"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Kočičí koncert

7. května 2017 v 19:59 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Celý semestr jsem tka nějak existovala pouze ve stavu úkolů. A teď to neni o moc jiný.
Ale dvakrát jsem si udělala hezčí večer. Jo... Dvakrát.. Hodně moc.
Byla jsem na plese, ale to už je dýl..
A tenhle víkend jsem se vydala na koncert. Koncert s Nuclear Holocats a fajn kapelama (Queens of Everything a The Atavists).
A hned u vchodu jsem dostala ocenění "jeee, Pusheen".

Poprvé jsem se setkala s člověkem, kterého znám pouze z internetu.
Získala jsem nášivku. A měli hruškový cider.
Mám ráda hruškový cider.


První kapela byla punková. Docela. Ne úplně, ale dost na to, abych z nich slyšela číra. A tak podobně.
A já ani nevim, co za styl skutečně jakože hrají. Očividně na tyhle věci už nehraju. Jakmile má kapela tvrdší zvuk líbí se mi.
(Ale to neplatí pro kapely, kde mám ráda jen určitou písničku, tam zato můžou vzpomínky. Obvykle.)
A bylo to fajn, čím dále do večera tím víc jsem cítila tóny.
Každý člověk používá alkohol jinak.
Někdo jako povinost. Někdo jako šaman bránu do jiné domenze. Já jsem šaman. Tedy v tomhle přirovnání. Cítím pak víc věci okolo. A to já docela ráda. Jen někdy nevím, jestli vnímám vlastně víc a nebo míň. Nevím, jestli si všechno nepamatuju nebo si toho pamatuju tolik, že se to vzájemně tluče. Kdoví.

Každopádně člověk pak odešel domů a já stála předrozhodnutím. Buď půjdu taky, nebo si půjdu stoupnout na stupínek a budu velká holka, co je sama na koncertě. Tentokrát jsem byla za velkou holku. Bod pro mě.
Druhá kapela doduněla až ke mě i když jsem ještě seděla, ale čím blíž, tím víc to rezonovalo s mojí vlastní frekvencí.
Jako tančící most.
Ale já teda nejsem most, aby bylo jasno.
Už během první kapeli si k nám na chvíli sedli lidé s trávou, ale pak jí šli ozkoušet ven. Když dohrála druhá kapela a já opravdu nevěděla, co bude teď, byli zpátky u stolu. A mojí židli nechali volnou.
Dle všeho se takhle navazují vztahy. Nebo.. Minimálně konverzace, známosti a fajnové večery.
Povídali jsme si. O všem možnym. Pak jsme šli ven a povídali si dál. Pak jsem dostala další cider (za který děkuji Lubošovi myslím) a pak jsem jela posledním busem do bytečku.

Zjistila jsem, že můj vkus "líběj se mi holt starší lidi" mě nezklamal ani takhle, všem bylo přes 30 a já si jednou připadala malinká.
Bylo to super. Zopakovala bych.
A tak nějak přemýšlím, jestli... Nechodit častěji sama a hledat fajn lidi. Nikdy nevíte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. května 2017 v 21:53 | Reagovat

Zajímavý zážitek :-)

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 8. května 2017 v 0:10 | Reagovat

Ta nášivka je boží! Musím ji v práci ukázat kolegovi. Všude si kreslí pentagramy, ale hejtí kočky (to jenom proto, aby mě naštval. Shodou okolností se jmenuje Kocourek). Tohle by prostě musel milovat! :D

3 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 10. května 2017 v 7:36 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

[2]: Doporučuji kouknout na Nuclear Holocats na FB, mají toho spoustu a většina je lehce pentagramová, blackmetalová a tak podobně ^^
To jméno mu závidim :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama