"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Srpen 2015

Edda (bohatýrské písně)

31. srpna 2015 v 15:32 | Shira Elizabeth |  Knížky
Poetická Edda
(též Starší nebo Saemundova Edda)
Obsáhlá sbírka mytologických a hrdinských písní. Autorství (původně připisované Saemundovi Moudrému), ani doba vzniku není známa. Některé písně byly pravděpodobně zapsány již ve 12. století, ale nejstarším zápisem, o němž víme s jistotou, jsou citace z dvacátých let 13. století ve Snorriho Eddě.
Na otázku, kdy a kde eddické písně vznikaly v ústní podobě, lze odpovědět, že jejich jádro vznikalo ve Skandinávii 9. století a 10. století a že Islanďané si toto jádro přivezli z Norska a dál je pěstovali a rozšiřovali.

Ze staré severštiny přeložil a doslovem a poznámkami opatřil Emil Walter. Sedmadvaceti pérovými kresbami a dvanácti původními litografiemi vyzdobil Antonín Strnadel.
Sbírka eddických islandských epických mytologických a hrdinských písní.


Proč se mi docela zalíbila Wicca

28. srpna 2015 v 20:16 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Před nějakou dobou jsem se začlaa zajímat o Wiccu. Zajímalo mě o co jde a tak jsem se v tom trochu začala hrabat a zjistila, že to vlastně není vůbec špatné. Podobné věci se také dějí, když člověk objeví LaVeyuv Satanismus. To je ale kapitola sama o sobě na někdy příště.
(V podstatě jsem takhle zjistila, že jsem taková směska těhle dvou a.... Něčeho nedefonovatelného, heh)

Pruhované a netopýří šaty

26. srpna 2015 v 19:24 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Na začátku prázdnin jsem měla vymyšlenou spoustu projektů a věcí, co chci udělat. Jednou z nich bylo ušití několika šatů. Ráda je nosím a ještě raději je vymýšlím. Krom jiných jsem měla nápad na pruhované šaty a černé šaty se zvláštním střihem, rukávy a krajkovými netopýry.
A takhle to dopadlo:

Trochu něco kolem vzhledu

25. srpna 2015 v 20:19 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Konečně jsem dodělala nové záhlaví blogu. Měla jsem teda pvodně trochu hezčejší plán, ale... Nějak mi teno brázek vyšel takhle. A já byla nakonec docela spokojená.

Naruby (Joris Karl Huysmans)

22. srpna 2015 v 16:43 | Shira Elizabeth |  Knížky
"Hlavní hrdina je vzdělaný a sečtělý bonviván znechucený vším, co dříve miloval - dobrým jídlem, uměním i literaturou a dochází nakonec až k úplnému odmítání života. Román, považovaný za "bibli dekadence", našel u nás odezvu především u Karáska ze Lvovic."

Část první recenze na databázi:
Po mrazivém nadšení, které jsem cítil po přečtení jiné Huysmansovi slavné knihy Tam dole, jsem se na Naruby dost těšil. Ale musím přiznat, že kniha úplně nesplnila má očekávání, jak to tak občas bývá. Krom několika scén, jako návštěva zubaře, marná cesta do Londýna, nákup prapodivných květin a úžasně děsivé vize démona příjice, by se prakticky celá kniha dala brát jako soubor esejí o estetice a umění a úvah o probíhajícím "úpadku" lidstva a v neposlední řadě duševním stavu des Esseintese, zřejmého syfilitika. Občas problesklo pár "kacířských" myšlenek na svět, církev a lidskou společnost vůbec.

Myslím, že těhle pár vět dost dobře vystihuje to, co bych chtěla sdělit. Knihu jsem si chtěla přečíst hlavně kvůli tomu, že je to taková "bible dekadence", jak se píše o pár řádků víš - byla jsem zvědavá, jaké to bude.
Těch několik scén, které vyzdvihuje ona recenze, jsou tak jediné scény, které mě bavili. Většinu času si hlavní hrdina přerovnává knihovnu a povídá o všech kníhách, které obsahuje. Místy to bylo zajímavé, ale nejsem až takový knihomol.
Já už po téhle knize nikdy znovu sáhnout nehodlám (v dohledné době), ale někoho, kdo se zajímá o literaturu a starší literatuju by mohla být zajímavá.

Kde se schovává inspirace

21. srpna 2015 v 22:26 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Jednou jsem se zmiňovala o tom, kde beru inspiraci. Bylo to tenkrát k tématu týdne a byl to jen kratičký článek.
Tak jsem si říkala, že by nebylo úplně špatné to trochu rozvést. Hodně zajímavých věcí se dá objevit, jen tím, že člověk kouká kolem sebe. Pozoruje. Vnímá. Popravdě ani nevím jak, ale i změna prostředí často odhaluje nové nápady. I takový kámen může být inspirací pro celou povídku. (Jako fakt.) Ale na internetu se dá hledat inspirace cíleně. Pokusila jsem se shormáždit internetová místa, stránky a lidi, kteří mě dokaží posunou dál a nabídnout sympatický pohled na svět.
*Všechna ta tučně zvýrazněná písmenka josu odkazy - klikejte c:*

The Birds

18. srpna 2015 v 19:04 | Shira Elizabeth |  filmy
Dlouhou dobu jsem se bála na tenhle film povídat.
Kdysi dávno měl kamarád referát na původní povídku a mě představa mých oblíbených ptáků, kteří se rozhodnou napadnout lidi opravdu hodně děsila.
Ptáků se neboím, ale představa, že bych měla je prostě děsivá.

"Když přijíždí krásná blondýnka Melanie Danielsová (Tippi Hedren) do Bodega Bay za svým čerstvě vystudovaným přítelem Mitchem Brennerem (Rod Taylor), je nečekaně napadena rackem. Najednou do města vletí tisíce ptáků a místní obyvatelé se stanou terčem jejich šílených útoků. Brzy se ústřední postavy nejděsivějšího filmu o přírodní katastrofě, který kdy byl v Hollywoodu natočen, Melanie i Mitch, ocitnou uprostřed smrtelného souboje s nezastavitelnou a nevysvětlitelnou sílou. (oficiální text distributora)"


Spíš takový rarášci.

16. srpna 2015 v 23:17 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Možná už jste si všimli, že mě pár takových démonků otravuje.
Někdy jsou větší, někdy menší.
A někdy jsou dokonce hodní.
Záleží podle situace.

Paříž a Disneyland

13. srpna 2015 v 22:43 | Shira Elizabeth |  žiju!!
V pondělí jsme se po značních obtížích se zájezdy konečně vydali se sestrou na dalekou cestu do Paříže a Disneylandu.
Trochu mi přijde jako by to byl jeden den v kuse.
V Paříži jsem už byla a tak jsem to brala spíše jako nutné zlo, kvůli Disneylandu.
Francie obecně je už tak nějak zalitá sluncem. Teplá.
Vždy, když skrz ní projíždím vzpomenu si na Hanebný Parchanty.
*Vlevo je vidět vrtulník.*

Spaní na kamení

4. srpna 2015 v 15:17 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
G měla nápad jet k rybníku a alkoholovat.
A já se snad poprvé probudila na zemi pokryté kameny a nechtělo se mi umřít.
Možná trochu nevyspáním.
Ve vodě jsem moc nebila, na mě alkoholy nemají tepelné účinky. A když jsem viděla ráno G, tak je to asi dobře.
Je druhý týden kdy jsem sama a je nějak nabytější.

Proč pod mou postelí Bubák nebydlí.

1. srpna 2015 v 23:50 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Tenkrát, když jsem byla malá (menší, než teď), měla jsem ještě starou postel. Na tu dobu si moc nepamatuju.
Ale pamatuji si, jak mi přivezli mou novou postel. Tu, kterou mám do teď. (To je trochu smutné.)
Táta jí skládal a já pozorovala. Je to velká palanda, pod kterou jsem se tenkrát v pohodě vešla bez toho, abych se musela shýbnout. (Popravdě, podobné postele mají v Ikee a pod ty se vážně ještě teď vejdu. I s podrážkama.)
Každé dítě (a najenom dítě) si rádo dělá bunkr z dek. A já to měla lehké, stačilo jí zastrčit pod matraci a měla jsem véééliký bunkr. Můj bunkr. A v bunkrech strašidla být nemůžou, natož bubáci.
A kdyby byli, nejspíš bych si s nima udělala čajový dýchánek.