"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Okřídlení hmyzáci

14. září 2016 v 20:31 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Z nějakého důvodu mám ráda vážky a můry.
Vážky jsou takové vrtulníky přírody.
Nedávno jsem potkala hlavně dvě (plus nějaké ve švýcarsku a u babičky u rybníčku, ale tam se to dalo čekat). První vážku jsem potkala v parku u nádraží - takový ten parčík uprostřed města, kde je jen fontána. Stačí málo. A druhou při výletu do skal, když jsme se vydali na pole hledat kešku a potkali malý hnědý rybniček se spoustou ryb a obří vážkou.
Líbí se mi, že žijí u vody a obvykle mají poblíž stromy a stín.

Můry jsou noční motýlové. A já mám motýly dost ráda. Ale tyhle jsou ještě k tomu hodně chlupatí. Kdybych mohla, žila bych v noci a spala přes den - mnohé by to vyřešilo. Navíc stejně mám ze sluníčka nejradši západy a východy. Když jsem byla naposledy s tátou v Praze, přiletěla mi tam můra a sedla si pod stůl a hrála si na pejska. Byla milá. Často mi vletí do lustru a já pak trávím večer hledáním a zachraňováním, aby se mi tam neumlátily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 19. září 2016 v 15:35 | Reagovat

Tyyjo povedený, čím pak je to kreslené?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama