"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Nebuďte kopie..

16. října 2016 v 19:48 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Asi jsem měla hlavně štěstí, že jsem nikdy nenarazila na lidi, kteří by měli tendenci dělat si ze mě legraci. U nás na gymplu se šikana nevedla a na základce na tom nikomu nezáleželo. A vážně spíš mluvím o štěstí, než o své "silné osobnosti", protože moje osobnost rozhodně silná nebyla a mnohdy stále není.
Všechny ty divné lidi, které nemá zbytek světa rád jsem objevila jen díky filmům. Protože já divná byla, ale byla jsem obklopená dalšími divnými, nebo těmi, kterým na tom nezáleželo. A bylo nám fajn.

Nikdy jsem nerozumněla tomu strachu, že mě společnost nepřijme. Že se budu muset změnit, abych zapadla a měla život lehčí. Že se někomu nebude líbit moje líčení, barva vlasů nebo styl oblékání.. Nebude a co. Inteligentní lidé mě přijmou, hlupáci si můžou trhnout.
Být kopií zvladne každý, ale mnozí jsou tak nešťastní. Najít sám sebe není lehké a i já stále někdy hledám, ale nikdo mi nebude namlouvat, že nemohu být vílou, když nosím hlavně černou, protože prostě mám právo mít svůj vlastní styl. Stejně tak mi nikdo nebude diktovat, že růžové vlasy se nehodí - vlastně nás barevných máme na vejšce docela hodně.
Chápu, že některé lidi jejich vlastní vzhled nezajímá, ale stejné věci se týkají i chování a duše. Protože přetvářet se a chovat se přijatelně není těžké. Ale já nebudu dělat věci, které jdou proti mě. Nebudu tiše sedět a poslouchat a měnit se, jen proto, že to někdo chce. Ani pokud jde o rodinu.
Změním se pouze, pokud budu já sama chtít. Pokud se rozhodnu, že chci, aby něco bylo jinak. Nemá cenu hýbat se svou osobností směry, které se nám nelíbí.
Někdy si říkám, že moje prostřední jméno by mohlo být "Nepatřičná".. Jelikož rfáda působým nepatřičně i když jen malým náznakem.

Buďte svý, protože nikým jiným stejně pořádně nebudete. Užívejte si svou existenci podle svých zásad, jezděte kam chcete, pracujte, kde chcete a nenechte nikoho, aby vaši osobnost omezoval.
Kopií je na světě už dost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 16. října 2016 v 21:45 | Reagovat

Ano, změnit se člověk může snadno, ale potom to je trápení. Já budu taky raději odsuzovaná, za to co jsem, než nějak přijatá společností s maskou jisté normálnosti, protože každý jsme nějaký, každý jsme originál a neměli bychom se snažit být někým zcela jiným.

2 Anett Anett | E-mail | Web | 16. října 2016 v 22:51 | Reagovat

Myslím, že to je hlavně o sebevědomí a trochu té sobeckosti. Každý by měl něco z obou mít, aby si život užíval. :-) ,,Jiní" lidé jsou pro mě zajímavější, než-li tuctový, kterých si mnohdy ani nevšimnu. Jsem pro originalitu a odlišnost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama