"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Pár písmenek a not

23. června 2016 v 19:24 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Právě teď jsem v pryč na Junktownu.
Kostým je tudíž hotový a fotky snad budou.

Krom toho mám pár písmenek, co chci napsat.
Pár dnů po poslední zkoušce jse mstále vstřebávala pocity. Všechny. Ale pak najednou jakoby veškerá energie, kterou jsem předtím věnovala učení, ožila. Uvědomila si, že teď už je moje. Jenom moje.

Sešla jsem se s mým kamarádem a možná s ním ještě tohle léto na pár dnů odletím. S batůžkem, spacákem a zápisníkem.
Začala jsem nahrávat videa. Nebudu vloger. Nemám ráda svůj hlas a krom toho.. Ráda píšu. Ale řekal bych, že videa během tvoření nebo jen tak mohou být zajímavá a zpestřující. Uvidíme.
A teď ten hlavní důvod tohohle článku:
Už hodně dlouhou dobu jsem chtěla zveřejnit tuhle.. Um.. Skladbu. Je to první věc, co jsem se naučila v hudebce a taky jediná, co umím. (Protože někoho to přestavilo bavit, že..)
A teď se asi přesune tadyhle doleva do menu, protože je to taková moje terapie.. Když je mi smutno, někdy si vezmu kytaru a zahraju si. V tu chvíli nejde myslet na nic jiného, protože to pak nezní.


Nevím už, jak se to jmenuje a hlavně - hraju jiné délky not, než bych měla. Prý.. Učitelka mi pořád říkala, že to hraju blbě, ale mě se to takhle prostě líbí. Inovace :)

Taky se vám stává, že i když vás příběh nevtáhne, tak po jeho skončení cítíte to prázno?? U těch, co mě pohltí to plně chápu, ale u těch ostatních je to vždycky trochu nečekané.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ginger White Ginger White | Web | 24. června 2016 v 9:14 | Reagovat

Jojo, mě hraní na kytaru taky vždy uklidní :-) A ta písnička mi strašně něco připomíná, ale nějak na to nemůžu přijít. :-D

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 27. června 2016 v 15:01 | Reagovat

[1]: Jestli na to přijdeš, tak dej vědět, já zase ztratila noty a nemám tušení, jak se to původně jmenovalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama