dohromady s krapet jinými úrovněmi a lidmi, co moc rádi zavírají dveře. A já se pak bojim je otevírat. Každopádně, nezabloudila sem a to je pozitivní.
Byla jsem odvedena do archovu, kde uspořádávám "žádosti o přípojky". A mě to docela baví. Sice by papír mohl být krapet lehčí a zmáčknutelnější, ale jinak fajn věc. Nestěžuju si.
Taky jsem dostala školení o bezpečnosti.. Krom informace, že mám dávat bacha, jestli maj lidi krabičky na detekci nebezpečnejch plynů, jen docela logický věci. Nepadat do děr, nelíst kam nemám, koukat kam šlapu...
Přežila jsem i nastavování hesla a mailu, takže zejtra bych se asi měla podívat, co mi tam přistálo.
Dostala jsem vlastnů stůl a počítač.. Což je super, ale je zády ke dveřím a oukej mi to přijde jenom proto, že je tam židle s obrovskym opěradlem a proto, že jsem tam seděla asi tak 5 minut a jinak se zašila do archivu.

Den druhý
Dveře byly otevřené, takže kartička nebyla potřeba. Ale pořád mi přijde, že nefunguje, takže zejtra zajdu za paní, co s tim může něco udělat..
Pokračovala jsem ve tvoření šanonů a ke konci pracovní doby jsem dostála zdárného konce. Jej. Zítra je ještě někam ubytujeme a pak dostanu nějaký jiný úkol.
Přesto, že jsem se půl hodiny snažila přivíst můj telefon k životu (neúspěšně) a další hodinu jsem jedla, četla si článek na netu a nakonec ještě i napsala kousek povídky, bylo mi řečeno, že pracuji jako hrabě Sternberg. Vážně mi přijde, že toho zas tolik nedělám, ale dostanu za to pochvalu a to se počítá. Tady se opět ukazuje, že by bylo lepší platit za odvedenou práci a ne za hodinu.. Minimálně v hodně případech. (Alespoň mě to přijde jako fajn motivace v hodně zaměstnáních.)

Den třetí
Dnes jsem seřadila šanony. A pak jsem zakládala projekty.
Zjistila jsem, že kartična na dveře skutečně nefunguje a mám počkat do pátku, jestli nezačne. Pak se s tim kdyžtak bude něco dělat. Takže teď tam chodím jako návštěvník.. Jej c:
Pořád jsem prej šikovná, ale už to nikoho nepřekvapuje.. Uvidíme, co si na mě vymyslí zítra. Snad u toho neusnu, měla jsem na mále, ale třeba mi to zůstane a bude se mi hezky spinkat dneska v noci aspoň.

Den čtvrtý
Všechnu práci pro tenhle týden jsem už zvládla včera a dneska mě čekalo "co teda mám teď jako dělat?".
Nahlédla jsem do projektu a viděla jak se naživo domlouvají rekonstrukce odboček a větví vodovodu. To bylo docela zajímavé, jen mě překvapilo, že na věc, kterou já si ve škole dělám sama se ve skutečnosti podílí 5 lidí a to snad ještě jeden chyběl.
Jedné roztomilé paní jsem vytáhla dva projekty z archivu. Odpoledne jsem musela zapojit paní u který sedim v kanceláři, aby mi dala nějakou práci a ta mě vzala ke scanu. Tak jsme zjistili, že moje kartička nefunguje a musí se to zařídit. Takže plán na zbytek odpoledne vymyšlen.
Vážně doufám, že zejtra už půjde scanovat jinak nemám tušení, co budu dělat..

Den pátý
Dnes mi zprovoznili malý scanner. Takže jsem scanovala. Naházet papíry do scanu, přejmenovat, naházet do složek.. Fajn věc.
Velkej scan mi ale pořád nefunguje.. To se bude řešit v pondělí.
Docela jsem si i početla, když jsem čekala na zprovoznění.. Nevim, že všechno neudělaj najednou.
A dveře mi pořád nejdou, ještě, že ty první odemikaj a pípá se hned za nima.

Den šestý
Naučili mě s velikým scanerem a vytvořili sme další klíč. Mám fialovou vysačku. Scanování je fajn, jen počítač obča nestíhá kopírování CD a scan se taky občas tváří, že mele z posledního.
Je tu člověk, co zažil mého fyzikáře jako ředitele. Byl překvapen, když zjistil, že pořád ještě učí a učil i mě. Povídali sme si o učitelých a škole obecně. Je to fajn člověk.

Den sedmý
Spousta scanování, samostatnost a ukládání do archivu. Už tak nějak vim, co dělám, umim obsloužit většinu strojů a prostě jenom scanuju. Přijde mi to jako dost nenáročná práce, taková klidná.. Asi bych tohlě mohla dělt pořád.. Svym způsobem. Kdybych měla danej počet souborů na den třeba. Scanovat 8 hodin neni úplně sranda, ale udělat co je potřeba a jít domů.. To by šlo. Ani nevíte, jak rychle by lidi všechno zvládali.

Den osmý
Výlet na ČOVku Údlice. Byli mi ukázány veškeré nádrže a hromada pavučin, která se tam vytvořila pomocí pavouků. Vezl mě Jirka, což je moc sympatický člověk se kterým jsem se bavila o hudbě a komixácích.. Myslím, že s ním bych se ráda dál kamarádila.
Dál byla schůze, kde se debatovalo, jak dostat bordel z jednoho místa do jinýho, kde se napojí do kanalizace. V podstatě se dohodlo, že se to bude vytlačovat trubkou a dohadovali se na typu čerpadla. Nakonec jsem pochopila, že za všechno může nepřítomný starosta, protože ten chce někdy postavit nějaké hřiště, ale nikdo netuší kdy a jestli se to fakt stane. Stropný desky měli strašně moc děr a nechtěla bych bejt jejich výztuží, i když musej uníst jenom sebe a sníh.
Pak jsme se vrátili, já scanovala, vyřídila věcičky, co se musí dál udělat a.. Opět zasekla CD. Tentokrát se mi nahrálo a já byla ráda, že teda bude fungovat, ale když se mi během půl hodiny nahrály asi 3 procenta.... Uvidíme zítra. Myslim, že počítačové krabičce bylo dost teplo.

Den devátý
Hromada scanování a usměrňování počítače. To se nakonec nepodařilo a museli sme fungovat přes mail.. Ale naskenováno, uloženo, všechno fajn.
Uklidila jsem do archivu pár dalších věciček a ještě hledala čísla.
Pak přišla bouřka a rozbila proud.
Zítra mě čeká výlet a zřejmě budu tvořit soubor. Zapisovat věci a podobný kravinky. JAko mě to docela baví, ale.. Kvůli tomu asi nejsem na týhle škole, to by zvládla i ségra.

Den desátý
Dostala jsem monterky, holiny a vypadala jsem se do bažiny. Měřili sme hladinu vodních zdrojů. Vody je dost, minimálně na můj vkus. Bažinka hezky čvachtala. Pak jsme si ještě prohlídli domeček, kde se voda stéká a pak odtéká do úpravny. A pak jsme se samozřejmě podívali na úpravnu.
Odpoledne jsem tvořila obří seznam žádostí o přípojky. Myslim, že tohle budu dělat už teď celou dobu. Mám slíbeno, že se snad podívám do našeho krásného vodojemu, tak uvidíme.

Den jedenáctý
Obrovská hromada přepisování. Už těď jsem si docela jistá, že tohle nedodělám.. Skoro bych jim nabídla, že přijdu někdy v srpnu třeba ještě na chvíli na pár šanonů, ale.... To se mi asi zas tak moc pak chtít nebude.

Den dvanáctý
Další přepisování, ale dneska jsem už nemusela pro šanony dolu, ale jen do archivu. Všechno je tak lepší a jednodušší. Mám na stole hromadu s rokem 2011 a všechno před tím zapsané. Zajímalo by mě, kam se dohradu - timhle tempem tak na 2004, ale počet šanonů v roce je dost různej. Uvidíme.
Nejde mi ztlumit jas obrazovky, protože to zablokoval správce. Řekla bych, že je to jedna z těch funkcí, který by nikdo blokovat neměl.

Den třináctý - patnáctý
Přepisování dat, stejně jako v předchozím dni. Tohle byla asi nejhorší část a je fajn, že jsem se dostala až do roku 2004. Přežila jsem, ale kdybych tohle měla dělat dlouhodobě, asi chcípnu. Už takhle mě z tý neztlumitelný obrazovky bolela hlava a že mě hlava nikdy nebolí.

Mám to za sebou, zprávu mám napsanou a teď jenom doufat, že to všechno dobře dopadne ^^
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wendy Wendy | E-mail | Web | 2. září 2017 v 8:02 | Reagovat

Docela dobrý. Neměla bych nervy každý den něco psát 😃😂

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 3. září 2017 v 20:54 | Reagovat

[1]: Tak já občas dopisovala dva dny najednou :D A ten poslední tejden byl vlastně celej stejnej :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama