"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Neskutečná

4. září 2015 v 19:59 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Dost často mám jen tak z ničeho nic pocit, že možná vlastně neexistuju.
Jako kdybych si najednou uvědomovala, že je to jen sen a já jsem jen parazit na cizím těle.
Přijde mi, že ten člověk v zrcadle nejsem já.
Přijde mi, že sice hýbu rukama, ale vůbec nejsou moje.
Jako kdybych vlastně neexistovala.
Občas, když si vidím do očí, říkám si, kdo je ta postava a co dělám v její hlavě.
Mám trošku problém ztotožnit mé vnitřní já s tím vnějším.
(O tom, jak nemám vnitřnosti zase jindy.)
Přemýšlím, jak si ozdobit a předělat schránku, aby i zvenku odpovídala.
Opravdu nad tím přemýšlím dost často.
A když to nevymyslím, budu si dál připadat takhle.
(Kliknutím na obrázek ho zvětšíte.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 V. V. | Web | 5. září 2015 v 9:31 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení...a skvělej obrázek :33 někdy mám taky takové zvláštní pocity, každopádně jsi to opravdu originálně podala :))

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 5. září 2015 v 11:52 | Reagovat

Nad tímhle přemýšlím celý roky. Jestli nejsme jen výstupky nějakého kolektivního vědomí. Fiktivní postavy knih. Nebo letmé myšlenky v něčí hlavě. Nebo prostě jen iluze nás samotných. Ale můžeš se tím zabývat jak chceš. Lidé jsou příliš malí na to, aby zjistili, jak to doopravdy je.

3 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 5. září 2015 v 15:17 | Reagovat

[1]: Děkuji moc :3 Je skvělé poznávat lidi se stejně zvláštními pocity :)

[2]: Asi zcela nepotřebuju vědět, jak to je. Jen je ten pocit zvláštní.

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 5. září 2015 v 16:44 | Reagovat

Nejsi sama, kdo takhle přemýšlí. Stoupat po stupínku stále výš a výš, snaha o to vypadat co nejlíp dovádí člověka k šílenství. Čím víc se zkrášlujeme, tím víc vnitřně trpíme - tím myslím všechny ty chemie, co do sebe cpeme. Tak nějak nás to pomalu zabíjí, řekla bych až neviditelně.

5 Elis Elis | Web | 5. září 2015 v 18:07 | Reagovat

Občas takové chvíle na člověka přijdou, ale musíme je co nejdřív vypudit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama