"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Spousta slov, co se mi zadrhla v hlavě.

16. dubna 2017 v 22:43 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Protože teď.... Si můžu řikat co se mi zachce.


Na bydlící skupině v Praze si každou chvíli někdo stěžuje, že mu nechtějí vzít do bytu psa nebo dítě. Ještě snad ani jednou si nikdo nestěžoval, že mu nechtěj vzít kočku... Buď je to tim, že lidi maj rádi kočky (a kdyby se ke mě chtěla nějaká přistěhovat, brala bych jí mezi prvníma) a nebo si kočičí lidi prostě nestěžujou.
V případě, že je pravda druhá možnost, bude něco na tom, že kočky mají rádi introverti a extroverti jsou spíš psí. Minimálně z většiny.

Začali mi zateplovat fasádu u pražského bytečku. To znamená, že teď budu 3 měsíce paranoidní, že mi někdo čumí do okna. To je ale věc, se kterou jsem počítala... Daleko horší je fakt, že zaterasili zadní vchod...

Asi si pořídim rukáv z obtisků ze žvejkaček. Až na to, že si nebudu kupovat hromadu žvejkaček, ale prostě si je koupim na ebayi. Protože proč ne.

Občas ořemejšlim, jestli v sobě nemám něco jako pana Hydea. Takovou tu část, co řiká, ať dělám špatný věci. Já jsem hodná, ale vážně mi některý věci v krimi zprávách přijdou funny.
A taky jsem asi trochu zlá (i když já jen podporuji evoluci), když tvrdím, že lidi, co se zabijou svojí blbostí maj právo bejt mrtvý. Takhle... Já k nim nemám žándej vztah, protože je neznám, samozřejmě je to jiný, když je to někdo blízkej, ale.. Dokud neni, můžu na to koukat z čistě evolučního hlediska. Řiká se tomu přirozenej výběr. A jo, já jsem ten člověk, co skoro brečí, když vidí sražený zvířátko.
(Nemám ráda lidstvo. Nepřesvědčujte mě, že bych měla myslet jinak, stejně nebudu.)

K mírumilovnějším věcem... Asi se teď dám na dráhu testování kosmetiky alverde. Na sobě samozřejmě. Je to veganský a hezky zelený... A hlavně to maj v DM. Nejdřív samozřejmě dopouživám, co mám, ale v rámci zelenějšího já to zkusím.
A taky možná vyzkouším veganskou výzvu. Nebo se jí minimálně nechám inspirovat. To, jak nedokážu udržet otevřený víčka na přednáškách a cvičeních po obědě mě poněkud štve. A podle všeho by to mohlo fungovat... Uvidíme.

Jak jsem mluvila v jednom minulém článku o minimalismu a zbavování se věcí, tak trochu navážu.
V létě... Asi udělám takovou věc. Aneb "sparkle of joy"... Takový ten pěkný pocit, co máte, když vezmete do ruky vaše oblíbené oblečení. Projdu celou skříň - postupně po sekcích (třička, kalhoty a tak) - a věci z hromádek "meh, kdybych to neměla, tak přežiju" podrobím zkoušce. Protože fakt... Nevejdu se do pokoje.
Jen nevim, jak to sloučim s Prahou, když tam mám část věcí... Ale to nějak půjde.

Potřebuju víc psát a malovat, ale nejdřív musim dodělat projekt. Zakázala sem si teď začínat nový věci, než projekt dokončim. A pak... Pak přijde na řadu i nakupování látek a klubíček. I když jsem si původně všechno chtěla pořídit už teď.... No uvidíme. Zatim si myslim, že se zbláznim.

Hodně se těšim na další knížku, kterou mám v pořadí ke čtení.. Protože... Vypadá moc zajímavě a dle všeho mám raději německý detektivky, než ty severský.

Mám teď tak trochu zvláštní pocity.
Jako taková malá maniodeprese. Tedy... Střídající se mánie a deprese. Ale spíš jsou to mánie a úzkostlivý stavy. Takový ty, kdy se cejtíte provinile, když jdete spát. To bylo včera... Mámlem jsem usla v hromadě špendlíků.

"Jeee, vy máte tak pěkný čáry." - Když na vašem výkrese jsou ocenění hodné jenom tloušťky čar.

Myslím, že můj pokus o pěstování máty se nepovede. Ale dostala jsem sazeničky a ty můžu leda tak zabít. Yay for me.

Koukám na vznik planety opic a začnám mít opice radši. Vždycky mi byly nesympatické, ale... Asi je začínám mít radši.

Chci malovat... Nějaký creepy postapo věci, co by se mi pak mohli hodit do kníéžky, jenže... Musim krestlit. Vůbec.
Cotuteďdělám??
Mám dělat výresy.

Ačkoliv mám pocit, že jsem tam, kde mám být, nemůžu se dočkat, až budu dál. Takhle to nejde. Moje duše chce něco jiného, ale musí překonat tohle. A to překonávání jí ničí. Ale já jí věřim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 11:00 | Reagovat

Tak to teda máš zpustu práce :) Já bych na to neměla.
Co se týče knih, jo zrovna jsem si objednala nějaký knihy a těším se až dojdou :D
Máta se mi taky nikdy nepodařila, ale ségře jo, takže v klidu. :D

To poslední je moc krásné, moje duše chce taky něco jiného :)

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 20:40 | Reagovat

[1]: Já na to taky nemám, ale prej to nikoho nezajímá :D Nemůžu dělat věci celou noc, protože to pak nestojí za nic...
Já mám v plánu nějaký pokupovat po zkouškách, ale než se k nim pak dostanu přes tu hromadu, co už doma mám....
Ta semínková zatim nic, ale dostala jsem jednu vyrejpnutou ze záhonku a pokud jí nezabiju, tak to bude fakt super :D

Překonávání a ničení stále pokračuje, nejhorší je, že mnoho z tohohle ovlivňují lidé okolo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama