"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Vzpomínky a třetí pád.

9. dubna 2017 v 20:03 | Shira Elizabeth |  Téma týdne


***
"Dneska padají hvězdy."
Všichni odložili hrnečky a sklenice a vydali se na kopec. K letišti. Ze sedmi došli čtyři, ty tři další se cestou zatoulali. Ale oni se přece neztratí. Ztratit se ve vlastním městě, to by bylo poněkud hloupé.
Na letišti nikdo nebyl. Jen základna a mokrá tráva. Rum s ní trochu houpal a všichni zakláněli hlavu. Vždycky ráda objevovala lehčejší řešení a tak si lehla na zem. Někdo se k ní přidal, někdo ne. Tušili, že ne každý by se mohl zvednout.
A tam nahoře letěly. Jedna, druhá... Třetí. Vždycky bylo překvapením, kde se zrovna jaká vyloupne. A ona si přála. Měla stále stejně přání jako když složila svého tisícého jeřába, ale tentokrát to bylo ještě o něco naléhavější. Její duše byla těžší, než by si přála a rum romu nepomáhal. Ani vodka celého světa a noční kočičí oči. Nepomáhalo. Chtěla se nechat svěřit vesmíru.
Číhali tam docela dlouho. Bunda jí pomalu provlhla a jí bylo jasné, že jí brzo začne být zima. Když se frekvence velmi snížila, rozhodli se vrátit. Bylo to kouzelné a nerada se zvedala, ale šli k ní domů. Mohla být tím nezodpovědným člověkem, co se zničí na vlastní párty... Ale nebyla.
Došli zpátky a.. Chtěla bych říct, že si uvařili čaj a povídali si příběhy. Ale myslím, že další pokračování zahrnovalo alkohol, hlasitou hudbu a trampolínu. A někde mezi tím asi ještě spoustu inkriminujícího materiálu.
***
"Pojedeme na hory k jezírku, tak to bude dobře vidět."
Těžko říct, kdo z nich přišel s tímhle místem, ale s nápadem přišla ona. A D. Stejně jako loni.
Převýšení jí vždycky zamotalo hlavu, ale nenechala se. Autíčko šplhalo do kopce a nakonec tam nebyli jediní. Fotili? Tentokrát si na zem nelehala, protože byla samý prach.
V dálce se růžověla německá města a nad jedním začínala bouře. Ale přímo nad nimi bylo nebe hladké a hvězdy se pohybovaly.
Nebyla ji jistá, zda si má přít, protože její přání bylo právě plněno. Ještě to nebylo úplně ono, ale byla mu nadosah. Byla skoro tam, kde chtěla a tak jen klidně stála a pozorovala.
Cestou zpátky poprvé pocítila topení v promrzlém autíčku. Byla to příjemná změna.
***
Seděli na lavičce v parku a čekali na zprávu. Debatovali jako vždy.
Po zprávě se dali znovu na stejné místo jako loni. Ale v jiném složení.. Byla zase o něco dál svému přání. To se tak stává. Říkala si, jestli vůbec někdy. Jestli se jí splní a nebo ani ne.
Viděli družice, vesmírnou stanici a hvězd jako by bylo každý rok míň a míň. Místo už nepůsobilo tak kouzelně jako minule. Ono to nakonec je i o společnosti. Jenže někdy si člověk nemůže vybrat a být svým nejlepším kamarádem je taky složitější. Prostě to někdy tu dobrou společnost chce. A ne, že by byla špatná... Jen tenkrát byla šťastnější.
Znáte to.. Přátele jsou sice víc, ale ten jeden člověk stejně dokáže všechno rozházet nejvíc.
Doma pak přemítala nad prvním večerem...
***
Doufám, že letos doplním další..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama