"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Březen 2015

Sběratel (John Fowles)

31. března 2015 v 11:34 | Shira Elizabeth |  Knížky
Que fors aus ne le sot riens nee.
(Kromě nich nikdo nevěděl.)

"Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého "psychothrilleru" z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou - nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace - stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouřifascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek."

Dále budu možná trochu spoilovat.

Dívka s krkavcem

28. března 2015 v 21:53 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Je taková lhostejná.
Prostě si jen sedí a je jí to jedno.
Mám je ráda, ale jde z nich strach.
Přesně tenhle strach.
A jí je to jedno.

Tak jsem jednou byla 'akční'

27. března 2015 v 19:40 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Jsem byla v týdnu 3.krát venk ua dnes jdu zas. Jej. Jsem akční.
V pondělí jsem byla v kině. Ghoul.
Bylo to děsivé a nepřišlo m ito špatné. Měla jsem jen pár infarktů. A milou společnost, která mi ovšem připomněla člověka, kterého jsem chtěla zapomenout. Stává se.
*Vidíte ty malé bílé fleky v levo dole?? Tak tam jsem byla.. Vždycky mám takový zvláštní pocit, když td ten Matterhorn někde zahlédnu.*

Protože je březen, proto.

21. března 2015 v 22:10 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
*Ne, nedává to smysl, jako obvykle.*

Dívka bez obličeje.

20. března 2015 v 16:40 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Moc často se koukala do zrcadla.
Byla krásná, to rozhodně.
Jen to trochu přeháněla.
Jednou jí spolklo duši.
No ona možná v tu chvíli stejně už žádnou neměla.
A projistotu i s obličejem.
Co na tom, že nemá običej.
Pořád je krásná.

Asylum (Madeleine Rouxová)

12. března 2015 v 15:30 | Shira Elizabeth |  Knížky
Asylum
Ústav pro duševně choré.
Dlouhé prsty má temná minulost...

Kniha, která nás zavede na půdu bývalého domova pro duševně choré. Začíná citátem od Edgara:
"Hledě dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a v strachu,
dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne."
Edgar Allan Poe

Na chvíli teď zmizím...

6. března 2015 v 18:36 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
...a až se vrátím, všechno bude minimálně stejně fajn jako teď.
Protože se navzdory sobě docela dost socializuji.
Protože mi přijde, že toho není až tak strašně moc.
Protože stejně nemám medúzu na tvoření.
Protože mám novej černej batůžek.
Protože jsem potkala pána, co vypadal jako Edgar... A nesl mandarinky.
Protože jsem pořád šíleně unevaná, ale i tak nemám ani trochu špatnou náladu.
Protože moje nálada je cokoliv, ale ne špatná. Ani trochu.
Protože snad budu mít internet.
Protože škola a jiné věci taky.
Protože jsem dostala eura.
Protože tam zase dobiju energii.
Protože tam třeba zase objevím nápady.
Protože věřím na kouzla.
Protože z něj mám dobrej pocit - ani nevím proč.


A prostě proto.

Nějak mě nenapadá nadpis.

2. března 2015 v 16:35 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
To jak jsme se šly máchat do deště. Úplně jsme promokly. A pak jsme si sedly do obýváku a sušily se, koukaly na pohádky a pily čaj. Ani nevím, kolik je to let.
(Protože si vždycky vzpomenu na ty časy okolo. A když vím, jak to bylo když jsme se procházeli tam nahoře... Prostě se trochu ztrácím.)