"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Začíná to v dubnu.

17. srpna 2014 v 16:16 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Duben je vždycky takový zvláštní. Teď mi došlo, že většina závažnějších věcí, věcí, co pro mě něco znamenají se stane v dubnu. Je divné. Každý měsíc je jiný, každý je zvláštní, ale tak nějak se stejně opakují. A nejsou to jen názvy v kalendáři, ale opakují se pocity, období. A tak. Není to pro mě tak, že každý rok by to bylo jiné. Sem tam je něco jinak, ale obvykle se všechno drží 'plánu'.
V lednu je člověk většinou takový vyčerpaný a nenabitý přesto, že celý konec prosince odpočíval a štve ho, že vůbec něco musí. Třeba doklepat nějak to pololetí.
V únoru přicházejí deprese z toho, že venku je pořád zima a žádný sluníčko. A taky z toho, že po tom pololetí po nás zase něco chtějí a nenechají nás chvíli vydechnout. Únor je podle mě dobrý na čtení. Je to tak to jedinné, co jde doopravdy dělat.
V březnu začíná svítit sluníčko, svět se zdá lepší, mám nové nápady a přemýšlím, co všechno chci stihnout do léta, v létě a vůbec.
Pak přijde ten duben, kdy se obvykle něco stane a já dělám další věci, zjišťuji, že to léto bude jinak a plánuji ještě víc.
Květen a červen vyjdou nastejno, jen v květnu je po městě víc pusinkovacích lidí a v červnu jich je víc v cizině. Nebo prostě pryč. V červnu se už prostě začíná s dovolenkama.
Červenec a srpen jakožto prázdninové měsíce jsou také téměř stejné. Lidé jsou pryč, lidé jsou u vody, všechno má odstín sépie a tak. Akorát v srpnu už člověk pociťuje tu (v mém případě) hezkou podzimní náladu.
Září a říjen pak člověk jako já prožije naprosto energicky s vymýšlením všeho možného. Hraním si s barevnými listy a užíváním si toho krásného podzimního počasí.
Listopad je měsíc o ničem. Euforie z podzimu pomalu vyprchává, protože venku je čím dál víc zimavo a míň snesitelno. A tím pádem se člověk balí do teplých světrů, kabátů a vlastně se tak pomalu připravuje na tu zimu, která ještě chvíli potrvá. Listí už je hnědé a tak s ním už není taková legrace. Nadruhou stranu, už není divné přemýšlet nad vánoci a vánočními dárky a tak se člověk zabývá tím, co komu naježí letos.
Prosinec je můj nejoblíbenější. Protože to mám narozeniny, jsou vánoce, všude je klid a taková ta hezká nálada. I když není sníh, stejně z toho dýchají ty vánoce, co jsem měla jako malá a já jsem tak nadšená, že je něco zase jako dřív.

Nevím, ale ten duben mi poněkud vrtá hlavou. Asi na něm neco bude.. Uvidíme, co se stane ten další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama