"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Říjen 2014

Titulek

28. října 2014 v 15:21 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Teď nějak básním.
Asi proto, že blázním.
Protože já básníkem nikdy nebyla.
Jenže pak jsem potkala,
volný verš.
A ten se veršuje,
jedna dvě.
Protože se neveršuje.

Jen odletět

26. října 2014 v 19:17 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Ve snech létám mezi dráty, které nepálí.
Vlci mě honí.
A já se snažím odletět.
Gravitace stahuje mě zpět.
V ten vlčí svět.
Nikde žádné stromy, nikde žádná skála.
Zdá se, že jsem v pasti.
Až mi dojdou síly, bude ze mě večeře.
A já už nevím, jestli se vzdát a nebo ne.
Je to boj - vnitřní.
A obě stránky spolu se bijí.
Nápadů mám hafec, avšak žádnou energii.
Brzo na mě drápy sáhnou.
Pokud nenajdu strom.
Chci odletět pryč.

Už jsi někdy,
hrál kapky v dešti??
Už jsi někdy,
hrál melodii podzimních ptáčků??
Už jsi někdy??

Skála (Peter May)

24. října 2014 v 19:58 | Shira Elizabeth |  Knížky
Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé místo bez stromů, bičované větry a pokryté vřesovišti. Topí se tam rašelinou a mluví gaelsky. A snad jen strach lidí z Boha je tam silnější než starost o živobytí. Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy, spáchané podle stejného scénáře jako vražda, jíž se zabývá v Edinburghu. Fin prožil na ostrově Lewis dětství, takže vyšetřování je pro něho zároveň cestou domů a do minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili, Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Většina z nich ho však nevítá s otevřenou náručí. Fin netuší, že klíč k případu by mohl odemknout i dveře, za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého. Jakou roli v případu hraje Finova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících na nepřístupné nebezpečné skále An Sgeir? Povede tragédie, jež se tam tehdy odehrála, i po všech těch letech k další oběti?
Skála je detektivní román vzácné síly a představivosti odehrávající se v kulisách, které připomínají velké anglické romány devatenáctého století. Je možno ho zařadit do kategorie tzv. literary crime, tedy krimi psané kvalitním literárním stylem, přesahující hranice žánru, která je dnes globálně úspěšná především díky severským autorům od Mankella přes Larssona, Nesba a další.

Přidejte skořici.

23. října 2014 v 20:21 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Mám díru na ponožce. Na palci - tak jak to bývá obvyklé.
Pořád mám svou přažskou krizi, takže i když mám nápad, tak prostě nedokážu nic napsat. Dokážu si to leda tak poznamenat.
Pořád se mi to všechno nelíbí, ale už si asi zvykám.
Mám rýmu a možná i proto nemám energii. Potřebuji noru. Prostě jen zalezu a budu spát.

Bonbónový prstýnek tyrkysový

23. října 2014 v 16:00 | Shira Elizabeth |  Naušnice a prstýnky
Bonbonový prstýnek pro oslazení všechních dnů. Možno vyrobit i v jiné barvě.

Houbičky v lahvičce

22. října 2014 v 15:00 | Shira Elizabeth |  Lahvičky a jiné přívěšky
Halucinogení houbičky schované v lahvičce. Člověk nikdy neví, kdy se můžou hodit.

Noc plná Signálů (Signal Festival)

21. října 2014 v 15:11 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Ve čtvrtek (16.10.) večer byl zahájen Signal Festival. Tedy festival světel, světelných instalací a spousty projektorů.
Jelikož jsme trochu líný a jedne z nás se rozhodl, že se nejdřív jde na večeři, tak jsme začali hledat světla až někdy kolem půl 9. Původní plán byl vyrazit v 7. Ale co.
Nejprve jsme chtěli jít na Hollar, ale když jsme uviděli frontu, rozmysleli jsme si to a vydali se uličkami směr Stromák s tím, že cestou něco potkáme.
Ten tunel před Rudilfinem vypdal naprosto skvěle, škoda jen, že (protože to byl začátek) ještě nebyl hotový. Vlastně byl tak polovičkí ani ne. Nějakou chvíli jsme strávili tím, že jsme koukali, která z nás má křišťálové naušnice, aby je tam taky pověsila. Ani jedna.
Museli jsme nějaké cizí lidi poprosit, jestli si můžeme vyfotit mapku, protože internet nám trochu vypověděl službu.
Když jsme se odhodlali dorazit na Staromák - stál oto za to. Líbí se mi tyhle projekce, kde se domy rozpadají a mění barvy. A ta hudba taky nebyla úplně strašná.
Směrem na Kampu jsme potkali reklamu na wolksvagen.. Myslím.. Teda značka aut, kterou znám, ale rozhodně se za ní neotočim. No a nebyla to jen reklama, bylo to i interaktivní, ale jelikož se k tomu dostat je dost náročný, tak jsme to ani nezkoušeli a hledali dál.
Objevili jsme další projekci na budovu. Tentokrát 3D a dokonce se k ní prodávali i brýle. Usoudili jsme, že bejt opilý a nebo zkouřený, tak bysme byli ještě k tomu na tripu. Nebo tak něco.
Skákali jsme na svítících kolečkách, co mění barvu.
Přešli jsme Karlův most, bez úhony.
Viděli jsme dva pány, co se chtěli zbít jen proto, že do sebe šťouchli.
Ve dvoře Všupu si hrála voda se světlem.
A viděli jsme tančit sochy.
A fotku mám jen jednu, protože můj telefon ty světla úplně nebere.
Tančící sochy c:
Když vynechám tu část, kde jsme s mojí ženou brutálně zmokly, když jsme šli pro jejího přítele a to, že mi vlastně většinu večera byla zima - tak to bylo moc hezký. Trochu bych uvítala, kdyby se to dělo v léte, protože by bylo tepleji, ale zase by bylo míň tmy, to je pravda. A k těm světlům se ta tma vcelku hodí.
Trochu jsem očekávala něco jiného. Trochu víc podobné audiovizuálnímu umění od Ryoie Ikedy, ale tohle bylo taky hezký. Možná právě víc evropský (nebo americký). Přeci jen jsem se kvůli maturitě hodně zajímala i o východ.
Asi bych zašla znovu, ale tentokrát s horkym čajem nebo rumem v kapse.

Sušenky v lahvičce

21. října 2014 v 15:00 | Shira Elizabeth |  Lahvičky a jiné přívěšky
Sušenky Eat me z Alenky v říši divů. Vyrostete a nebo se zmenšíte, když je sníte??

Růžové lístky v lahvičce

20. října 2014 v 13:00 | Shira Elizabeth |  Lahvičky a jiné přívěšky
Růžové lístky v lahvičce. Přinášejí trochu léta do deštivých dnů.

Podzim v lahvičce

19. října 2014 v 18:00 | Shira Elizabeth |  Lahvičky a jiné přívěšky
Kousky pozdimních lístků. Noste si svůj podzim stále sebou.

Lísteček uvězněný v lahvičce

19. října 2014 v 10:00 | Shira Elizabeth |  Lahvičky a jiné přívěšky
Podzimní lístek, který byl lapen do lahvičky. Projasňuje sychravé podzimní dny.

Když přetížíte kalkulačku, něco je asi špatně.

18. října 2014 v 16:27 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Trochu jsem se zasekla u toho, že stále a pořád pořčítám úkoly na mechaniku. Protože nekonečně mnoho řešení není úplně to, co bych si přála jako výsledek a vyrobit další rovnici opravdu neumím. Ve výsledku jsem si zavařila kalkulačku takovym způsobem, že prostě přestala fungovat. Ještě, že mám doma přístrojového resuscitátora a už zase hezky běhá. Asi to krapítek přeháním. A co by kdo čekal, že se tak stane, když mi dají vyřešit něco, co jednoznačné řešení nemá.. Popřípadě o něm nevím. Což vyjde téměř nastejno.
Vhledem k tomu, že tohle už prostě jinak vyřešit nezvládnu, tak jsem se rozhodla, že si vyřeším alespoň tohle. Protože to je jednoduché, protože to je lehoučké.

Chci být taky tak podzimně kouzelná jako tahle slečna. Já si zatím jen hraji na čarodějnici.

A zase do pryč.

12. října 2014 v 21:46 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Za chvilku odjíždím. Už zase.
Měla jsem velké plány, co všechno stihnu až budu na víkend doma.
A něco jsem i stihla. Udělala jsem hrnečky, udělala pár fimo věciček, nechala si spravit zub, pořídila nový vlasy, ušila tašky..
To je vlastně všechno.
Kvalita. Rozhodně. V pozadí můžete vydět moje rýsování a hnusný elipsy. A taky si můžete povšimnout, že rýsuju na zemi. A taky, že neumim fotit hrnečky.

Hvězdný prach.

10. října 2014 v 18:37 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Svá přání si dám za rámeček.
A nechám padající hvězdy mi je splnit.
Jen do toho plňte.
Vy to přece umíte, ne??
Všechny své obavy hoď za hlavu, vždyť jsme jenom hvězdný prach.
Jenom prach, který je duchem ovládám.
A ty máš strach.
Neboj.
Spřízněné duše se tejně vždycky spojí.
Znovu a znovu.
A pak se nerozpojí.
A já budu čekat.
Čekat, až mě zase vezmeš za ruku, hvězdný prachu.

"Tetování je už z principu povrchní záležitost."

9. října 2014 v 22:22 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Kamarád objevil nějaký citát ve kterém někdo, koho on zná a já ne říká, že tetování je už z principu povrchní záležitost.
Připomnělo mi to mou ženu, která jednou řekla, že tetování přece nemusí mít žádný smysl. Že to může být jen něco hezkého, co se člověku líbí. A já si myslím, že to tak není.

Podzim na vysoké škole

4. října 2014 v 18:21 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Člověk by nečekal, že to bude všechno až tak moc jiné. Prostě jsem jen očekávala, že budu občas přebývat jinde a budu chodit do jiné školy. Ono po 8 letech na jedné škole je to velká změna.
Jenže to není tak lehké. To, že si musím uvařit, abych neumřela hlady chápu. A přece jen, já bez jídla týden vydržím, kdyby snad náhodou. To, že půlku svých věcí nemůžu používat teď, ale musím je používat v týdnu tam je taky trochu nemilé. Ale ještě se to nějak dá. Ale co nesnesu je vědomí toho, že tady u nás je naprosto dokonalé počasí se spoustou barevných stromů a Praze je prostě jen divně. Oni tam prostě nemají podzim. Teda brzo asi bude i u nich, ale ani náhodou nebude tak hezký.

Tramtadadá

3. října 2014 v 8:00 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Tak a právě od teďka jsem členem autorského klubu.
Je to už nějakou chvíli, co jsem se snažila se do klubu dostat a teď se mi to konečně povedlo. Dlouhou dobu jsem nebyla tak moc z něčeho nadšená jako z mého přijetí.
Ale nechci tu jen kecat o tom, jak jsem si vytvořila ikonku, protože mě má žena naučila používat illustrator a já tak strávila několik večerů, přilepená k monitoru, hledáním vhodného písma a tak podobně. Něco jako, když jsem si vyrápěla všechny ostatní ikonky. Jen tak mimochodem - brko se kreslí teda pěkně blbě.
Krom toho bych tu také chtěla přivítat lidi, kteří jsou dnes zde poprvé (protože věřím, že pár se jich najde). A předem vás chci požádat o jednu laskavost - pokud někde, kdekoliv vidíte nějakou hrubku, upozorněte mě. Jsem neřád, co udělal maturitu bez toho, aby zvládal gramatiku a proto to takhle dopadá. Na překlepy můžete upozorňovat taky, ale to se stává snad každému občas. Jo a někdy píšu příšernosti schválně, ale to poznáte.