"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Edda (bohatýrské písně)

31. srpna 2015 v 15:32 | Shira Elizabeth |  Knížky
Poetická Edda
(též Starší nebo Saemundova Edda)
Obsáhlá sbírka mytologických a hrdinských písní. Autorství (původně připisované Saemundovi Moudrému), ani doba vzniku není známa. Některé písně byly pravděpodobně zapsány již ve 12. století, ale nejstarším zápisem, o němž víme s jistotou, jsou citace z dvacátých let 13. století ve Snorriho Eddě.
Na otázku, kdy a kde eddické písně vznikaly v ústní podobě, lze odpovědět, že jejich jádro vznikalo ve Skandinávii 9. století a 10. století a že Islanďané si toto jádro přivezli z Norska a dál je pěstovali a rozšiřovali.

Ze staré severštiny přeložil a doslovem a poznámkami opatřil Emil Walter. Sedmadvaceti pérovými kresbami a dvanácti původními litografiemi vyzdobil Antonín Strnadel.
Sbírka eddických islandských epických mytologických a hrdinských písní.



Šlo o velmi zajímavé čtení. Bohužel se mi básně čtou dost špatně, jejich větná skladba mě mate. Krom toho jsem měla čas od času bordel ve jménech, protože jsou kasicky severská.

Čekala jsem trochu víc příběhů o bozích, protože se mi zdálo, že jsou zde na ně poize narážky. Jako ve Vikinzích, protě je jen jmenují, ale už moc neuvádějí souvislosti. Tyhle souvislosti by mě hodně zajímaly, třeba příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 31. srpna 2015 v 16:22 | Reagovat

Druhá kniha básní má velice hezký hřbet, básně sice sama píšu, ale snad nikdy jsem žádné nečetla.

2 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 3. září 2015 v 9:42 | Reagovat

[1]: Taky je moc nečtu, ale tohle jsem chtěla zkusit. Ono psát a číst je něco zcela jiného obzvlášť u básní :)

3 Aileanach Aileanach | Web | 28. září 2015 v 11:42 | Reagovat

Tak ona většina vikinských ság je spíš o lidech - králích, hrdinech a tak, než že by se v nich nějak často zjevovali bohové. V sáze o Hervor se sem tam někdo z panteonu objeví i mezi smrtelníky, ale obecně je to spíš výjimečné, alespoň z toho, co jsem četl. Teda až na lživé ságy, což je tak trochu vikinská obdoba naší fantasy literatury.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama