"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

O vysokoškolských lidech.

31. března 2016 v 19:02 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Tedy hlavně o jedné speciální skupině - těch lidech, co nedělají úkoly.
Vysoká škola je dobrovolná věc. Není povinná. Jenže u nás jez vykem, že titul má každej a tak tam taky každej chodí.
Někoho třeba nutí rodiče. A někdo chce doopravdy něco umět.
Jenže, hodně lidí je na škole sice dobrovolně, ale strašně na ní kašle.


Já to dělala na gymplu. Opravdu mě nebavilo dělání domácích úkolů a tak jsem jich velkou část nedělala. Proč taky. Jenže tady too funguje trochu jinak - člověk neudělá úkol -> nedostane zápočet -> neudělá předmět -> teoreticky ho vyrazej ze školy. Teda funguje to tak v případě, že člověk při opakování taky nezvládne.
Pokud někdo nechce dělat domácí úkoly, neměl by sem líst, protože ho stejně dřív nebo později nejspíš vyhoděj. Tak nějka to funguje. Někteří pak úkoly shánějí po všech lidech aby jen tak tak prolezli.
Jenže, jak řekl jeden přednášející - nejste tu prřeci kvůli známkám, ale kvůli tomu, abyste se něco naučili. A.. To je minimálně pro mě pravda.
A co dělá ve škole člověk, který nechce nic nového vědět?? No pravděpodobně přežívá a čeká na titul. A k čemu je titul, když nic neumíte...
Někteří lidé toho třeba umí hodně už ze střední, tak se pak dá chápat, že nechtějí dělat postopadesáté ten samý výkres a prostě prokrastinují. (A na vejšku ale teda vlastně ani moc nemuseli, když je to nebaví, ne..)
Jenže ta prokrastinace je trochu na nic.

Nejvíc mě okouzlili lidé, co včera diskutovali 1. úkol z jednoho předmětu. Do pondělí musí být odevzdané dva, na každý je 14 dní a včera nám zadali třetí. A ti lidé teď přemýšlí nad prvním. Chápu, že zrovna tenhle předmět je takový.. Lehký a vůbec. Ale oni to takhle dělají všude.
V jiném předmětu musíme mít odevzdaný určitý počet úkolů, aby nás pustili k zápočtu. A hromada lidí je dělá těsně předem. Tohle rozdělaní je fajn v tom, že je popošoupne, ale dřív museli být hotové až na zápočet a to bylo pak něco - dělat 10 úkolů za 2 dny. A oni to takhle dělají neustále.
Sama mám trochu nahnáno, když si představím, že bych všechno dělala na poslední chvíli. Ono toho totiž není málo. Na to už jsem si postěžovala dost.
Je pravda, že dělám úkoly, co nejdřív. A vím, že někteří moji kamarádi taky. A chápu, že někdo si nechce kazit víkend. Jenže už nedokážu pochopit, že to všechno vklidu hrnou před sebou a nějaké opakování předmětů je vůbecn trápí. Jakože vůbec. A prodlužování studia taky ne. Protože to přece dělá každej.

Jestli jste jedním z těch lidí, vysvětlete mi, jak to děláte, že nevyšilujete. Že vás to ani trochu netrápí. Občas bych to taky vyzkoušela.

A jen tak pro informaci - v tuhle chvíli mi zbývá 22 úkolů, 9 výkresů, 3 testy, 3 úlohy ke zkoušce, 1 poznávačka a 1 klauzura. A na to celé zbývá 52 dní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nancy Nancy | Web | 31. března 2016 v 23:30 | Reagovat

hm, ja vsetko robim tiez v posledny mozny den, ale na mojej VS to uplne staci.

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 6. dubna 2016 v 9:05 | Reagovat

[1]: Tak pokud to stačí, tak se to pochopit dá :)

3 Elis Elis | Web | 6. dubna 2016 v 22:04 | Reagovat

Tak já tě v první řadě obdivuji, že studuješ Stavební inženýrství, já ze stavárny odešla, protože přesně jak píšeš, pro mě to bylo spíš přežívání a vím, že bych pak v oboru nebyla dobrá. Já jsem člověk, který většinu věcí vždy dělal v předstihu, ale na vysoké se spíš řadím k těm, co to dělají na poslední chvíli, ale pak na to ovšem dojedu. I když i na střední pamatuji, jak jsem do dvou do rána rýsovala, jenže to bylo způsobeno tím, že jsme s kamarádkama měly 3 dohromady koupená pera a ty pera se ke mně dostaly třeba až v 11 večer :D

4 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 20:17 | Reagovat

[3]: Mě to baví, jen je toho občas moc :D Tužky si zatím naštěstí nepůjčujeme :D

5 Olivka Olivka | Web | 11. dubna 2016 v 19:59 | Reagovat

Jak co, jak kdy. Vzhledem k tomu, že moje spolubydla byla většinu doby velice pečlivá a všecno se učila a dělala v předstihu, obvykle jsem se nechala strhnout. Ale pamatuju si v prváku, když jsem se dost na poslední chvíli učila poznávačku z botány (ty jo, cca 200 kvítek, česky latinsky, čeleď) :D

6 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 21:07 | Reagovat

[5]: Tak učení se taky koná na poslední chvíli, protože bych to jinak zcela určitě všechno zapomněla :D

7 Merethe Merethe | Web | 2. května 2016 v 19:44 | Reagovat

Páni, konečně jsem našla spřízněnou duši v řadě žen, hrozně bych si přála být stavební projektantkou :) líbí se mi, že je to takové "vědecké umění", jelikož kreslení je můj velký koníček a rýsování jeho mladší bratr, ráda bych si vystudovala VŠTE u nás na Jihočeské :-) jen rodiče namítají, že to není obor k uživení...
A jaký na to máš vlastně postoj ty? Je třeba aplikovaná fyzika těžká, jak spoustu lidí tvrdí? Moc by se mi líbilo slyšet něčí názor trochu do podrobna :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama