"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

A dostanou tě.

28. ledna 2017 v 18:51 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Přišla k dlážděné cestě obklopené keři. Zdály se tak hustě, že skrze ně nic neprojde, ale ona věděla svoje. Otevřené prostrantví. Jedno věděla jistě - musí našlapovat opatrně, jinak jí příšery dostanou.
Jak tohle udělá.. Mohla by se zkusit skrýt v keřích, ale ty byly moc husté. Mohla by zkusit tenhle úsek přeskočit, ale cesta byla příliš dlouhá.
Příšery přece nemohou být pod každou dlaždicí. To není možné. Musí existovat i dlaždice, které jsou bezpečné. Ale jak je pozná..
Vzala kámen a hodila ho na jednu z dlaždic. Nic se nestalo. Vzala větší a hodila ho na jinou. Příšery zautočily, ale pak se opět stáhly. To půjde. Útočili jen na onu dlaždici, nikde jinde.
Nabrala si hromádku kamenů a doufala. Doufala, že jich bude mít dost.
Hodila kamínek. Když příšery přišly, hodila další jinam. A když nepřišly, stoupla si na něj. Postupovala. Pomalu, ale jistě.
Byla poslední 4 řady od konce. Dostatečně blízko, aby se začala radovat, ale dostatečně daleko, aby nemohla poslední dlaždice přeskočit jediným skokem.
Hodila kamínek na dlaždici před sebou. Příšery. Na tu vedle té předešlé. Příšery. A na druhou stranu. Zase příšery. Neměla dost kamínků, aby tenhle pruh mohla obejít. Zkusila další řadu, jednu přece dokáže přeskočit. Nic. Zbývala poslední naděje. Poslední kamínek. Poslední pokus. Hodila ho o dvě řady dál. Nic. Musí tam přeskočit.
Začala se rozhoupávat, připravovat ke skoku.
Odrazila se.
Doskočila, ale nohy jí nechtěli poslechnout. Zakopla. Upadla a přímo na jinou dlaždici.
Příšery se k ní seběhly. Cítila chlad, jak jí jejich mokré jazýčky začaly olizovat. Ležela schoulená dokud nebyl konec.
Pak se zvedla a celá promáčená naštvaně odkráčela z vodního parku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 28. ledna 2017 v 19:40 | Reagovat

Vodní park skýtá různá překvapení 8-)

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 30. ledna 2017 v 9:39 | Reagovat

[1]: Přesně :D Jeden nikdy neví...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama