"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Letní výletování - 1.část.

16. července 2017 v 19:39 | Shira Elizabeth |  žiju!!
První část tak nějak předpokládá, že bude existovat ještě minimálně druhá, takže budeme doufat, že není všem výletům konec.

Ještě během června, po zkouškách, se naskytl víkend, kdy se nědělo nic zvláštního. Máma zavelela, že můžu vymyslet výlet.
Chtěla jsem něco relativně blízko, ale dostatečně daleko zároveň.
Pak jsem si vzpomněla, že loni tou dobou jsem byla kousek od Kounova v lese, kde si jen tak postávají menhiry.
Vydaly sme se na naučný okruh "Kounovské řady". Trochu jsme si upravily kus trasy a šly sme odzadu.
První zastávkou byla zřícenina hradu Pravda. Z hradu jako takového zbyly hlavně obvodové zdi a velikánské nádvoří. Vodní příkop se dá překonat po zrekonstruované lávce. Na nádvoří je ohniště a jistě tu jsou docela pěkné večery, ale zhradu není kvůli vysokým okolním stromům výhled a v tuhle dobu byl zarostlý kopřivvami.


Dále se sejde dolů a opět vyjde nahoru, kde se nachází hradiště. Je to taková placka, na vrcholu kopce, obehnaná valem. místo mělo zvláštní vibrace, což ale mohlo být i trochu způsobeno tim příšernym výstupem, kterej jsme předtim musely podniknout. Nebyl ani tak vysoký jako příkrý, ale zvládly sme to.

Dál jsme narazily na hospodářství a pak už na slíbené Kounovské řady. Průseky lesem, kde jsou vyrovnané kameny. Na jednom místě byl postavený i takový... Domeček. Místo, které bch klidně uvítala jako "chatu", kde bych trávila nepršavé víkendy. A kdyby se střecha trochu doladila, tak i ty pršavé.
Pak jsme sešly z cesty a jely domů.
Den před vysvědčením jsem vytáhla ségru ze školy (protože zbytek třídy byl na výletě a ona stejně neměla co na práci) a vydaly sme se na výlet do vedlejšího kraje.

Ten den pršelo na celym západnim území čech, takže jsme pěkně zmokly. Jelikož bylo promoknutí tak jako tak nevyhnutelné, rozhodly sme se, že se vydáme na rašeliniště do Božího daru. Prozkoumala jsem cestu, našla parkování a jelo se.

Jenžee... Věškeré parkování v Božím daru je připraveno na zimu a v létě to člověka nikam nepustí - leda s povolením městského úřadu - takže sem museli hledat altenativu. Nějací hodní pánové nám poradili, takže jsme po dvojím objetí městečka měly kde zaparkovat. A koukali na nás jak na dementy, že v tomhle jdeme na výlet.
Rašeliniště bylo hezky mokré a jediné co mě štvalo byl vítr. Chodníčky, pošmourno, stromy... Ideální. A pak jsme se zbytek dne sušily.
V tuhle chvíli poslední výlet byl minulý týden cestou na východ k babče. Už nějakou dobu jsem se chtěla stavit v Kutné hoře a omrknout kosti.

Celý sklep plný kostí a stejně mi přišlo, že jich bylo málo. Měli tam skvělý lustr, který bych si klidně pořídila do pokoje, kdybych měla vyšší strop. Celou dobu jsem se chtěla některé dotknout, ale asi by se to nelíbilo. Donutila jsem mámu dát nějaký drobný na svíčku a mohla jsem podporovat onoho malého pyromana v sobě.

Nakonec jsme se ještě alespň z venku podívali na zbytek městečka. A táta na chvíli dokonce zalez do nějakýho kostela.
Z nějakýho důvodu mám poslední dobou čím dál víc takovje "sektářskej" pocit z většiny kostelů a mladých lidí, co se mě snaží přivíst na křesťanství. Jako vážně... Neplánuju bejt křesťan. A to to asi jako rodina ani neví... Myslim, že (krom ségry) maj všichni pocit, ž jako sme křesťanoateisti, něco v tomhle spektru.. Když jim řeknu, že jsem ateista, tak budou nejspíš v pohodě, ale kdybych se jim začala pokoušet vysvětlit, že vlastně nejvíc sympatizuju s wiccou... Myslim, že pochopení by měla tak maximálně máma a děda by to po vysvětlení taky nějak přešel. (Ono přece jen, když někdo inteligentní vysvětluje svojí víru, nakonec řiká to samý jako já ať je cokoliv..)

V Kutné hoře je dost obchodů s minerály, takže jsme se já a ségra pořidily naše první krystaly. Obě stejné - kousek ametystu. Myslim, že je to stejně můj oblibenej kámen... Je fialovej :3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 misa660 misa660 | Web | 16. července 2017 v 19:54 | Reagovat

Zajímavá místa a pěkné fotky :) Ty lebky mě trochu děsí :D

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | Středa v 20:30 | Reagovat

[1]: Děkuji ^^ Mě právě vůbec, strašně sem si chtěla na nějakou šáhnout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama