"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Bublinky

11. března 2016 v 23:30 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Každý den se snažím udělat aspoň kousek toho, co mě baví. Někdy je to jen jedna upletená řádka, či přečtená stránka. Jindy se mi podaří něco namalovat (již brzy, jen, co to uschne, muhehe) nebo vyfotit.


Foukali jsme bublifuk. Asi bude mou hlavní výzvou naučit se fotit bublinky. Ony se tak všelijak hejbou, je to horší, než zvířata. Ale proč ne.
To byl poněkud spontánní nápad.

Občas si vzpomenu na něco dávného. A přijde mi, že to byl jen sen. A že se to nestalo. Jako kdyby moje vzpomínky pomalu přecházeli ve sny. A sny ve vzpomínky.
Někdy prostě přemýšlím, kdo jsem.
Čichám studený vzduch. Takový ten horský, chladný, ale ne ledový jako v zimě. Spíš trochu podzimní. Společně s mračnatou oblohou. Tak to mám ráda.

Krom toho pletu svetr. Momentálně je v fázi, kdy už trochu vypadá jako svetr. Jen stále nemá límec a tak se šíleně kroutí a musí být přišpendlen na panně. Což mi připomíná, že bych ráda co nejdřív límec dodělala (teď sem začala, takže... K dodělání jsem dost daleko) a přišila ho. A to hlavně proto, že pannu budu vcelku dost potřebovat na tvoření kostýmu na Junktown. Už mám trochu materiálu. Hlavně na oblečení - další fází budou doplňky. A přešívání. A tak.

Také stále háčkuji koberec. A to bude ještě na dlouho. Protože neni podlaha. A vůbec. Ale ta vlna je strašně příjemná.
Mám rozpracované asi 4 příběhy. Rozpracované. Na písmenka prostě nějak není ta správná nálada. Asi se bude muset zařídit.

Přemýšlím jaké to bude v létě. Přemýšlím nad letními bouřkami. Nad lehkým ochlazením a tanci v dešťi. Stání na úbočí hor a poslouchání hromů.
Nemám ráda roviny. Dlouhé roviny, kterými projíždím cestou domů. Není se v nich kde schovat. Mám ráda kopce a údolí. Záhyby. Místa, kde člověk není nikdy navrchu, pokud sám nechce. Kde si nepřipadá nepatřičně vystaven ve chvílích, kdy se potřebuje schovat. Když potřebuje být neviditelný.
Přemýšlela jsem nad tím, proč je mi přesto tak blízký Londýn. Domy mohou být moje hory. Moje kopce. V ulicích se dokáže počasí měnit téměř stejně rychle jako v horách. Někde slunce prosvítá a někde je stín.
Nechci uvíznout na rovině.

Potřebuji svá světýlka, stromy, hvězdy, oheň, potůčky a vůbec všechno. Přesto, že mám překvapivě zapřírodněný výhled z okna, příroda mi v Praze chybí. Ta možnost. Ne, že by zcela nebyla, ale doma jdu přírodou pokaždé, když vyrazím ven. Projíždím okolo i když jedu autem. A prostě tam je. Ta příroda, kterou znám. V Praze jsou jen občasné neznámé keře, aleje.. Neznám to dost a hlavně nemám tam tendenci setrvávat na těhle místech.
Až teď jsem si uvědomila.. Tohle mě krapet ničí. Unavuje. Budu s tím muset něco udělat, jinak se rozpadnu.

Přejte mi štěstí. Se vším. A já udělám to samé pro vás.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 12. března 2016 v 5:59 | Reagovat

jé, to se ti vážně moc povedlo :-)

2 dadainka dadainka | Web | 12. března 2016 v 15:06 | Reagovat

Moc pěkné :-)

3 Elis Elis | Web | 12. března 2016 v 17:58 | Reagovat

To je paráda .)

4 Veri Veri | Web | 16. března 2016 v 16:38 | Reagovat

Pěkné a zajímavé fotky :-)Jak jsem si četla článek, tak čoveče nezahálíš-pletení, psaní, malování ..to všechno stíháš? :-D Taky mám ráda přírodu, proti kopcům a horám nic nemám,ale já zase miluju tu naši jihomoravskou krajinu, hold každý má něco :-)

5 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 17. března 2016 v 0:06 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Všem moc děkuji :)

[4]: Děkuji :) No stíhám.. Ale tak po kouskách. Například si přečtu jednu kapitolu nebo jen pár stránek během přednášky, upletu jednu řadu někdy během večera, malování je na dýl, ale čas se taky našel a tak.. Po malých kouskách se dostávám dál a dál :)
A s krajinou to bude asi hodně o tom, kde člověk vyrostl a žil :)

6 Anie Anie | Web | 24. března 2016 v 22:00 | Reagovat

Vypadá to moc dobře :)

7 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 27. března 2016 v 10:47 | Reagovat

[6]: Děkuji moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama