"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Nejrezavější festival v republice (Junktown)

2. července 2017 v 21:49 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Junktown je postapokaliptický festival, kde se děje naprosto všechno. Spousta rzi, špíny a vůně benzínu.
Naprosto brutálně autentická událost.
Autentická.
Hudby, přednášky, doprovodný program.
Radioaktivní vážky nad bažinou.
A hvězdy, které se díky atomu zdají být ještě blíž.

Kromě zmíněných fotografů doporučuji ještě tyhle galerie:


Na poslední chvíli jsem zjistila, že pojedu. A byla to skvělá věc. Fakt, musim ze svojí komfortní zóny ven častěji.
Spala jsem v pokoji s dalšími 11 lidmi a nevadilo mi to.
Bavila jsem se s lidmi, které jsem poprvé poznala a bylo to moc fajn.
Netuším, kdo to je, ale je cool. *Broken Photography*

Celou dobu jsem si udržela jasnou mysl a přítomnost. To je tak strašně důležitá věc - cítit přítomnost. Protože já tam skutečně BYLA.
Poslední rok byla většina míst zamlžená, ale tohle je průlom.
Konečně jsem zase naživu. Necítím vítr ve vlasech, ale rez za nehtama a to setaky počítá.
Teď můžu podnikat věci a vědět, že tam skutečně budu.
Mlžný opar zmizel, snad to bylo kombinací stresu a smutku. Už mi není smutno. Ne tak.

Myslím, že tohle byla přesně ta věc, kterou jsem potřebovala. Když mi někdo nabídne akci, neměla bych odmítat. Budu si to pamatovat.
Protože bejt do noci vzhůru a dohánět, co se nestihlo můžu vždycky, ale akce se kvůli mě nezopakují.
Musím využít každý moment.

Už vím, že jsem já. Sice si občas ještě připadám jako cizinec v tomhle těle, ale jsem v něm. A to se počítá.
Já jsem ta, co chodí po obrubníku, tančí na hudbu, kterou nikdo neslyší a zpívá si, kdy jí napadne. To jsem já.
Ta, která se směje kravinám a židovskejm vtipům.
Vím věci. Jsem víla a čarodějnice zároveň.
A skutečně existuju.

Pro ty, co htěli už loni vidět můj kostým.... Tohle je jediná fotka, kde z něj jde něco vidět.
Neni to nic moc, ale loni jsem za něj byla ráda. Letos to líp nešlo a příští rok plánuju nový. Tak uvidíme ^^
Doufám, že Kryse nebude vadit, že jsem si půjčila fotku a ořízla zbytek osazenctva c:

Děkuji Junktownu, že mi to připomněl a za rok to bude ještě lepší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 2. července 2017 v 23:57 | Reagovat

Vypadá to na fakt zajímavou akci ... musím tam příští rok :)
pravidlo "moc nepřemýšlej a jdi, pokud máš čas" je super <3

2 D D | Web | 3. července 2017 v 10:08 | Reagovat

Tak o tomhle slyším poprvé, ale vypadá to hodně dobře.

3 Nauesin Nauesin | Web | 3. července 2017 v 12:34 | Reagovat

Přidávám se ke klubu nevědomých O.O Nevím jak je možné, že jsem o tom nevěděla, ale tohle je steampunkové nebe no ne :D :-D

4 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 9. července 2017 v 18:08 | Reagovat

[1]: Doporučuju sledovat jejich FB, tam spouštějí přihlašování, dovnitř se dostane jen omezený počet lidí :)

[2]: letos byl teprve třetí ročník, je to vcelku novinka :)

[3]: Rozhodně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama