"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Srnkový přízrak

14. července 2016 v 19:56 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Hopkala lesem. Občas se pokusila urvat větvičku a občas napít se ze studánky. V noci cítila jemnou zář. Přes den se snažila větřit.
Vyhlížela. Čekala na svou šanci.
Připadalo jí to jako věčnost. Ona věčnost měla, ale on ne. Rozhodně ne, když se do toho vloží.
V noci nemohla spát. A přes den sotva držela očka otevřená. Nemohla spát. Nesměla. Co kdyby se zrovna objevil.
Vyrušilo jí šramocení. Zbystřila. Šel nejtišeji, co uměl, ale jejím uším neunikl. Byl to on. Větvičky mu křupaly pod nohama, když se blížil k mostu. Stála schovaná dole po proudu. Klidná. Stála a sledovala. Odcházel. Začala ho pronásledovat. Potichu, jak jen dokázala. Zcela neslyšně pro obyčejného člověka.
Šel dál lesem. Myslel si, že ví kde je. Ale to nevěděl, kdo ho sleduje. Od posledního setkání získala nové zkušenosti. Věděla, jak si pohrát s jeho myslí. Věděla, že ho tu potřebuje zdržet, dokud se nesetmí. Dokud nebude mít svou šanci. Ve dne by to nešlo. Ne e. Chce to tmu. Tu tajemnou tmu, která je jen v lesích. Těch hlubokých.
A noci se nedá vyhnout.
Konečně sešel z cesty. To byla její chvíle. Potichu ho sledovala, a když se přiblížil k mokřadům, vyběhla. Lekl se a její plán se dal do pohybu. Vběhl přímo do jedné z pastí. Listí hezky nakladené na močále. Ona se nepropadá ani do měkoučkého mechu. On zahučel do vody po kolena. Byla na něm vidět panika. Stoupla si k břehu a pozorovala ho. Zíral na ní. Už věděl, co ho čeká, ale nechtěl se vzdát. Pokusil se zvednout jednu nohu a zapadl po pás. Křičel. Postupně se propadal. Za chvíli mu koukaly už jen ruce a hlava.
Vykročila k němu. Pokusil se jí zachytit, ale vůbec se jí nedokázal dotknout. Čumákem se dotkla jeho čela a on pomalu plynule zaplul pod hladinu. Les utichl.
Počkala na poslední bublinku, otočila se a odešla. Teď mohla jít v klidu spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama