"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Nechybyčky.

22. ledna 2016 v 17:36 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Každý občas něco provede.
Hodněkrát jsem řekla něco, co jsem nechtěla a dost často mlčela, když jsem měla mluvit. Nebo konat. Nebo cokoliv.
Ono to "kdyby" je kouzelné slůvko, které nechává nahlédnout do paralelních vesmírů.
Obvykle se k němu hlásím hlavně ve chvílích, kdy se něco neděje podle mých představ. A myslím, že většina ostatních taky.
Přece jen, kdo by si stěžoval, když jde všechno podle plánu.


Párkrát se mě někdo ptal, jestli bych se chtěla někam vrátit a nějakou situaci projít znovu a změnit.
Před pár lety bych přesně věděla, kam se vrátit a co udělat jinak. Od té doby se ale staly další věci. A ono když je hodně těch okamžiků, tak pak člověk neví, ke kterému se vrátit a změnit ho.
Před nějakou dobou jsem si díky jedné umělkyni uvědomila, že už takové okamžiky vlastně nemám. Je jich taková hromada, že z nich žádný nevystupuje.
Jediné, co se snad dá počítat jsou dvoje přijímačky. Vím, že jsem mohla být na jiném oboru, ale bylo by to pro mě o mnoho časově náročnější, takže ani nad touhle cestou neuvažuji.
Nakonec jsem ráda, kde jsem.
Ve všem.

Nemá to znít nějak extrapozitivně. Sice jsem teď fakt dost ráda. Ale..
Za to kam jsem došmajdala jsem byla ráda i ve chvíli, kdy mi nebylo dobře. A v případě, že nebyla, stačilo jen pokračovat. Pořád stačí jen pokračovat.
Občas přemýšlím nad svými "kdyby", ale nelituji jich.
Fakt ne.
I když se tak třeba tvářim.
Prostě se to stalo.
Protože já budu ještě chvíli ťapat po světě. S největší pravděpodobností udělám ještě větší kraviny, než do teď.
A když se mi něco nebude líbit, tak půjdu asi jinudy.
Nejspíš.

Tedy - moje největší chyby se nakonec ukázali jako nechyby. Snad to tak bude dál.
*Teď pletení, spaní, cestování, učení a sníh.*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 19:10 | Reagovat

Pěkné plány :)

Jinak já bych taky neměnila... je to prostě moje cesta, dala jsem se doprava nebo doleva a tak tu jsem, kde jsem.

Jinak ten poslední gif je super, moje oblíbená písnička od Paramore :)

2 Eli Eli | Web | 22. ledna 2016 v 19:21 | Reagovat

Chyby se většinou nakonec ukáží jako nechyby. Téměř všechny osudové kroky v životě, ať už "dobré" nebo "špatné", zpětně časem dostanou svůj smysl. :)

3 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 21:07 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že nejsem jediná :)
Z téhle písničky mám těhle pár slov nejradši :)

[2]: Stejně jako, když se říká, že všechno zlé je k něčemu dobré. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama