"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Červenec 2016

Svizra - naše dovolená.

31. července 2016 v 20:50 | Shira Elizabeth |  žiju!!
S rodinou jsme se vydali do švýcarska. Podruhé. A takovéhle to tam bylo:

Můj internetový domeček.

29. července 2016 v 20:51 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Občas vzpomínám na svoje staré blogy a úplné začátky na jiné adrese.
Mým životem byla hudba. A hudebníci.
Kdo by nechtěl blog, kam postuje fanfikce a videa s hudbou.
*Místo, ke píšu blog. Více snad někdy brzo na srdci blogu.*

Zhasínáme v Říši divů (DBC Pierre)

27. července 2016 v 20:52 | Shira Elizabeth |  Knížky
"Zhasínáme v říši divů je třetí román DBC Pierra, známého bouřliváka britské prózy. Opět přichází s oslnivou burleskou plnou literárních reminiscencí i sžíravě vtipné kritiky dnešního obžerného světa. Gabriel Brockwell, mladý estét a poeta znavený životem, se vydá hledat svou říši divů, objede přitom svět. Série divokých večírků, jimiž prochází od Londýna přes Tokio či Galpágské ostrovy, vyvrcholí dekadentně opulentní oslavou v majestátních prostorách berlínského letiště Tepelhof. DBC Pierre v plné parádě!" (databáze knih)

Kniha, jejíž hlavní hrdina se chce už na začátku zabít. Nejdřív jsem nevěděla, jestli mi je Gabriel sympatický nebo ne. V Tokiu byl docela na zabití protože to všechno způsobil on. I když to nakonec vyřešil.
Někdy se zamýšlel nad zajímavými věcmi - kdo přišel na to, že štěstí je základní stav a jakmile někdo šťastný není je potřeba to změnit.


Střípky myšlenek a pocitů

24. července 2016 v 20:59 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Zdálo se mi to tak neskutečný až se to neskutečným stalo.
Vyrostla jsem v Říši divů, nemůžete čekat, že se jí jentak vzdám.
Přes veškeré špatné pocity cítím v dešti mír a klid.
Často vzpomínám na Edgara s mandarinkama.

Stroj času (H.G.Wells)

21. července 2016 v 20:03 | Shira Elizabeth |  Knížky
Před nějakou dobou mě popadla chuť si tuhle knížku přečíst.
Když jsem konečně knížku získala, překvapilo mě, jak je tenoučká. Krom toho mě taky mile překvapilo, že v knize nebylo příliš mnoho technických detailů. Ony jsou někdy fajn, ale obvykle mi toho nic moc neřeknou, protože tomu nerozumím.
Četla se krásně a byla přelouskaná během chvíle.

Kniha vypráví o cestovateli časem, který si postavil stroj času a rozhodl se vydat do budoucnosti. O eloiích a morlocích už každý někdy slyšel.
V některých pasážích byl velmi cítit smutek z toho, jak se lidstvo vyvynulo a z budoucnosti obecně.

Čekala jsem trochu víc stránek, ale nakonec to byl takový pěkný, tak akorát dlouhý příběh.

Zalistěné botky

17. července 2016 v 19:21 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Nikdy si nemůžu vybrat letní boty. Chtěla jsem sehnat nějaké nazouvací s kytičkama, aler tak nějak v mym stylu. A to je docela náročné.
Nakonec jsem objevila mintové boty v NewYorkeru a rozhodla se je trochu předělat. Protože boty zatím šít neumím, musím využívat, co v obchodech je. Plátěné boty + barva na textil.

Srnkový přízrak

14. července 2016 v 19:56 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Hopkala lesem. Občas se pokusila urvat větvičku a občas napít se ze studánky. V noci cítila jemnou zář. Přes den se snažila větřit.
Vyhlížela. Čekala na svou šanci.
Připadalo jí to jako věčnost. Ona věčnost měla, ale on ne. Rozhodně ne, když se do toho vloží.
V noci nemohla spát. A přes den sotva držela očka otevřená. Nemohla spát. Nesměla. Co kdyby se zrovna objevil.
Vyrušilo jí šramocení. Zbystřila. Šel nejtišeji, co uměl, ale jejím uším neunikl. Byl to on. Větvičky mu křupaly pod nohama, když se blížil k mostu. Stála schovaná dole po proudu. Klidná. Stála a sledovala. Odcházel. Začala ho pronásledovat. Potichu, jak jen dokázala. Zcela neslyšně pro obyčejného člověka.
Šel dál lesem. Myslel si, že ví kde je. Ale to nevěděl, kdo ho sleduje. Od posledního setkání získala nové zkušenosti. Věděla, jak si pohrát s jeho myslí. Věděla, že ho tu potřebuje zdržet, dokud se nesetmí. Dokud nebude mít svou šanci. Ve dne by to nešlo. Ne e. Chce to tmu. Tu tajemnou tmu, která je jen v lesích. Těch hlubokých.
A noci se nedá vyhnout.
Konečně sešel z cesty. To byla její chvíle. Potichu ho sledovala, a když se přiblížil k mokřadům, vyběhla. Lekl se a její plán se dal do pohybu. Vběhl přímo do jedné z pastí. Listí hezky nakladené na močále. Ona se nepropadá ani do měkoučkého mechu. On zahučel do vody po kolena. Byla na něm vidět panika. Stoupla si k břehu a pozorovala ho. Zíral na ní. Už věděl, co ho čeká, ale nechtěl se vzdát. Pokusil se zvednout jednu nohu a zapadl po pás. Křičel. Postupně se propadal. Za chvíli mu koukaly už jen ruce a hlava.
Vykročila k němu. Pokusil se jí zachytit, ale vůbec se jí nedokázal dotknout. Čumákem se dotkla jeho čela a on pomalu plynule zaplul pod hladinu. Les utichl.
Počkala na poslední bublinku, otočila se a odešla. Teď mohla jít v klidu spát.

Ty naše internety

10. července 2016 v 18:57 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Asi patřím do generace, která je hodně internetová.
(Všechny možný plusy a mínusy už se všude probrali - chci mluvit o setkávání a psaní.)

Zvířátkové zarážky knížek

7. července 2016 v 20:13 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Knihovny potřebují knížky a ty potřebují zarážky, nebo ne??
Jistě, že. Některé knížky sice dokážou stát bez pomoci, ale těch moc není.
Na Pinterestu jsem narazila na velmi zajímavý návod. Tenhle: pin, stránka.

Junktown 2016

3. července 2016 v 19:01 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Minulý víkend jsem se vydala kousek za Prahu na jeden rezavý festival - Junktown.