"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

A tak třeba Buchanka.

24. října 2015 v 17:36 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Snad velmi vrzo se budu stěhovat. Tedy částečně.
Nenarvu celý svůj život do 5ti krabic a nepřesunu se nadobro do pryč. Jen to budu mít ze školy blíž a budu moct nerušeně koukat na seriály.


S tím se ovšem spojuje taková jedna záležitost. Budu si moct zařídit pokojík. Úplně od začátku. Celý po svém.
A z toho mám strach. Mám strach, že se stanu někým jiným. Někým, kým být nechci.
Doma mám pokoj, který geniálně definuje moje zájmy a osobnost. Střeštěnost. A to všechno.
Jenže V Praze budu moct začít od začátku. Nic mě nebude definovat. Naprosto nic, kromě stěn. A kdyby mě nedefinovaly ani ty, zcela určitě bych se stočila do klubíčka a rozbrečela.
Mám strašný problém s tímhle druhej čistého papíru. Bojím se, že dopadnu jako prázdný člověk s krásným pokojem. Jako kdybych celou svou osobnost nechávala tady a naprosto nebyla schopná jí sbalit do kufříku a odvést sebou.
Asi moc lpím na místě.
A popravdě, kdybych dostala pokoj plný starého (jakože vážně starého, ne komunistického) nábytku, byla bych o něco radši. Jednoduše proto, že bych měla berličky o které se opřu a zbytek dotvořím.
A teda nábytek jsem si vybrala.
A právě, že jsem si namalovala návrh části pokojíku.
A jak na to koukám, přijde mi, že vidím jen další tumblrpokojík, který strašně moc není já.
Ale třeba je to jen moje momentální úvaha a až se bude realizovat, bude to jiné. Kdoví.


A podobné je to i s blogem. Strašně moc chci pořád něco změnit, ale nikdy nejsem spokojená, protože mi přijde, že to nakonec vždycky odfláknu. Ale už jsem asi vymyslela, jak předělám obrázek. Kočičky se změnily. A prostě budu víc cvičit malování, až to bude hodné blogu.

Dostala jsem za úkol napsat ježíškovi. A zjistila jsem, žese kopletnosti blížím víc a víc. Pořád mě to děsí, ale o něco míň. A to je teda taky děsivé. Prostě půjdu dělat jiné věci. A doufat, že to přejde.

Další pokračování plánu - protože tohle mě začalo celkem bavit.. Ten super pocit, když můžu něco škrtnout. Tyhle věci bych ráda měla hotové do konce roku:
Dopletení svetru.
Vyrobení šišek pro dědu.
Přestěhování. (Až bude kam. A tam pak bude asi hoodně tvoření.)
Vyřešení stěhovací situace. (Protože jsem trochu.... Nevimco.)
Nezbláznění se ze školy.
Napsání toho s těma světluškama. (Protože jsem si stáhla do tabletu word a tak můžu psát jako člověk. Relativně.)
Namalování obrázku a vytvoření toho kraťoučkého indiánského příběhu.
Nezbláznění se ze školy.
Nepanikaření z toho, že asi fakt budu moct jet na Junktown.
Namalovat stromy na obálku (To půjdu teď udělat.)
Napsat článek o jménech
Napsat článek o výzvách
A tak trochu shánět ty další vánoční dárky.. Protože někdy to stejně udělat musim.
A taky ještě tadyhlety věci vlevo... Jakože třeba věci do školy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 24. října 2015 v 19:12 | Reagovat

Moc pěkně napsané, každopádně držím palce se stěhováním, budu ti držet palce! Mimochodem, co se týče toho té potřeby něco stále měnit, jsem na tom úplně stejně. Pořád bych něco překopávala, jak sebe, tak věci okolo. Občas si říkám, že snad nikdy nebudu úplně spokojená. :D

2 Loompeek Loompeek | 25. října 2015 v 9:10 | Reagovat

není třeba měnit ;-)

3 Loompeek Loompeek | 25. října 2015 v 9:10 | Reagovat

resp. každý má víc tváří, víc osobností, které se částečně prolínají...

4 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 27. října 2015 v 22:25 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že v tom nejsem sama :D A děkuju za palce c:

[2]: Občas jo.. Někdy se člověk musí zase šoupnout někam jinam c:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama