"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Komentáře

1 Anna Anna | Web | 24. srpna 2016 v 21:08 | Reagovat

Já musím říct, že jsem fandila Amy. Po celou dobu. Ne proto, že bych byla nějak psychicky labilní, to vůbec ne. Ale jako pisálek vlastních příběhů jsem prostě jen s každým přicházejícím slovem, stránkou, částí a kapitolou nedokázala přestat obdivovat autorku za tak fantastické zpracování charakteru hrdinky. Opravdu, vytvořit tak zkažený charakter chce neskutečný talent a já za to Flynnovou tiše (možná spíš nahlas) obdivuji.

2 Christelle Christelle | Web | 24. srpna 2016 v 21:32 | Reagovat

Tak to já od začátku fandila Nickovi. Amy mi zezačátku nesedla, později jsem jí začala nenávidět. Na konci jsem doufala, že pravda vyjde najevo, o to víc mě dostalo, že s ní zůstal. Bylo to hrozně nespravedlivé!:D

3 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 26. srpna 2016 v 20:44 | Reagovat

[1]: Určitě to Flynnová zpracovala úžasně, to neříkám.. Spíš bych řekla, že to, že Amy nemám ráda je správně, protože ona byla dokonalej záporák :)

[2]: Jo, přesně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.