"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Říjen 2016

Říjnový večer s bardy

26. října 2016 v 22:07 | Shira Elizabeth |  žiju!!
O víkendu jsem se vyskytla ve společnosti bardů na bardském večeru. Náhodou jsem se o oné události dozvěděla a rozhodla se zjistit jací jsou to lidé. A jsou to lidé velmi přátelští a milí, to rozhodně.
Myslím, že tenhle druh lidí je moc fajn, ale i tak nevidí svět stejně jako já. Alespoň z jejich projevu se mi to tak zdá.
A tak nějak chci říct proč.

Barevně naladěná

21. října 2016 v 20:05 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Večer vždycky zmizí mraky a rozsvítí se oranžovo červené slunce...
Za bytem mi začali poskakovat havrani a do krmítka přilétli první návštěvníci...
Dělám úkoly při svíčkách... A všechno je zase v pořádku...
*Toto je molice... Ta bílá tečka.*

Nebuďte kopie..

16. října 2016 v 19:48 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Asi jsem měla hlavně štěstí, že jsem nikdy nenarazila na lidi, kteří by měli tendenci dělat si ze mě legraci. U nás na gymplu se šikana nevedla a na základce na tom nikomu nezáleželo. A vážně spíš mluvím o štěstí, než o své "silné osobnosti", protože moje osobnost rozhodně silná nebyla a mnohdy stále není.
Všechny ty divné lidi, které nemá zbytek světa rád jsem objevila jen díky filmům. Protože já divná byla, ale byla jsem obklopená dalšími divnými, nebo těmi, kterým na tom nezáleželo. A bylo nám fajn.

Talisman (Stephen King, Peter Straub)

9. října 2016 v 20:06 | Shira Elizabeth |  Knížky
Přišel podzim a sním i nálada vlíst si do postele a s rozsvícenou lampičkou (kterou nemám) louskat stránky, pít čaj a sledovat, jak se stmívá... Není na to tolik času, kolik by to chtělo, ale určitě to nějak půjde, až bude lampička a prozatím - jedna kniha, kterou jsem přečetla během prázdnin.

Zhruba 600 stran dlouhý příběh, který připomíná pohádku o malém princi, který se snaží zachránit svou matku - královnu. Jenže tenhle malý kluk pobývá v USA a jeho matka je herečka, která pomalu umírá. Chlapec cestuje z východu na západ, aby našel Talisman, který všechno zlo zničí a zachrání všechno dobré. Cestu se mu pokouší překazit otec jeho kamaráda (což je současně kamarád jeho zesnulého otce). Cestou přeskakuje mezi světy - tím naším a světem deních snů.
Objevuje i ztrácí přátele.

Je to pěkná a zajímavá kniha. Dostala jsem jí jako dárek a vůbec jsem netušila, co v ní bude. Na konci jsem dospěla k názoru, že jsem právě dočetla pohádku. Sice trochu moderní, ale pořád pohádku. A kdo by je neměl rád...

Penny Dreadful (seriál)

5. října 2016 v 19:05 | Shira Elizabeth |  filmy
Výpravné seriálové zpracování původně hrůzostrašných povídek vydávaných v Londýně na začátku 19. století, jimž dal název fakt, že výtisk stál právě jednu penny. Týden co týden čekali dychtiví čtenáři převážně z řad chudiny na známé hororové postavy v podobě Frankensteina, Doriana Graye nebo hrdinů z románu Drákula. Všechny nestvůry jsou zasazeny do temného viktoriánského Londýna a kromě krásně strašidelného původního příběhu nabízí jejich seriálové zpracování i kvalitní dramatickou podívanou.(HBO Europe)

Kamarádk mi doporučil tenhle seriál a mě byl otrochu líto, že je ukončený, už když jsem se podívala na popis. Hororové příběhy, to je moje oblíbené. To jsem ale nevěděla, že všechny příběhy zahrnou do jednoho velkého, kde se akorát objevují různé postavy. Mina, Viktor Frankenstein, Dorian Grey, vlkodlaci...
Ke konci mi to připomnělo bitefight (boj mezi upíry a vlkodlaky). Měla jsem ráda Doriana, ale trochu jsem čekala, že nakonec umře... Neumřel. Byly tam i čarodějnice a Lucifer.
Všechno v temním viktoriánském Londýně. A i když to zní trochu moc splácaně, nepřišlo mi to zlé. Bylo to splácané pěkně.
Krom toho Dorian a Ethan byli pěkní na koukání c: Dokonce jsem měla nakonec hodně ráda i Frankensteinovo monstrum a to i přes to, že na začátku byl spíš nesympatický.

Vlk a liška

1. října 2016 v 20:26 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Napadlo mě to, když jsem koukala na svůj oblíbený seriál, kde je můj oblíbený pár.
Protože ona je tak trochu liška, a on je tak trochu vlk. A možná víc, než trochu.
Mimo jiné jsem zjistila, že nejsem první, koho napadlo tahle dvě zvířátka spojit.

Lištičky jsou malá, vychytralá stvoření. Ale jsou šíleně roztomilé.
Vlci jsou naopak velcí a silní. Takový ti ochranáři.

Vždycky když si na ně vzpomenu, závidím jim. Je to kouzelné. To spojení, jak zvířátek, tak těch dvou.
Jako země a nebe, jako jin a jang...