"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Proč pod mou postelí Bubák nebydlí.

1. srpna 2015 v 23:50 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Tenkrát, když jsem byla malá (menší, než teď), měla jsem ještě starou postel. Na tu dobu si moc nepamatuju.
Ale pamatuji si, jak mi přivezli mou novou postel. Tu, kterou mám do teď. (To je trochu smutné.)
Táta jí skládal a já pozorovala. Je to velká palanda, pod kterou jsem se tenkrát v pohodě vešla bez toho, abych se musela shýbnout. (Popravdě, podobné postele mají v Ikee a pod ty se vážně ještě teď vejdu. I s podrážkama.)
Každé dítě (a najenom dítě) si rádo dělá bunkr z dek. A já to měla lehké, stačilo jí zastrčit pod matraci a měla jsem véééliký bunkr. Můj bunkr. A v bunkrech strašidla být nemůžou, natož bubáci.
A kdyby byli, nejspíš bych si s nima udělala čajový dýchánek.


Popravdě je to takový můj bunk stále i když je tam tak nějak míň místa.
A i když tam skoro nelezu.
Lezla bych.
S tabletem, zabalila bch se do deky a projížděla tumblr.
Ideálně s knížkou, ale není tam světlo.
Ideální místo na "fairy lights".
Ty mé jsou srdíčkové a svítí červeně.
Kjůt.
Zpět k bubákům.
*Obrázek z Pinterestu, takhle nějak bych si to představovala někdy časem :3*
Jako malá jsem se toho velkého prostoru nikdy nebála, protože by se mu tam špatně schovávalo. Bubáci a strašidla potřebují stísněnější prostory.
A proto nemám Bubáka pod postelí.
A možná se ho teď bojím o něco víc, protože nás Dave chytal za nohy, když jsme šly po schodech. A to není příjemné.
Ale kdo by tak jako tak riskoval vystrkováním končetin z podpeřiny.

A co vaši bubáci??
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Blanka Blanka | Web | 2. srpna 2015 v 0:06 | Reagovat

Ano,nohy zásadně nevystrkovat a důležitý je také kontakt s dekou :D

2 May May | Web | 2. srpna 2015 v 6:46 | Reagovat

A co když člověk spí bez peřiny? :D
(ten polštář "into the wild" se mi líbí.. doufam že ten nápis mysleli tak jak si myslím.)

3 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 9:20 | Reagovat

Já mám taky palandu a taky se nebojím :D Ať žijou postelová hnízda ve výši! :-D

4 Loompeek Loompeek | 2. srpna 2015 v 18:31 | Reagovat

... moje postel by mohla vypadat podobně... jen by musela být z palet a mít světýlka i pod sebou...
a co se bubáků týče, tak ti se bohužel nechtějí dostavit... jelikož chodívám spát dost pozdě, tak si říkám, že bych mohl vidět někde nějaký koukající stín, až všude zhasnu... ale pořád nic :-(

5 Foxie Foxie | 2. srpna 2015 v 21:24 | Reagovat

Pod postelí mám šuplíčky a další úložné prostory, takže bubáci tam mají málo místa a tak se mi radši zabydlili rovnou pod peřinou, polštářem a jeden žije v matraci.

6 Clickle Lop Clickle Lop | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 21:43 | Reagovat

Já jsem se jako malá bubáků pod postelí nikdy nebála. Ale bála a doteď se bojím toho, že by mi něco stálo u postele:D A taky se bojím zvuků...Když celý dům spí a ozývají se takové ty běžné zvuky. Třeba úplně běžný praskání v topení, nebo třeba když brácha chrápe(ano, máme společný pokoj) a nebo když slyším z kuchyně bzučení ledničky. Néééé já si musím myslet, že je to démon a že se mi stane přesně to, co se stalo Katie v Paranormal Activity 1 :D

7 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 23:08 | Reagovat

[1]: Ano, v létě je pod ní sice vedro, ale bez ní to neumím :D

[2]: To nevím, to neumím.. Pak se asi nebojíš bubáků :D (Hmm.. Kdo ví.. Nejspíš - napadá mě ještě jeden význam, ale to by asi nešlo s tou šipkou)

[3]: Ano :D I když.. Jakmile přijdu domů ve 3 ráno, tak mám chuť si ustlat na zemi.

[4]: Palety a světýlka :3 Zkus dětské skříně, třeba tam nějakého najdeš a přesvědčíš, ať přijde k tobě.

[5]: Šuplíčky jsou skvělé, mám je v bytě v Praze :) A nekoušou tě v noci?? :o

[6]: Jo, z toho mám taky někdy strach.. Proto spím zabořená v polštáři :D

8 Loompeek Loompeek | 2. srpna 2015 v 23:18 | Reagovat

... ale mívám obavy (občas), jestli mě někdo nechytne za nohu, když lezu nahoru do postele (poschoďové) :D a jo, palety a světýlka :3 fialová...

9 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 2. srpna 2015 v 23:22 | Reagovat

[8]: Jo, to je docela vážný strach :D A když to pak někdo udělá, tak je to vážně hodně nepříjemný pocit...
Fialovou mám ráda :3 Ale světýlka mám radši v té "teplé bílé"

10 Loompeek Loompeek | 3. srpna 2015 v 12:43 | Reagovat

jo, já vím, že máš fialovou ráda :D a standardní teplá bílá nesmí chybět...

11 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 22. srpna 2015 v 9:41 | Reagovat

Já jsem vždy měla malou mezeru mezi zemí a postelí. Jsem ale nejspíš podivné dítě, protože mě nikdy nenapadlo, že tam něco může být. Spíše jsem se bála, že si něco lehne vedle mě...

12 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 22. srpna 2015 v 17:01 | Reagovat

[11]: Tak bubáci pod postelí jsou klasika. Kdyby si něco lehlo vedle mě, byla bych vyděšená daleko víc.. I když mým největším nočním strachem asi zůstanou zrcadla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama