"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Prozkoumávání Pobaltí

14. prosince 2016 v 20:05 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Byla jsem přizvána na dobrodružství v pobaltí a souhlasila jsem. Prostor, který jsem nikdy dřív nenavštívila (což bude mít za následek sundavání mapy a vybarvování dalších dílků evropy) a který by mi snad mohl přinést trochu míru do duše a klidu..


Zjistila jsem, že už se nedokážu ztratit. Ne fyzicky, ale psychicky. Obvykle jsem vždycky měla ten pocit bezmoci, když jsem byla někde a nemohla něco najít. Hledali jsme klíče od prvního ubytování a pak samotné ubytování. Pršelo, nebyo zrovna teplo a... Já si nechala máchat vlasy a bylo mi fajn. Očividně se se mnou za poslední rok něco stalo, protože tohle bych dřív skoro oplakala a pak bych byla strašně nervózní ze změny prostředí. A tentokrát ne.

První den jsme prozkoumali centrum Vilniusu. Je to zvláštní město... má hezké historické centrum, moderní mrakodrapy a šílená paneláková sídliště s hnusnejma autobusama.

Obchody se suvenýry tam moc nevedou, ale za to mají věž a kopec, kde jsou tři bílé kříže. Kousek za centrem jsem potkala staré rozpadlé baráčky, ale i monumentální příšernosti.

Obří barák s nápisem "Každá stavba bude mít svých 15 minut slávy" a budovy, co někdo vytáhnul z Mostu, zvětšil a ještě trochu pochroumal. Tyhle věci mě poněkud odradili od baltské pohádky. Ale jen trochu, pak se to zlepšilo a hlavně... Pořád tam nějaká ta historie byla.

Druhý den jsme se vydali do Trakai okouknout hrad. Překvapivě (teda jak pro koho), byl zavřený, protože bylo pondělí. Sídlí na ostrově. Prostě si tam tak sedí na ostrově a kouká na okolí. Na staré roztomilé domečky a doufá, že nezahlédne žádné z těch paneláků, které se schovávají v pozadí.

Šli jsme se zahřát do hospůdky, kde jsem si krom mátového čaje dala také kuřecí taštičku. Zdejší specialita, která už nevím, jak se jmenuje, ale bylo to dobrý. A roztomilý, protože byla docela malinká.. Ne úplně, ale docela. Cute.

Další zastávkou, kde jsem i přespali byl Kaunas. Město, které bylo o něco míň zasypané paneláky. Spali jsme v kouzelném domečku a společnost nám dělali rybičky na chodbě. Viděli jsme věž, spoustu kostelů a já si koupila krásnou liščí brož, která se brzo přestěhuje na můj sakokabátek. (Protože klopy bez broží a placek jsou krapet nudné.)

Ráno jsme pokračovali do Klaipedy, kde jsme po questu za ubytováním vyrazili na trajekt a do lesa na Kurskou kosu. Mají tam u Juodkranté takový okruh s dřevenými soškami. V lese. V lese, kde je skvělí ticho a klid. A v dálce hučí moře. Už jsem asi přišla na to, proč se někteří lidé musí zastavit, aby si vychutnali klid. Protože prostě dělají moc hluku, když se pohybujou. Mě to nikdy nepřišlo, protože jsem vyloženě tichý stvoření (jo, jsem slyšet jen, když něco píšu nebo chodím bez bot, protože mi křupou klouby). Už jsem parkrát vyděsila i kočku, protože mě prostě neslyšela. Tím chci říct - já si klid a okolí užívám i když jdu. Sama.
A ty dva věžáky, co tam mají jsou velmi zajímavé... Přesně ten typ kontrukce od které nás učitelé tuhle odrazovali c:

Ráno jsme opět vyrazili dál. Tentokrát do Šiauliai, omrknout horu křížů a kočičí muzeum. Hora je spíš kopeček, ale moc pěkně cinká. Jako taková tichá zvonkohra. A kočičí muzeum vypadalo spíš jako "máme tady všechno, hlavně, když je na tom kočka", ale… Měli i 3 živý kočičky, takže mě to vstupný moc netrápilo. A večer jsme dorazili do Rigy k našim posledním hostitelům.

Mají tam kočky. A jsou naprosto úžasní, milí a dali nám i najíst. Přemýšlím, že jednou vezmu ségru a zajedeme tam. A to taky proto, že symbolem Rigy je černá kočka a co víc.. Ze všech těch měst bylo tohle to nejpěknější. Staré domky a moderní architektura na jednom místě. Poblíž centra jsem si všimla jen jedné panelákoidní budovy.

V pátek jsme kvůli dopravě zajeli do Jurmaly, okouknout rašeliniště, les a pak i moře. Pěkně jsme zmrzli, ale ty městečka. Vysoké stromy a domy, které je rozhodně nepřevyšují. Můj ráj mezi plackami. Zjistila jsem totiž, že krom Londýna nemám vůůůbec v oblibě placky. Potřebuji hory. Nemusím po nich líst, potřebuji pouze jejich stín a ochranu. Ale v tomhle případě udělám výjimku, protože ty domky a stromy měli vážně dokonalé. Hotová lesní městečka.

Poslední den (na moje narozky, hehe) jsme prošli centrum Rigy. Kouzelné historické centrum. Navštívili jsme taky městskou galerii, která mě ale částečně zklamala. Samý realismus, zátiší, portréty, krajinky a Ivani. Vážně o každém muži se tam dalo říct, že se jmenuje Ivan. Vyjeli jsme výtahem na zdejší "mrakodrap" a já pak zavelela pro kočičí tričko a horkou čokoládu do Costy. Protože mám ráda jejich čokoládu. (Vzpomínka na trajekt)
Domů jsem nakoupila bonbony a takové něco, co se tváří jako naše tyčinky s mákem, jen jsou ve tvaru krychliček.


Co se cen týče funguje to asi tahle:
V Litvě jsou všechny vlaky levnější, než autobusy. V MHD nestojí jedna jízda ani euro a když člověk všude strká ISICa, je to ještě poloviční. Vstupy jsou obvykle do 2€.
V Rize si na student friendly nehrají a nejlevnější lísteček na MHD je za 4,6€ a je na 4 jízdy. 4 dopravní prostředky. Ale obecně mi přišlo, že tenhle kraj je vcelku levný. Hlavně jsem ani nerozměnila ani jednu z 50€ bankovek, co jsem měla. Prostě levný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olivka Olivka | Web | 14. prosince 2016 v 21:02 | Reagovat

Vypadá to  krásně :-)
Mám to podobně jako ty, plackoidní krajiny nemusím, potřebuju kopečky a údolíčka. Proč, to nevím, prostě se mi to líbí víc :-)

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 19. prosince 2016 v 23:24 | Reagovat

[1]: Je to tam svým způsobem kouzelné :) Jsem ráda, že to někdo má stejně ^^

3 Natálie Natálie | Web | 21. prosince 2016 v 10:42 | Reagovat

páni... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama