"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

A jak se jmenuješ ty??

28. října 2015 v 18:41 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Chvíli jsem v novém prostředí. Nové prostředí znamená nové lidi. A to znamená představování se.
Vždycky když se mám představit mám tak trochu problém. Rozhodně bych se raději představovala jako Shira, než svým jménem. Jenže to mi lidé často nerozumí a divně koukají. Což mi sice může být jedno, ale občas je fajn navázat nějaký vztah, co se ještě bude hodit.
A tak jsem se přistihla, že se tomu snažím vyhnout. Snažím se nemuset se představovat. U mnohých lidí vím jména jen proto, že dávám pozor, když se čte prezence.

Jenže tady můj problém se jmény nekončí. Já totiž zjistila, že se absolutně nedokážu stotožnit se svým jménem. Jako kdybych byla místo někoho ve škole a vždycky zapomněla, jak že se to jmenuju. Asi tak nějak opožděně slyším jen ze zvyku.
Poměrně často bych takhle reagovala i v případě, že by mě někdo oslovil mým internetovým jménem. Protože prostě mám problém dávat lidem jména a sama je přijímat.

Všimla jsem si, že u některých lidí (tedy hlavně těch nových) velmi často zapomínám, jak že se to vlastně jmenují. Protože to pro mě není důležité. Všem dávám krycí jména, když se o nich bavím. Nebo se bavím jen s nimi a přece se nepotřebuju oslovovat s někým jediným, s kým se bavím. Ve skupince je to něco jiného. I když i tam je to někdy problém.
Jsem zvyklá jen na mé dlouholeté kamarády a ženu. U těch mi to nepřijde divné a je to takové přirozené.
Ale u nových lidí mi to nejde.
Prostě jim někdy nemůžu přijít na jméno.
A je to docela smutný, protože pak i moje hlava má problém si to jméno opravdu vybavit.
Takže nejde jen o to, že se mi nechce a je to zbytečné, ale někdy to ani nejde. A to jsou lidé, jejichž jména vídám vcelku často ve zprávách.

Toho jsem si všimla také při psaní. Nedávám jména. Z části proto, že to je na mě až moc nálepkování a z části proto, že mi přijdou zbytečná. Jako kdyby je až moc definovala a až moc určovala, kdo jsou. Okamžitě by si někdo představil člověka toho jména, co zná. A to nechci. Nebo prozměnu dávám jména schválně. Ale to není moc často. Nebo jména, co ani nejsou jména. Prostě aby nedefinovala předem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 28. října 2015 v 19:01 | Reagovat

Nejsi sama, už se mi kolikrát stalo, že když jsem se s někým novým seznámila, v tu chvíli, co mi řekl/a jméno, jsem ho zapomněla. :-D

2 retrofeeling retrofeeling | Web | 28. října 2015 v 20:44 | Reagovat

Také bohužel zapomínám :-( Musím pak trapně zjišťovat přes druhé či internet, podruhé už se nikdo znovu nepředstaví... :-(

Asi na nás platí Werichův citát:

Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

a musíme zůstat u vymýšlení kreativních přezdívek... :-D

3 Elis Elis | Web | 28. října 2015 v 21:52 | Reagovat

Vtipné, že chci aby mi přátelé říkali Elis, ale sama se lidem představuji jako Eliška. Jinak se zapomínáním jmen po představení to máme samozřejmě společné, někdy je mi pak trapně, když se s tím člověkem dám více do řeči a stále si nemůžu vybavit jeho jméno :D

4 Zabíječka tulipánů Zabíječka tulipánů | Web | 28. října 2015 v 22:38 | Reagovat

Já si jména pamatuju; nesnáším však, když si lidé pamatují mne...

5 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 2. listopadu 2015 v 22:52 | Reagovat

Jsem ráda, že v tom nejsem sama c:

6 Polly Polly | Web | 6. listopadu 2015 v 14:12 | Reagovat

tento problem poznam xD ... uz asi desat rokov ma vsetci volaju prezyvkou, ktoru mi vymysleli davni priatelia a tak nejako sa to ujima vsade vokol mna, ze prestavam reagovat na svoje skutocne meno. Uz davno mi je cudzie.

7 Melly Melly | Web | 7. listopadu 2015 v 21:02 | Reagovat

Nedávno jsem psala, že moje jméno (tedy, křestní) je jedna z mála věcí, která se mi na mě líbí a že si právě vážím, když někdo umí oslovovat jménem:D Vidím, že ty to máš přesně naopak:) I když s tím, že si těžko pamatuju jména druhých, bych se ztotožnila. Prostě ze začátku to pro mě taky není důležité... ale postupem času ty jména tak nějak nabývají na důležitosti, i proto, že tím, jakou formu jména použiju, udávám, jak toho člověka v sobě beru..:) Jméno není škatulka, jen jeden z dalších mnoha rozměrů!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama