"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Zkrášlování pokojíčku 5. část (větev na přívěsky)

10. května 2017 v 20:47 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Prý je nejtěžší začít.
Ne, nejtěžší je najít větev. Vhodnou větev. Někdy to může trvat i dýl než rok.
Měla jsem větev i hřebíčky, ale nějak.. Moje původní větev prostě nebyla ta pravá.
Až letos na jaře soused zastřihnul prsty nějakým keřům a větví se u kontejneru objevilo habaděj. A nikomu nevadilo, že jsem domu jednu přitáhla. Ostříhala jí a ořezala. One je tak nějak pořád docela dlouhá a rozhodně delší, než původní větev.
Ale to je dobře. Víc prostoru na přívěsky.
A aby bylo jasno.. Tohle je tak možná půlka toho, čeho jsem majitelem.
(Jojo, jsem úchyl na přívěsky a prstýnky a pak to tak dopadá...)


A to jsem ještě donutila mámu mě vzít do obi.
Ne, že bych se tam bála sama, ale.. Ono v Praze se rozhodli, že každej do chcde do obi, něbo něčeho podobnýho, má auto. A to neni pravda. Já auto nemám. A krom toho ty lepší větší kleště jso udoma v kufříku.
A ani se nikdo moc nedivil, že tam chodim s větví.
Získala jsem řetízek a háčky.
"Na co háčky?"
"No abych k tomu tam mohla přidělat ten řetěz."
"To se nijak nezamáčkne?"
"Ne, fakt ne."

Šroubování háčku je super, když se závit chytí. Do tý doby je to opruz.
A pak vysvětlit očku, ať se rozevře a zavře.. Ale nechalo se přesvědčit.
Hodněkrát sem se bouchla do prstu, když jsem zatoukala hřebíčky.
Naštěstí bouchám mírně.

A teď je konečně pokoj zase trochu víc já. Teda on je docela hodně já, protože tu mám svýho Kodamu, Klub Rváčů, kterej sem si smaa vytiskla a svázala, netopýra, anglickou vlajku, galaxii... Až teď mi pomalu dochází, co jsem vlastně já. Vílí světýlka. Věčný Halloween. Příroda a nesourodé barvy.
Zelená a modrá, pro blázna dobrá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jiana Jiana | 10. května 2017 v 21:03 | Reagovat

Dobrý nápad, určitě to zkusím :)

2 Eliss Eliss | Web | 10. května 2017 v 21:14 | Reagovat

Vážně moc pěkné 8-)

3 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 12. května 2017 v 14:41 | Reagovat

[1]: Pak dej vědět jak to dopadlo ^^

[2]: Děkuji :)

4 Dorian Dorian | Web | 19. května 2017 v 13:24 | Reagovat

Originální, líbí se mi, když s tebou pokoj sdílí duši :-) Zvlášť, když to projde pod tvýma rukama.

5 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 19. května 2017 v 13:38 | Reagovat

[4]: Přesně tak :3 Ale v Praze mám ještě co dohánět..
To jo, je to pak hned o poznání víc moje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama