"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Safe Place

15. února 2017 v 19:43 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Během prvního sněhu jsem si uvědomila, co pro mě znamená mé oblíbené jarní místo. Už 7 let jezdíme s rodinou do Itálie na hory a mě to od začátku připadalo jako skvělý nápad. Čerstvý vzduch, nádherné sjezdovky a sluníčko. Takové to příjemné i pro upíry.


A pak jsem sledovala videa od Kartin Brentd (článek o oblíbenejch vlogerech, aby bylo vidět u čeho všeho pletu??), kde byl její pejsek. Hrál si a měl svoje místečko, kde mu nikdo nesmí vzít míček. Safe Place. A tak bych popsala tohle místo v Itálii.
Itálii nezáleží na tom s kým zrovna jsem nebo nejsem ve vztahu. Stejně tak jí nezáleží na tom, jestli mě trápí škola nebo ne. Ona tam prostě je a čistí mi hlavu.
Vždycky jsem nenáviděla únor, což je asi všeobecný fakt pro daleko víc lidí. Únor je prostě na nic. Druhý pololetí, další semestr.. Jako kdyby jim jeden nebyl dost. Ale díky tomuhle místu mám kde načerpat energii a neumřít. Nezastavit se, ale pokračovat dál. Jako kdyby se dalo skutečně zastavit.
A je to tam kouzelné a zmrzlé. A já si užívám volnost. Ráda tam nakupuji štětce, umělecké potřeby, oblečení a vůbec všechno možné… A pak mi to tam připomínají. A já tak vím, že mám svoje místo, které mi nikdy nikdo nevezme. Protože tam jen tak nikoho nevezmu. A tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chiara Chiara | E-mail | Web | 15. února 2017 v 20:25 | Reagovat

Itálie je krásná. Já jsem tam narozená a můj otec je Ital, proto mám také italské jméno, které sice musím každému zopakovat třikrát než ho vysloví správně a při každém seznamování vysvětlovat odkud vlastně je, ale zase se mi nestává, že by si mě někdo pletl s jinou Chiarou, jelikož jediná další Chiara široko daleko je lak na nehty od Gabrielly Salvete. :D
Bez mučení přiznávám, že mě tvůj článek donutil přemýšlet, jestli i já vůbec mám takové místo. Kdysi bych věděla bez váhání, dnes netuším. Takové zamyšlení by se mi hodilo pro článek, který mi už delší dobu leží v rozepsaných. Děkuji za inspiraci. :)

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 15. února 2017 v 21:03 | Reagovat

[1]: A jak se čte správně?? :D Já mám jednu kamarádku, co je taky z Itálie, ale jmenuje se Valerie, takže s tím problém nemá :)
To je pravda, ještě jsem nikoho takového nepotkala :D
Nemáš zač :) Ráda inspiruji ^^

3 Chiara Chiara | E-mail | Web | 16. února 2017 v 21:44 | Reagovat

Správně se čtu Kjára, ale často slýchávám třeba Kijára, což by ani tak nevadilo, kdyby mi ti lidi netvrdili, že v tom neslyší žádný rozdíl nebo hůř, že je to to samé. :-? No uznej! Ovšem pořád je to lepší, než ty zkomoleniny ze základky typu Kajra, Káhira, Kytára a podobně. :D

4 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 17. února 2017 v 15:05 | Reagovat

[3]: Hmm... Když si to tak říkám pro sebe, tak pokud to i neřeknu opravdu výrazně, tak mi to taky zní stejně :D Ale já občas mluvim trochu nesrozumitelně, takže to možná bude tim... :D
Zkomoleniny, ty jdou lidem dobře, tak nějak obecně :D Mě lidi taky často komolí jméno a to přitom je zcela normální.. A že lidi neumí vyslovit Shira hezky pojaponsku, to už ani neopravuju :D

5 Chiara Chiara | E-mail | Web | 18. února 2017 v 9:15 | Reagovat

Ono záleží i na tom, nakolik je člověk otevřený. Ti, co si to nechají vysvětlit se polepší a nakonec sami poznají rozdíl. Já slyším okamžitě, jestlo tam to "i" je nebo ne.
Pokusila jsem to tvoje japonské jméno vyslovit nahlas, ale nejlepší přízvuk kterého jsem dosáhla mi připoměl Saitamu v jeho neznuděnějším stavu. Mě prostě příjde, že Japonci mají takový až líný přízvuk, když mluví klidně. A nebo mi realitu zprznilo anime. :D To je taky možné.

6 Siginitou Siginitou | Web | 18. února 2017 v 11:58 | Reagovat

Tak v Itálii sem ještě nebyla, ale hrozně bych tam chtěla, vypadá to tam krásně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama