"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Září 2015

Pusheenové tašky

28. září 2015 v 19:01 | Shira Elizabeth |  Tašky
Po dlouhé době jsem se dokopala ke koupi látky a po téměř měsíci přerušovaného šití mám připraveného dost materiálu na menší armádu Pusheenů. Krom toho jsem si konečně udělala i jednoho pro sebe a kvůli tomu také udělala dvě nové šablonky. A tak tedy "tadá" a jdeme na to.

Útěky vstříc internetům.

25. září 2015 v 18:25 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Stává se to hlavně teď. Lidé místo toho, aby skutečně žili, přesouvají část své existence na internety. A tak předstírají život. A před tím skutečným se schovávají.
Je to hodně vidět na instagramu. Lidé fotí věci, víc než situace. Protože chtějí hezkou fotku. A situace nemusí být hezká fotka. Vlastně to může být naprosto rozmazaný flek. Jenže ten flek nám něco připomíná. A to je ta důležitá část. Obvykle toho připomíná víc, než jen to, jak pěkný jsme měli oběd.
Dělám to tak trochu taky. Proto bych se moc ráda naučila zachytávat situace. Starým foťákem, protože tak si člověk víc váží toho, co fotí a nefotí všechny blbosti pětkrát.

Oranžová svíčka.

21. září 2015 v 21:35 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Příští týden mi to začne a já ještě pořád nevím, jak se cítit.
A tak se prostě bojím.
Takový ten strach, když nevíte, co přesně bude.
Protože to nevim.

Ústříčkova smutná smrt a jiné příběhy (Tim Burton)

20. září 2015 v 19:13 | Shira Elizabeth |  Knížky
Kdo má rád filmové fantazie Tima Burtona, nebude rozhodně zklamán ani jeho příběhy v knižní podobě. Soubor 23 básní zavádí čtenáře do tragikomického světa absurdity, chytrého humoru a nezapře autorskou věrnost podivuhodným postavičkám trudného vzezření i údělu. Burton jednoduchým, nehledaným a rytmickým jazykem, jenž není nepodobný říkadlům, představuje zranitelnou existenci těchto přinejmenším zvláštních a rozmanitých outsiderů, jejichž životy vyvolávají úsměv i rozpaky. Všechny bytosti zpodobňují nezaměnitelné Burtonovy ilustrace - třeba Ústřičného chlapečka, Toxíka Roye, Mnohoočku, Fleka, kteří zvou čtenáře-diváka aby se stal svědkem i účastníkem jejich bizarních zrození, osudů a "konců".

Dýňový koláč

19. září 2015 v 21:47 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Tohle není něco, co bych zrovna obvykle tvořila, ale když už jsme se do toho dali.
Před dvěma lety jsme měli dýni. A nikdo mi nedovolil udělat americký dýňový koláč. A letos jsem je konečně ukecala. (Mimochodem, javorovej syrup je fakt strašně dobrej.)
Už tenkrát jsem si uložila tenhle recept od paní Šárky. A dnes jsem ho použila.
Máma zpočátku protestovala, ale nakonec do toho šla.
Jo a ta dýně se taky nechtěla vzdát.
Ale výsledek je nakonec pěkný a dobrý.
Jen jsem se chtěla podělit.
Protože mě do kuchyně moc nepouštějí.

Schovávat se nebo ne..

19. září 2015 v 19:14 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Někdo se schovává rád, někdo ne.
Na tohle téma se napsalo už hodně článků.
Hodně hodně.
Zvlášť v poslední době, kdy si všímáme, že ten internet je čím dál víc zalidněný.
A u mě to zafungovalo trochu jinak.

Dívka jménem Ráchel.

18. září 2015 v 17:55 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Jmenuje se Ráchel.
Narodila se do židovské rodiny a nejradši má zelenou barvu.
Hudba je pro ní vším.
Dostala se na konzervatoř a celý život se věnuje hře na klavír.
Pokud nehraje, zajímá se o kulturu a umění.
Ale většinou hraje.
Nosí lenonky a buřinku.
Občas je trochu neviditelná.
Ráda cestuje.
Zbožňuje lišky.
Je vegetariánka.

A zrovna dnes existuje.


Můj nový zelený kamarád a jeho nový domeček.

17. září 2015 v 18:06 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Po dlouhé době jsem se rozhodla si pořídit sukulent.
Protože moje předešlé dva kaktusy mojí péči nezvládly.
Ale Pímu se daří už dva roky a kousek docela dobře.
Tak jsem si řikala, že to zase risknu.
A když už jsem našla v zahradnictví dostatečně malí sukulent, nenašla jsem květník.
A tak jsem vytáhla keramickou hlínu a udělala květináčky.

Zrzečka

16. září 2015 v 17:08 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Vystrčila nos ven a začmuchala. Ucítila vůni jara, které zatím připomínalo spíše zimu. Jen ne další zimu.
Povylezla a dala se na dlouhou cestu do vesnice. V lese byl v tuhle dobu klid a mír. Sem tam zašustilo nějaké menší zvíře, ale to jí netrápilo.
Šla obvyklou cestou na oblíbené místo. Děti nechala doma, ale oni už se umí postarat a počkají. Brzo se vrátí s jídlem.
Už jen dva tři stomy a je tam. Vklouzla do vesnice. Tam takový klid nebyl, ale pořád to nebylo tak hrozné.
Nepozorovaně se schovala za košík a zamířila si to mezi kurník a králíkárnu. Nemohla se rozhodnout. Nekonec si vybrala špatně zavřenou králíkárnu. Budou si myslet, že utekl. Vrhla se na něj, jak nejtišeji uměla. Ale oni na ní čekali. Chytli jí dřív, než mohla něco udělat.
Zavřeli jí do klece. Vyhrožovali jí. Nadávali jí. Házeli po ní kamenama. Jen děti se zdály milejší. Chodili se na ní koukat každou chvíli. Kluk a holka. Zajímala je. Rodiče je pak zahnali zpátky domů.
Postupně se setmělo a ona se bála o své děti. Určitě už je našli. Určitě na ně budou zlí. Celou noc takhle přemýšlela. První sluneční paprsky jí probraly. uslyšela šustnutí a už se bála, že je to její konec. Přišlo dítě. Ta holka. Chvíli na ní koukala. Potom otevřela klec a pustila jí ven. Než stihla utéct, dala jí jednoho králíka.
Byla ráda. Vydala se k potoku a po proudu zpět domů. Kousek za městem se otočila. Viděla klenutí most a právě vycházející slunce zahalení mlhou. Mlhu měla ráda. Dobře se v ní chovávalo. Pozorovala. Vlastně je to tu docela pěkné. Uslyšela hlasy. Snad se dětem nic nestalo. Napila se a pokračovala.
Po nějaké chvíli přišla k noře. Strčila dovnitř čumák a ucítila, že všichni jsou uvnitř. Vlezla dovnitř i se svým úlovkem. Děti jí nadšeně vítaly. Teď jí čekala hostina a pak zasloužený odpočinek. Po další nebezpečné noci.
Lištička.

Jeden člověk mi poslal obrázek a řekl, že by se k němu hodil příběh. Asi to nebude to, co čekal. Ně přesně. Ale proč ne.
PS: To s těma obrázkama můžeš dělat častěji.. Ty víš kdo.

A pokud by snad někdo další chtěl nadělit nějaký obrázek pro kraťoučký příběh, můžete tady do komentářů, do zpráv autorovi, na email nebo na mou FB stránku.

Mechanický pomeranč (Anthony Burgess)

14. září 2015 v 19:16 | Shira Elizabeth |  Knížky
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala "klasikou". A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v "kultovní". Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.

Malování na trička.

10. září 2015 v 18:46 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Barvy na textil byli asi tim nejlepším nákupem, jaký jsem kdy udělala.
Fakt.
Protože je zneužívám úplně pořád.
Když jsem vyjela do Primarku byl mým cílem stojan s tričkama.
A nikdo se ani divně nekoukal, když sem si jich spoustu nasypala do tašky. (To mě vede k tomu, co tam asi tak dělají ostatní.)
Důvod - v sekáčích se špatně nacházejí basic věci. A o to hůř basic věci, co se dají pomalovat.
A tady je spousta výsledků:

Galaxie v lahvičce

8. září 2015 v 18:49 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Mám ráda galaxie. Jsou takové hezky nekonečné a mění barvy.
Jednou jsem náhodou narazila na návod, jak uzavřít galaxii do lahvičky a rozhodla se, že to jednou vyzkouším.
To někdy bylo dnes.
Tadá.

Já bych se zeptala, ale nevim, jestli chci znát odpověď.

6. září 2015 v 10:26 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Znáte takový ten pocit, když strašně moc chcete vědět na čem jste, ale bojíte se, že zjistíte, že nejste??
Já jo.
Měla jsem seznam otázek na které nevím, jestli chci znát odpovědi. A odpovídání bylo volitelné.
Některé odpovědi jsme dostala některé ne.
A ono, když se nezeptáte, tak se ta odpověď často sama vyvrbí.
Někdy mě zajímá, jestli mě má určitý člověk rád, někdy jestli vyjde tohle a tamto.
A často se bojím zklamání.

Neskutečná

4. září 2015 v 19:59 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Dost často mám jen tak z ničeho nic pocit, že možná vlastně neexistuju.
Jako kdybych si najednou uvědomovala, že je to jen sen a já jsem jen parazit na cizím těle.
Přijde mi, že ten člověk v zrcadle nejsem já.
Přijde mi, že sice hýbu rukama, ale vůbec nejsou moje.
Jako kdybych vlastně neexistovala.
Občas, když si vidím do očí, říkám si, kdo je ta postava a co dělám v její hlavě.
Mám trošku problém ztotožnit mé vnitřní já s tím vnějším.
(O tom, jak nemám vnitřnosti zase jindy.)
Přemýšlím, jak si ozdobit a předělat schránku, aby i zvenku odpovídala.
Opravdu nad tím přemýšlím dost často.
A když to nevymyslím, budu si dál připadat takhle.
(Kliknutím na obrázek ho zvětšíte.)


Ručně vyráběné knížečky

3. září 2015 v 22:08 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Když mi na konci července rodiče odjeli na dovolenou, nelegálně jsem ukořistila držátka na lepení a tavící pistoli. Rozhodla jsem se vytvořit si dvě knížky a jednu knížku pro kamaráda. Konečně jsem nějak dokonala vnější vzhled a pár stránek toho vnitřního. Mám se o co podělit.

Samotné vyrábění knížek funguje nějak takhle:
1. sešijeme listy přeložené napůl
2. když jich máme dost, zariovnáme je do kleští (takový zvláštní držátka, co používá táta při lepení bot, na menší knížečky stačí i skřipce)
3. hřbet slepíme tavicí pistolí (protože pak všechno drží líp)
4. z kartonu vyřízneme desky (dva kousky o něco málo větší než papíry)
5. vystřihneme z papíru hřbet (obyčejný papír, aby se dal ohýbat)
6. desky a hřbet slepíme
7. najdeme něco, čím chceme knihu potáhnout
8. potáhneme desky a hřbet (a lepíme v pozici zavřené knihy, aby nedržela permanentně otevřená)
9. na slepené papíry přilepíme ještě dva, které budou fungovat jako pojítko k deskám
10. nakonec na desky nalepíme ty dva další papíry, které jsme přilepily posledně
a máme knížku.
(Není to jakože úplně návod, protože jich je na internetu spousta a mnohé jsou asi i lepší, každý si musí najít svou cestu.)


Podzim se vrací

2. září 2015 v 14:38 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Jsem naprostý podzimový fanatik. Kdybych si mohla vybrat, tak je pořád.
Po posledním teplu je dneska hezky podzimový vzduch. Svítí sluníčko, ale je chladněji.
Posledních pár dnů na mě doléhá to "začíná škola, připrav se". A ono zatím nic. Heh.

Čtení, psaní, počítání

1. září 2015 v 21:08 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Někteří z nás se dnes opět vrátili do školy. A někteří ne. Není to to, o čem chci psát, ale souvisí to.
Mám dyslexii a podobné věcičky. Jen lehkou formu, proto mě občas zaráží věci, které můj mozek dělá. Ne, že by mi to nějak extra ztěžovalo život. Krom semtam špatnýho písmenka se s tím dá vyžít. Jen jsou prostě okamžiky, kdy si říkám, že to přece neni normální.