"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Improvizovaná mystička.

18. dubna 2016 v 18:23 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Vždycky mám nejvíc energie chvíli po tom, co se uzdravím. Vlastně se ani nemusím uzdravit. Stačí, že je mi trochu líp.
Teď jsme v tý fázi, kdy mi je líp.
To znamená, že dělám, co mi zrovna přijde pod ruku, ale nijak to nepřehánim.
*Jak si uspořádat šperky.*


Pořád nemám vhodné podnebí pro čtení a tak téměř nečtu.
Do začátku května bych měla mít podlahu a pak se o nějakém podnebí dá začít mluvit.. V tuhle chvíli stále koukám na šedou hmotu, která mi pomaloučku začíná kazit náladu.
Ne, že by moje nálada záležela jen na tomhle, ale rozhodně jí to nepřispívá.
Asi se naučím psát poslepu. Některá písmenka mi jdou :v (Třeba tahle věta, heh.)
Mělo by to určitou výhodu. Člověk může zavřít oči a nenechat se rozptylovat. Problém je, co pak najde, když dopíše myšlenku.

Snažím se víc pozorovat lidi. A přemýšlet nad nimi. Jak to mají asi uvnitř. Ne jako to kuře, co jsem kuchala. Ale.. Víte, co myslím.
Potřebuji se naučit být víc.. Já.
Chovat se jako, když se nidko nedívá, protože "Jsi tím, kým jsi, když tě nikdo nevidí."
Někdy musím vypadat hloupě.
Jenže pro bytí sebou taky potřebuji vypadat jako já. A.. To by bylo na dlouho. Nemyslím dlouhé řeči.
V době modifikací to vlastně není složité. Problém by mohl nastat ve chvíli konfrontace s průměrnými lidmi. Babičkám a dětem se moje barevné vlasy líbí, ale o něco dál by už to takhle fungovat nemuselo.
Průměrní lidé jsou vůbec peklo. Mluví. A často říkají hlouposti. A nebo jen hloupě znějí. V některých chvílích je to jedno.
Když na mě někdo jen tak začne mluvit, ještě to nutně neznamená, že dělá něco špatně. Přesto, že se od lidí raději držím dále, někteří jsou vážně milý. Ale pak jsou lidé, o jejichž mluvení nikdo netojí. Takový ti, co jsou zásadně v emhádéčku a ideálně lidi uráží. Za poslední dobu se mi to stalo 3krát a jen jedni z těch případů byli opilý. Je to creepy.
Sháním zip na mikinu. Ideálně kovový s černou látkou, jenže musí být rozevírací a to se zřejmě v Praze tak moc nepěstuje. Taky už potřebuju sehnat nějaký batůžek na věcičky na junktown a nějaké další kůžičky. Kůžiček není nikdy dost.

Pomalu doplítám límec. Ještě mě čekají rukávy. Já říkala, že to bude hotový až v létě.
Vzali mě na obor, na který jsem chtěla, takže mě teď čekají dva další roky studia pozemních staveb. Docela se těším, i když mě děší to, co se bude odehrávat ještě před létem, ale.. Tomu se nevyhnu. A taky už mám tušení, kam bych chtěla dál. Jmenuje se to "budovi a prostředí".. Nevím, co přesně to bude, ale to mě zatím nemus´í zajímat - to začně až tak za rok. Z názvu tuším, že mě to bude bavit.
A to mi přišlo, že mám málo slov.
Chtěla bych si lehnout do trávy a nechat na sebe kapat déšť. Z toho ale kouká jeden problém - byla bych mokrá.
Udělám si lapač, ale vy ho uvidíte, až když bude viset na zdi a ne takhle provizorně na okně... Jo?? Nemůžete nesouhlasit.
(A na zarážky se nezapomnělo, jen mi byl doporučen mamut, který sice lepí hezky, ale neni zrovna dělanej na slepování dřívek a někdo ještě nebyl schopen zahladit rejhu mezi dřívkama... Ehm...)
A našla jsem tak milion věcí, které chci vyrobit.. Asi se budu msuet stát upírem, abych na všechno měla čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama