"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Únor 2016

ZOM-B (Drren Shan)

20. února 2016 v 18:28 | Shira Elizabeth |  Knížky
Když se na YouTube objeví první záběry útoků zombií, nikdo jejich pravosti nevěří. I když hrozí, že oživlí mrtví zpustoší celý svět. Avšak pro B je mnohem důležitější, aby přežila na střední škole a vyhnula se svému alkoholickému a tyranskému otci.

Když zombie dorazí k nim do školy, B bude muset rychle najít ještě někoho dalšího, kdo přežil, aby se zachránila. Musí vyměnit školní chodby za ulice vymřelého Londýna a hlavně přežít!

101 věcí, které jsem se naučil na architektuře (Matthew Frederick)

19. února 2016 v 19:48 | Shira Elizabeth |  Knížky
Toto je kniha, kterou chtějí mít studenti architektury na stole ve studiu a ve své tašce. Možná ji nebudou číst před svými profesory, protože je psaná jasným a jednoduchým jazykem, který se při výkladu ve škole často spíše komplikuje. Kniha přináší 101 stručných a výstižných lekcí navrhování, kreslení a prezentace vaší práce - od základní otázky "Jak nakreslit čáru" po složitost teorie barev vám poskytne úvod k učebnicím a knihám o architektuře a vyjasňuje to, co ve studijním plánu zůstává někdy mlhavé a nedokončené. Autor je architekt a učitel, který si přál, aby taková kniha existovala v době, kdy byl sám student. (kosmas)


Příšerné příběhy Vánoční (Chris Priestley)

18. února 2016 v 19:26 | Shira Elizabeth |  Knížky
Ledový vichr
se prohání mezi stromy,
stíny se dlouží
a ve sněhu křupou
plíživé kroky...

Anotace
Praskající oheň v krbu, plíživé kroky křupající ve sněhu a doslova mrazivé tušení hrůzy. Ano, opět jsou tu tolik oblíbené Příšerné příběhy britského autora Chrise Priestleyho, kterého při návštěvě Prahy u příležitosti vydání českých překladů jeho knih město natolik nadchlo, že uvažuje umístit sem děj některého ze svých dalších děl. V sedmi příbězích prodchnutých tajuplnou, strašidelnou atmosférou čeká na čtenáře spousta geniálně nečekaných zvratů a samozřejmě nezbytné, hrůzu nahánějící poučení, že není radno porušovat pravidla ani psané či nepsané zákony a že zlé, zlomyslné chování je po zásluze potrestáno. (Kosmas)


Peříčka na okně.

17. února 2016 v 18:40 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Občas mám strašně málo slov, která chci říct. Ale i tak je chci říct.
Prostě se tak stává, že nemám jedno veliké sdělení, ale hromadu malých.
Vlastně je to tak možná dobře, protože život je taky z těch malých kousků. No.

Zelená šála a další ptáčci.

15. února 2016 v 19:37 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
V Itálii dostala máma nápad, že by se jí hodila zelená šála ke kalhotům. Koupila si vlnu a mě zbylo jen klubíčka přetranformovat. To je samo o sobě dost lehké. Jen to zabere nějaký čas.
Tahle zabrala celkem 6 dílů supernatural. Což jsou zhruba 4 hodiny.
Největším problémem byla síla příze - je fakt hodně tlustá. Jelikož si jí vždycky motám na ruku, občas se mi pak dělalo trochu blbě.

Domeček

14. února 2016 v 18:57 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Pojedete nějakou chvíli po rovině. Cestou potkáte Říp. A pak se objeví první kopce. Prokličkujete silničkami a otevře se vám výhled. Hory. A pod nimy v údolí - město. Město, které se táhne až do blízkých kopců. Budete pokračovat po velké silnici. Vyhoupnetese téměř do úrovně střech a jste tam.
Tam na jednom z těch kopců je domeček. Můj domeček.
Místo, kde jsou v noci vidět hvězdy. Kde občas i padají.
Tam, kde člověku kočka nosí myši.
A kde jsou zákoutí, která jen někomu připadají kouzelná.
Doma - to je tam, kde se člověk nebojí válet po zemi. Po trávě. Lízt po stromech. Prostě být.
Místo, kde člověk strávil dětství a prolezl každý kout. Kde se koupal v loužích. A chodil v dešti v sandálech.
Tam, kde mám svojí jeskyni. Ne doslova. A lidé mě znají v obchodech.
Místo, kde zima není taková jaká se zdá. Kde je často tma a bouřky chodí z hor.
Tam, kde stačí kousek a člověk nevidí město. Města. Je v přírodě. Absolutně schovaný.
Kde občas fouká anglický vítr.

To místo, kde stačí zavřít oči a člověk se octne na útesech světa.
Tam, kde se rodí víly.

Krabička na cestovní vzpomínky.

13. února 2016 v 19:50 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Dospěla jsem k novému způsobu uchovávání vzpomínek z dovolených - uchovávání kousků přírody v lahvičkách. Protože těch lahviček mám jen milion.
Jenže i takové lahvičky musí někde bydlet. Jako vhodný příbytek byla vybrána dřevěná krabička.
Chtěla jsem nějakou pěknou starožitně vypadající.
Jenže.
Italští vietnamci měli jen takové hezky čerstvé. Z nového dřeva. Ale s kovovými doplňky.
Jelikož máme doma naštěstí téměř všechno, rozhodla jsem se jí koupit a přebarvit.
*Již hotová krabička*

Chobotnice (Frank Norris)

12. února 2016 v 20:23 | Shira Elizabeth |  Knížky
"Kalifornie před stolety: dozněla erupce zlaté horečky, americký Západ kypí a vře dalším dramatickým obdobím - vypukla horečka osidlovací. V údolí San Joaquin, na poloviční cestě mezi San Franciskem a Los Angeles, byly rozparcelovány lány úrodné země a předány do dájmu provním odvážným průkopníkům., kteří tu z ničeho vybudovali své ranče. Dynamická kolonizace země, nová průkopnická éra udatných rančerů a kovbojů, fascinuje při pohledu zvenčí, podněcuje fantazii.
Na největší rančkraje přichází jako host mladý bísník Presley, s touhou zachitit toto velké dění v zemi v eposu o "hrdinném americkém Západdu". Romantický snílek všack těžko hledá pravdivou inspiraci, básnická verze naráží na tvrdou realitu. Málokterého z novousedlíků přivedl do San Joaquinu idealistický sen o životě farmářů v neposkvrněné přírodě, ale touha rychle zbohatnout, rafinovaná lákadla železničního trustu, který získal státní příděly půdy, sliby výhodných podmínek nájmů a laciných přepravních tarifů pro sklizenou úrodu, perspektiva laciné koupě výnosných lánů. Novým kalifornským zlatem se stala pšeníce. Vysněné básnické téma o velké hrdinské době se Presleymu mění před očima, jak hlouběji poznává skutečný život kraje, osuby jeho nových obyvatel. Presleyův hostitel, někdejší zlatokop a ambiciózní politik Magnus Derrick, se pustil do farmaření s vášní hazardního hráče, sázejícího do hry celý majetek, a podobně i jeho skromnější sousedé, od drsného zarputilce Annixtera, zapřísáhlého nepřítele ženitby, kterého láska nakonec rozhýbá k hrdinským činům, až o nejchudšího z té farmářské společnosti bývalého strojvůdce Dyka, vyhlášeného poctivce, z něhož sled vzrušujících událostí učiní pronásledovaného gangstera. Jak se kdysi idylické údolí stává dějištěm spletitého dramatu, když slibyželezničního trustu se změnily v zákeřnou spekulaci s důveřivými farmáři, vyzrává i Presyleyův pohled na dobu a síly, které jí utvářejí. Presley, s mnoha autobiografickými rysy svého tvůrce, je spojovacím článkem, jímž autor v závěru dovršuje sugestivní záběr kalifornské scény pohledenm na San Frnacisco, kde mladý básník po svých pohnutých zážitcích v údolí San Joaquin proniká do samého ohniska celého dění, do sídel železničních magnátů a dotváří si představu symbolického netvora - chobotnice, jejíž chapadla dusivě svírají život jedinců i celé Ameriky." - přebal knížky

Koníčci

11. února 2016 v 19:35 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Nedávno na mě vykoukl jeden z Feriho statusů. OIbčas si je čtu a v tomhle říkal, že mladí lidé nemají koníčky. A.. Já nechápu, jak je to vůbec možné.

Přidejte krajku.

9. února 2016 v 19:39 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Konečně mám hotovo a hned včera po zkoušce jsem si běžela koupit krajku na mou novou sukni.
Ta sukně má dokonce příběh.
Hledala jsem v obchodech sukni do pasu na gumu. Jakože se zipem, ale s funkční gumou v pase. A když už jsem nějakou našla, tak byla šíleně krátká.
Někdo by měl ty lidi naučit anatomii a vysvětlit jim, že když dají pas do pasu, tak pak musí být o něco delší, než kdyby začínala níž. O něco dost. Jako fakt.
Už jsem si říkala, že si jí radši ušiju, jenže to má jeden problém - elastická látka se strašně blbě šije a mě snad ještě hůř.
Pak jsem v HM objevila jednu, která nebyla až tak neslušně krátká. Dobře, docela jo. Ale víc mých sukní a šatů je podobně krátkých.
A navíc mě napadl geniální nápad. Na lem přišít širší krajku.
Protože mám ráda krajku. A prej to tý sukni takhle víc sluší.
Plán byl jasný a dnes dopoledne se uskutečnil.
A tady je výsledek v obrázkách:

Foťákovaná 6/6

6. února 2016 v 20:48 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Poslední část foťakovací challenge. Myslím, že s foťákem sme se trochu skamarádili a teď už budu fotit hlavně k článkům.
Rekapitulace předešlých částí - 1. část, 2. část, 3. část, 4. část a 5. část.

26. Úsměv
Poslední fotka, kterou jsem vyfotila. Můj pandí obleček, který se rozhodně usmívá víc, než já v tu chvíli. Ale jen o trošku c: