"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Srpen 2014

Nevím.

29. srpna 2014 v 19:18 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Dnes jsem poprvé instinktivně vlezla do kalhot pravou nohou. Jinak je to vždycky levá. Zvláštní.
Dalo by se říct, že můj život, je pořád růžový. Ano, zatím jsem v podstatě měla jen tak 3 možnosti si opravdu postěžovat na něco, co se mi stalo. Ostatní jsou jen takové ty prkotiny. Jenže i když se člověk cítí sebelíp a stane se takováhle prkotina, jako by celý svět zčernal. On prostě najednou změní barvu a všechno je špatně.
Alespoň vím, že se to nestává jen mě. Což ovšem neznamená, že je to nějak lepší. Zdá se, že nějakou dobu budu bydlet jako příživník. A pak snad budu bydlet někde v Holešovicích se slečnama. Nebo nevim. Jako větší příživník.
Uff.. Prostě tohle celé je divné a já budu doufat, že to prostě nějak zvládnu.

A škola vypadá fajn.

Sloní zápisník

26. srpna 2014 v 11:26 | Shira Elizabeth |  Sešity a knížečky
Slonový zápisniček.
40 stran, šitá vazba, velikost A6
Ručně dělaný, ručně malovaný, kreslený vázaný.

Cena: 30Kč
Poštovné: 45Kč

Mikina s knoflíkovou aplikací

26. srpna 2014 v 11:20 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Šedá mikina s 3/4 rukávy a kapucou. Má dokonce i kapsy. Úžasná knoflíková aplikace u výstřihu.
Hodně se mi líbí, ale prostě jí nějak nenosím, proto posílám dál.
Velikost psaná 32, ale já mám 34-36 a je mi. Tudíš klidně o kousek větší.

Cena: 85Kč
Poštovné: 40Kč

Army svetr newlookový

26. srpna 2014 v 11:16 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Svetr s army vzorem a dvěma řadamy knoflíků.
Ve vzoru jsou vpletené zlaté nitky.Krásně modrý. 3/4 rukávy.
Mě je trochu veliký.
Jediná vada - vylezlá jedna nitka vpravo dole na vzoru.
Velikost: 14/L

Cena: 130Kč
Poštovné: 40Kč

Stříbrný svetr newlookový

26. srpna 2014 v 11:12 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Stříbrný svetr rolákoidního střihu. Je hezky teplý a příjemný.
Je prošívaný stříbrnou nití.
Jelikož nosím hlavně tmavé barvy, nějak ke mě nejde.
Velikost: 12/M

Cena: 175Kč
Poštovné: 40Kč

Takové ty ťufky na noční obloze.

24. srpna 2014 v 22:35 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Jsou to dva roky, co jsme se poprvé vydali sledovat, jak padají hvězdy. Nikdy jsem je moc nezachytila. Protě mi vždycky utekly. A hlavně si člověk málokdy stihne něco přát.
Prostě to není tak jednoduché, když si má člověk něco přát. Lidé si toho přejí hodně a nikdy nevědí, které přání je hodno hvězdy.
Před dvěma roky jsem měla přání. A přála jsem si ho při každé hvězdě. Ležela jsem v trávě na letišti, měla v hlavě trochu rumu a u sebe 3 z těch 10 pro mě důležitých lidí (krom rodiny). Nechtěla jsem se zvedat, ale když už člověk začíná mrznout, trochu ho to donutí. Ale přála jsem si.
Loni. Byla jsem tam s mým neojoblíbenějším a Davidem.. Bolelo mě za krkem, ale viděli jsme jich hodně. Ani nevím, jestli jsem si tenkrát přála, protože myslím, že tenkrát jsem měla splněno. Tenkrát jsem si lítala. A přesto jsem na to asi občas trochu pomyslela.. Přece jen.. Nikdy není svět jen růžový, občas se tam vkrade nějaká ta šeď, či modř.. Nebo žluť, nebo co já vím.
A letos. Viděl jsem 3. A přála jsem si. Tak usilovně, jak to jen jde. Protože moje přání zase na chvíli odlétlo. Protože ho neumím použít, když už je mi splněno. A tak jsem si přála snad víc, než kdy předtím.
Ráda bych se tam nahoru vydala. Okoukla nějaké hvězdy. A třeba potkala Petera na jeho cestách po galaxii. Nebo Hana. Jo, to by bylo asi dost zajímavé.
Ale nějakou dobu tu asi ještě zůstanu. A budu v letních měsících lehat do trávy a koukat na ty svítící ťufky na černé obloze a doufat, že mi jednou splní mé převeliké přání.

Nový pokoj, nový život??

24. srpna 2014 v 22:26 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Máme byt. Konečně. A tak se pomaličku napůl přesunu do Prahy. A to znamená, že začnu žít nový život. Vcelku nedoprovolně, ale už to asi potřebuju.
Panikařím. Ještě víc, než když jsem jela na letiště. Změny mi nejdou, musím se je trochu naučit. A spaní ve spacáku taky není zrovna moje oblíbenost. Ale co.. Ono se to nějak zvládne. A budu k tomu pít zelenej čaj.. A bude.
Mám speciální sešítek na tyhle novoty.

Pletu šálu. A už je skoro hotová. Ale asi mám málo vlny. Což znamená další nákup vlny. A pak si upletu šklíba čepici. A máme upletu červenou šálu k svátku.. A sestře a dědovi k vánocům.. A G k narozkám.. A Loncimu bych mohla taky, určitě bude rád. Nebo prostě jen tak, protože ho mám ráda. A přece jen. Udělala bych jednu i pro mého nejoblíbenějšího člověka. Jen myslím, že by jí nechtěl, nenosil.. Asi.. A když se zeptám bude to jasné.. Ale tak třeba se budu hodně nudit.
Našla jsem boty. A jakožto kritik jsem si je nekoupila. A byly krásné. Jestli je ještě někde objevím, jdou se mnou domů, ani nevědí jak. A je mi jedno, že se na nich zabiju!!
Pekla jsem muffiny.

Mám těď nějakou motýlí obsesi.. Budu dělat motýlky do vlasů. Lepšejc, než jsem myslela.. A taky umim origami motýla. A vůbec..
Čtu.. A mám v plánu dočíst Demonatu a Lady Fuckingham před kurzem. Během kurzu si dám Mrazivé ticho. A pak další než přijdou vánoce a já dostanu další papírovou nadílku v tvrdých deskách :3

Nehty, vlna a terpentýn

18. srpna 2014 v 21:56 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Že jsem dokončila šaty už jsem psala.
Ale že mi moje kamarádka - budoucí nehťačka pro soukromé účely - udělala nehty. Takže po dlouhé době mám nehty, co se nerozpadají, něco vydrží a vypadají jako lidské nehty a ne jako nějaké podivné rozpadavé věci.
V pátek mi přišel triádový náhrdelník a já konečně můžu mít správný Echeloňácký vzhled. Prostě doufám, že s timhle na krku najdu víc zvláštních lidí.

Pořídila jsem si vlnu a budu si plést šálu. Zatim mi to nejde, ale půjde to.
Vytáhla jsem kytaru a už zas umím svou oblíbenost. Teď je čas na akordy.
Koupila jsem si knížečku na recepty a gumu.
Maluji, čtu, kreslím. A dělám si návrhy na kérky, které si jednou za 100 let pořídím. Hraju si s foťákem.
Když zmrazíte pomerančový džus, vznikne vám nanuk. Ale nic moc.. Moc vody.

Byla jsem na pouti. Pršelo a ty slibovaný kluci tam nebyli. Což sme stejně čekali a tak jsme skončili sledováním Hysterie. Je to zajímavý film.
Připadám si trochu ztraceně a nevím proč.
Sbírala jsem lískové oříšky, ale moc šatů jsem nepotkala. Jen jsem skončila poškrábaná.
Možná půjdu zítra na výlet na kopec. S člověkem, co umí objímat. Jeden z těch mála. Nebo spíš dvou.

Alenka v říši divů

18. srpna 2014 v 13:28 | Shira Elizabeth |  Knížky
Zrovna jsem jí dočetla. Anglicky.
Některá slova jsou naprosto úžasná a celý příběh je prošpikovaný nesmyslnostmi. Alenka byla občas opravdu hloupá, myším se prostě nevypráví o kočkách. Ale největší dojem na mě asi udělala Humří čtverylka.

Netušila jsem, že Franz Ferdinand vpodstatě jen zhudebnili text a tak jsem si celou tuhle část zpívala.
Obecně je to rozhodně hezké čtení. I když v angličtině není zrovna nejlehčí, protože se často vyskytují básničky se slovy, která neznám.
A pan Lewis Carroll byl matematik.

Evelyn

17. srpna 2014 v 16:50 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Vždycky byla naprosto průměrná. Obyčejná. Nikdy ničím nevyčnívala. Byla velice inteligentní, ale ve srovnání s geniálním bratrem byla opět průměrná. Dřív jí to nikdy nevadilo. Mívala kamarády. Jenže stěhování věci mění. Přátelství se ničí. A jí zbyla jen jedna kamarádka, se kterou si mohla jen a pouze psát. Rodiče měli stále méně a méně času. A ten, co měli, nevěnovali jí. Připadala si odstrčená.
Nevýrazná, nevýjimečná. A měla akorát před testy, které ukáží, jestli z ní někdy něco bude. Bála se jich. Neskutečně moc. Konkurence byla ohromná. Studovala dnem a nocí a stále se obávala, že to nebude dost. Mnohem raději by byla květinářkou, než aby pracovala na nějaké významné pozici, ale věděla, že takhle si akorát kope hrob. Byla smutná. Chtěli po ní všechno, ale nedávali jí nic. Nedokázala to snést.
Ráda chodívala na střechu jejich domu. Jeden z těch vysokých věžáků, kterých měli ve městě plno. Byl tam rozhled. Tam mohla fantazírovat. Sledovala lidi dole na ulici a přemýšlela, co asi tak dělají, kam spěchají. Bylo to pro ni jediné místo, kde mohla dělat cokoliv bez otázek.
Sem zašla i den před zjištěním výsledků. Bála se a chtěla se odreagovat. Ale nemohla. Když viděla lidi na ulici, najednou byl každý z nich někdo. Důležitý. Potřebný. K něčemu. Jen ona byla k ničemu. Stála na okraji a koukala dolů. Stejně pro ní nic lepšího nikde není. Skočila.
Ale nepadala. Lehce se vznášela. Divila se. Propadla se sotva o půl metru. Zavřela oči a opět je otevřela. Stále visela ve vzduchu kousek pod okrajem střechy. Nemohla tomu uvěřit. Chtěla, vylétnou nahoru a tak se stalo. Zjistila, že dokáže létat. Najednou jí bylo lehko. Tak lehko jako nikdy. Když se proletěla nad městem a sledovala západ slunce nad horami, uvědomila si důležitou věc.
Nezáleží, jak tě vidí ostatní. Zaleží, jak se vidíš ty. Pokud dokážeš létat, létej. Kdo léta, je šťastný.

Taky bych chtěla umět létat.

Začíná to v dubnu.

17. srpna 2014 v 16:16 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Duben je vždycky takový zvláštní. Teď mi došlo, že většina závažnějších věcí, věcí, co pro mě něco znamenají se stane v dubnu. Je divné. Každý měsíc je jiný, každý je zvláštní, ale tak nějak se stejně opakují. A nejsou to jen názvy v kalendáři, ale opakují se pocity, období. A tak. Není to pro mě tak, že každý rok by to bylo jiné. Sem tam je něco jinak, ale obvykle se všechno drží 'plánu'.
V lednu je člověk většinou takový vyčerpaný a nenabitý přesto, že celý konec prosince odpočíval a štve ho, že vůbec něco musí. Třeba doklepat nějak to pololetí.
V únoru přicházejí deprese z toho, že venku je pořád zima a žádný sluníčko. A taky z toho, že po tom pololetí po nás zase něco chtějí a nenechají nás chvíli vydechnout. Únor je podle mě dobrý na čtení. Je to tak to jedinné, co jde doopravdy dělat.
V březnu začíná svítit sluníčko, svět se zdá lepší, mám nové nápady a přemýšlím, co všechno chci stihnout do léta, v létě a vůbec.
Pak přijde ten duben, kdy se obvykle něco stane a já dělám další věci, zjišťuji, že to léto bude jinak a plánuji ještě víc.
Květen a červen vyjdou nastejno, jen v květnu je po městě víc pusinkovacích lidí a v červnu jich je víc v cizině. Nebo prostě pryč. V červnu se už prostě začíná s dovolenkama.
Červenec a srpen jakožto prázdninové měsíce jsou také téměř stejné. Lidé jsou pryč, lidé jsou u vody, všechno má odstín sépie a tak. Akorát v srpnu už člověk pociťuje tu (v mém případě) hezkou podzimní náladu.
Září a říjen pak člověk jako já prožije naprosto energicky s vymýšlením všeho možného. Hraním si s barevnými listy a užíváním si toho krásného podzimního počasí.
Listopad je měsíc o ničem. Euforie z podzimu pomalu vyprchává, protože venku je čím dál víc zimavo a míň snesitelno. A tím pádem se člověk balí do teplých světrů, kabátů a vlastně se tak pomalu připravuje na tu zimu, která ještě chvíli potrvá. Listí už je hnědé a tak s ním už není taková legrace. Nadruhou stranu, už není divné přemýšlet nad vánoci a vánočními dárky a tak se člověk zabývá tím, co komu naježí letos.
Prosinec je můj nejoblíbenější. Protože to mám narozeniny, jsou vánoce, všude je klid a taková ta hezká nálada. I když není sníh, stejně z toho dýchají ty vánoce, co jsem měla jako malá a já jsem tak nadšená, že je něco zase jako dřív.

Nevím, ale ten duben mi poněkud vrtá hlavou. Asi na něm neco bude.. Uvidíme, co se stane ten další.

Pusheenojednorožec tričko - PRODÁNO

16. srpna 2014 v 17:04 | Shira Elizabeth |  Potiskaná trička
Šedé tričko s Pusheen jednozožcem. Barvy jsou odolné vůči praní na 40°C.
Velikost: M

Cena: 80Kč
Poštovné: 40Kč

Šatečky

15. srpna 2014 v 13:41 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Snad poprvé v životě můj blog vypadá, jakože něco dělám. No a já toho ve skutečnosti zrovna moc nedělám. Ne, je pravda, že se snažím a vytáhla jsem kytaru, takže se hodně věnuju i jí. Ale to je vedlejší.
Asi tak tejden jsem se dělala s potiskem látky na šaty. A včera jsem konečně začala šít a dnes jsou už hotové. Zítra mají premiéru na pouti.
Jsou dělané podle Burda střihu 7054. Jen nemají tu podivnou podšívkovitost, co mít mají.. Každopádně střih se mi ještě někdy bude asi hodit.
A takovýhle je výsledek.. Se spodničkou a páskem.

Vystřižené srdíčko. Myslim, že docela úspěch na to, že srdíčko ani pořádně nenakreslím.

A zde je vidět moje feťácká ruka - důkaz, že jsem už v pořádku a jestli ne, tak mi maximálně selhávají orgány, takže už můžu vesele blogovat.
Jinak pásek i spodnička (tylová sukně) je z ebaye.. Jen ty pásky dělají šíleně velké, takže je třeba si přidělat dirky.

A jen tak mimochodem.. Kdyby byl zájem o takovéhle šaty (třeba jiná barva, jiná velikost - tohle je 36, nějaký jiný míň náročný potisk - protože z tohohle bych fakt cvokla už), tak je možné se domluvit. A je možné je ušít. Pokud by byly ze stejného materiálu, tak by se cena pohybovala kolem 450Kč, takže kdyby měl někdo zájem :)

Písnička.

14. srpna 2014 v 19:29 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Mám mnoho oblíbených písniček. Mnoho písniček, které vyvolávají vzpomínky. Ale nedokážu říct, která je ta nejoblíbenější. Protože jich je hodně, každá je jiná. Každá mi připomíná něco jiného. Jedna písnička je na špatnou náladu, jedna je na dobrou. A pak jsou tu ještě písničky když chce člověk řádit, když chce zažít hudební orgasmus, když chce vzpomenout na tu koncertovou atmosféru, když chce vzpomenout na svoje hudební začátky. A každá z nich je dobrá a žádná není nejlepší. Možná, kdyby se dali všechny za sebe a udělala by se jedna dlouhá písnička, která by byla ze všech nejlepší. Ale to asi není dobrý nápad. Co kdyby se mi nelíbilo pořadí.
A tedy snad každá z mých písniček oživuje vzpomínky. Crow & butterfly, Irnorance, From Yesterday, The Dead can't testify, Red flag... Ale pak je tu jedna, která všechny naprosto smete.

Franz Ferdinand vyjma pár písniček skoro neposlouchám. A je až s podivem, že za to, že mám v mobilu tuhle může Pan Franz. Což mi ani nedošlo ve chvíli, kdy jsem mu tuhle přezdívku udělila. Každopádně je tohle písnička, která je pro mě nejsilnější, co se vzpomínek týče. A opravdu nikdy a nikdo to nepřebyje. I přesto, co se pak stalo.
Protože prostě tahle připomíná časy, kdy ještě všechno bylo růžové a nic nebylo zkažené. Kdy jsem ještě měla sny. Kdy jsem ještě nutně potřebovala umět hrát na kytaru (a k tomu se teď vracím, připadám si trochu jako Taylor Swift.. Ale asi ne zrovna v dobrém). Kdy jsem ještě nosila umělé vlasy a chodila šíleně barevná. Kdy jsem obdivovala kostičkované kravaty. Kdy jsem zažívala první hezkosti a ošklivosti vztahů.
A proč Pan Franz?? On totiž tenkrát byl ještě méně výřečný, než teď. Ale to nikomu nevadilo, jen trochu když mě nechtěl nechat skočit z lavičky. A né, že by to se slovy neuměl, ale nevěřil si. A hlavně si styděl se mnou mluvit pomalu i po tom internetu. A tak mi jednou během -podleměhezkékonverzace- poslal tuhle písničku. A řekl, že si připadá jako ten člověk, co zpívá začátek. Shiry romatické srdce roztálo ještě víc, než už tak bylo. Dostal mě. Na jednu blbou písničku, která se mi ani tak moc nelíbí. Před rokem a půl jsem nebyla ani schopná si jí poslechnout. A teď už jsem. Pořád tu jsou vzpomínky, vždycky tu budou. U každé písničky tu budou. A bude mi stále záhadou, proč zrovna s ním je to vždycky tak divné (Asi to bude tím, že pořád něco schovává a já to vidím. Vždycky to vidím. A nevidím to jen v něm.), ale jsem si vcelku jistá, že tuhle písničku si zvládnu poslechnout. Bez té hořkosladké pachuti.

Hra na přání

13. srpna 2014 v 16:57 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Když jsem ještě chodila na základku, s kamarádkami jsme si často chodili hrát na hřiště. Vzaly jsme míč a hráli takovou naší vymyšlenou hru. Hru na přání.
Hra spočívala v tom, že jeden házel míč někomu jinému a ten ho buď chytil a nebo odrazil. Pokaždé, když míč člověk hodil, něco řekl - to něco bylo jméno, bydlení, počet dětí a tak podobně - a když si to tak člověk přál, tak míč chytil. A když ne, tak ho odrazil. Často se stávalo, že v zápalu boje jsme omylem chytili něco jiného, než jsme si přáli. A také onen házeč často neříkal to, co člověk nejvíc chtěl. A tak bylo nejlepšejší, když si člověk chytl přání. Pak si mohl vybrat. Postupovalo se postupně od jména, přes manžela, bydlení, děti až k barvě auta a k povolání. Člověk si takhle v podstatě sám nadiktoval svůj ideální život.
To jsme ještě nebyli zkažené dobou a nevěděli jsme, co takové pořizování dětí a manželů stojí. Každopádně nikdo nechtěl být povoláním hovnocuc, ani bydlet v popelnici. V našich vizích (pokud se povedli) jsme čast obydlely ve vilách u moře a měly sluníčkové životy.
Jenže pak jsme si všimly, že vedle tohohle našeho života je tu i ten reálný. A postupně jsme se do něj začaly propadat a své vize jsme odhodily. Proč to říkám?? Protože mi přijde, že se tyhle vize vzdalují čím dál víc a víc. Ano, asi nikdy nebudu mít tu idylku, kde mám manžela (co na tom, klidně bez papíru, ale říkat manžel mu můžu i tak) a 3 děti (které jsou samozřejmě naprosto neuřvané a nemuseli prolíst krz mě), hezký autíčko a domeček. Ale nikdy mi nedošlo, že taková idylka třeba vůbec není pro mě. Že bych tohle třeba nikdy neměla mít. Že by stačil člověk, kterému můžu píct muffiny a on mě za to odmění svou přítomností, když bude nejhůř.
Ale to by nikdo ve hře na přání nepřiznal. Protože ať to bylo jak to bylo idylka světa byla prostě jiná.
Jo a taky by mi nevadil hezkej balkon a nějaká kytka, která by přežila mou péči. A kočka - ale to snad už nemusím říkat.
Nevím, jestli jsem se za těch pár let probrala nebo uskromnila.. A nebo třeba i obojí.

Mononoke hime tote bag

11. srpna 2014 v 14:30 | Shira Elizabeth |  Tašky
Černá taška z kvalitní montérkoviny, která unese vážně všechno, co se do ní narve.
Motiv duchů lesa ze známého anime Princezna Mononoke.
Potisk barvami na textil, jsou odolné vůči praní na 40°C.
Rozměry:
šířka: 35cm
výška: 33cm
popruh: 66cm
Ve spodní části má zápoševek, aby nebyla jen placatá, ale opravdu se do ní něco vešlo.
(Chcete jinou barvu nebo motiv?? Nebojte se napsat c: )

Cena: 120Kč
Poštovné: 45Kč

O zemích a pocitech

10. srpna 2014 v 16:29 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Nikdy jsem neměla pocit, že bych tu byla doma. Jakože v české republice. Samozřejmě, doma si připadám když jsem doma a nebo u babičky. A tak napůl u té druhé (přece jen jsem tam strávila pár indiánských a pirátských lét). Ale na naší zemi sem si spíš tak nějak zvykla. Nikdy jsem si úplně nepřipadala, že bych sem patřila. A nikdy mi to nevadilo a nevšímala jsem si toho. Proč také, byla jsem tu zvyklá a mám tu kde spát a skladovat svoje harampádí.
Už jako malá jsem hodně cestovala. Nikdy jsem nenašla zemi, kde bych byla doma. Možná trochu doma jsem byla ve španělsku v Tosse, ale to pořád není země, ale jen její kousek. I když možná katalánsko by tu šanci i mělo.
A pak jsem se jednou vydala se školou do anglie. Ten pocit, co jsem měla, když jsem si poprvé stoupla na anglickou půdu byl prostě unikátní. Nikdy jsem se takhle necítila. Takový ten pocit "tady jsem správě, tady mám být". Je to něco úžasného. Myslela jsem, že je to tím, že jsem tam poprvé, ale ani podruhé a potřetí pocit neodešel. Brzy t osnad zase vyzkouším. Závidím lidem, co tohle mají, když se vrací z dovolené. Taky to tak jednou chci mít.
A proto je pro mě anglie kouzelná. Je tak zvláštní, je jako by pro mě byla stvořená. Přijde mi, že tam mi ani nic nemůže chybět. I kdybych si tam zapomněla vzít cokoliv, prostě by mi to nechybělo. Což je jeden z důvodů, proč bych se tam jednou ráda přestěhovala. Je to sen, ale snít můžu a plnit si sny taky. Tak proč ne.
PAk mě ale napadla taková věc. Co kdybych našla ještě nějakou takovou zemi. Zemi, kde bych byla doma. Letos jsem zkoušela Nizozemsko. Tam jsem moc nepochodila. Ano, Amsterdam je krásné město a ta voda všude je úžasná, ale prostě jsem z toho ten pocit neměla. Chci vyzkoušet Norsko a podobně. A časem další země. A třeba těch kouzelných zemí "doma" najdu daleko víc.

Lesní dívka

9. srpna 2014 v 22:10 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
*chtěla jsem psát téma týdne, ale pak jsem nějak nemohla. Možná zítra a nebo příště.*

Uslyšela výstřel. Lekla se a dala se do běhu. Za chvíli uslyšela další a pocítila prudkou bolest. Byla ale rychlejší a než se k ní dostali, stačila se schovat. Pak se ale adrenalin z její krve začal pomalu ztrácet. Pocítila hroznou bolest. Vylezla z úkrytu hledat pomoc. Nemohla jít, jen se plazit. Když se dostala na cestu, ztratila vědomí.
Probudila se v dřevěném domku. Byla zabalená do kožešin a v krbu plápolal oheň. Vyděsila se. Chtěla vyskočit ven z postele, ale bolest byla příliš veliká a ona byla příliš vyčerpaná. Svalila se zpátky a zasténala.
"Jsem rád, že jsi vzhůru, maličká." Ozval se příjemný mužský hlas. Když uviděla flanelovou košili, opět se vyděsila. Takovou nosili ti zabijáci. Začala jančit, ale muž jí chytl ruce a odmítal jí pustit. Byl daleko silnější, než ona a tak nakonec povolila.
"Nechci ti ublížit. Ale potrhala by sis stehy a všechno, co jsem tak pečlivě zašil. Už takhle se obávám, jestli budeš ještě někdy chodit. Doufám, že ano. Jsi moc krásné stvoření, byla by to škoda. Jak se vlastně jmenuješ? A jak se ti to vůbec stalo?" Chtěla mu odpovědět, ale nemohla. Nedokázala vydávat slova jako on. Neuměla to. A tak na něj jen dále koukala velikýma srnčíma očima plnýma zmatku.
"Promiň, určitě tě děsím. Přinesl jsem ti nějaké oblečení." Podal jí hromádku oblečení. Všechno vypadalo teple a barevně. Až teď si uvědomila, že je nahá. Nikdy v životě si kvůli tomu nepřipadala tak divně. Vzala si hromádku šatů a začala je přehrabovat. Přebírala jeden kus za druhým, ale žádný se jí nezamlouval. Když má jednou být oblečená, tak do něčeho v čem se bude cítit bezpečně. Koukala po poházeném oblečení, ale ani jeden kus se jí nelíbil. Celou dobu jí pozoroval. Nakonec ukázala na jeho košili. Chvíli zmateně koukal a pak si jí sundal. Chtěla si jí obléct, ale když odkryla vrstvu kožešin, které na ní položil, uviděla svou ovázanou nohu a zděsila se. S vyděšeným výrazem se k němu otočila.
"Byla jsi postřelená, musel jsem ti vyndat všechny kousky kulky, sešít všechno zpátky a tak. Jinak bys zemřela." Už koukala míň vyděšeně. Po chvíli se uklidnila a oblékla si košili. Vypadala roztomile. Zasněně vyhlédla z okna.
"Tam teď nemůžeš. Každým dnem je tam větší a větší zima. Nastydla bys a zemřela. Musíš zůstat tady." Smutně na něj pohlédla a pak kývla. Chápala to. Ale stejně jí bylo smutno. Měla zimu ráda. Po chvíli jí přinesl teplý čaj. Bylo to příjemné. Hezky to hrálo a tak za chvíli znovu usnula.
Všechny dny si byli podobné. On vstával brzo, aby obstaral kolem domu všechno, co bylo potřeba. Ona spala tak moc, jak potřebovala. Tedy hodně. Byla stále slabá. Ale on k ní byl hodný a rána se pomalu hojila. Postupem času, když se barevné listí zahalilo do prvního sněhu, už se dokonce zvládla usmívat. Byla u něj ráda. Přinesl jí nějaké knížky, aby se mohla zabavit. Ale neuměla číst. A tak nakonec každý večer usínala za hudby jeho hlasu. Jednou ráno, když už venku bylo bílo, seděla na posteli. Už se jí nechtělo spát. Čekala, až se vzbudí. Když vstal, divil se, jak to, že ona nespí. Koukla se mu do očí.
"Maya." Řekla. On nechápavě koukal.
"Mé jméno je Maya." vysvětlila. Jemu připadalo naprosto neuvěřitelné, že konečně promluvila.
"Jsem dívka lesa. Nikdy jsem neuměla mluvit. Až teď." S údivem na ní koukal. Byla tak kouzelná. A přitom každé slovo jako by pro ní byla příšerná námaha.
"Děkuji." Objal jí a ona jeho. Ten den už nepromluvila. Ale stále se na něj usmívala. A večer opět usínala s melodií jeho hlasu ve svých snech. Rozhodla se, že do lesa se jen tak nevrátí. Že se mu musí odvděčit. A tak mu vyprávěla neuvěřitelné příběhy, které se stávaly jejím kamarádkám. Když další z nich skončil, zasněně se usmívala.
"Kde jsou teď?" Zeptal se. Nevinně.
"Myslivci." Bylo to jediné, co odpověděla. Po tvářích se jí začali kutálet slzy.
"Promiň, to jsem nechtěl." Omlouval se okamžitě. Objal jí. Tu noc poprvé usnuly společně v jedné posteli.
Její noha se již téměř zahojila a ke konci jara už zase mohla normálně chodit, skákat i běhat. Přemýšlela o svém návratu. Sedla si venku na pařez. Pozorovala ho, jak pracuje. Když ho viděla, koutky jejích úst se samovolně nadzvedali. Líbila se jí ta síla, která byla kolem něj. Cítila se s ním bezpečně. Nebyl důvod se vracet do věčného strachu. Přišla k němu.
"Rozhodla jsem se, že s tebou zůstanu. Tak dlouho, jak budeš chtít." otočil se k ní. V jeho výraze bylo vidět štěstí a jeho oči jen zářily.
"Třeba i napořád?"
"Třeba i déle." Usmál se na ní a ona mu padla do náručí. Bylo jí krásně. Jednoho dne se rozhodli vydat do města, aby jí opatřili pořádné šaty a ne jen ty provizorní, co sehnal u sestry.
Když šly po ulicích, lidé se za ní otáčeli. Začala si toho všímat. Nelíbilo se jí to. Šaty si ale opatřila. Jenže jí ty pohledy stále trápily. Co je na ní špatně? Cestou zpátky domů už to nevydržela.
"Je se mnou něco špatně? Jsem divná, lidé to vidí, poznají to a pak se na mě zle koukají." vyhrkla najednou.
"Možná za to mohou ty tvé růžky." opáčil žertovně. Najednou jí to došlo. Ty proklaté malinké jelení rohy. To přece lidé nemají. Musí se jich zbavit. Uviděl zděšení v její tváři.
"Neboj, nikomu to nevadí." snažil se jí uklidnit. Ale ona jen nasadila neutrální výraz a dělala, jakože nic. Musí se jich zbavit.
Druhý den musel jet opět do města a ona se rozhodla, že zůstane doma. Jakmile odjel, vrhla se do kůlny. Našla pilu a sedla si před zrcadlo. Začala řezat jeden roh. Ale nešlo to. Zkusila druhý, ale výsledek byl stejný. Jediné čeho dosáhla, bylo, že se pořezala. Pramínky krve jí stékali po čele dolů až na bradu. Když se vrátil domů, uviděl jí ubrečenou a od krve. Okamžitě k ní přiběhl, objal jí a začal jí konejšit. Bylo mu jasné, proč to udělala.
"Nemusíš se měnit, kvůli lidem. Buď svá. Buď jaká chceš. Buď lesní dívka. Protože takovou tě miluju." podívala se mu do očí a uviděla v nich slzy nad jejím konáním.
"Promiň. Už to znovu neudělám. Neudělám nic, co by ti ublížilo nebo se ti nelíbilo. Jen nikoho nenech, aby mi ublížil."

"Musel by se nejdřív vypořádat se mnou." odvětil a přitiskl ji ještě pevněji. Od té doby žili spolu. Šťastně. Ony si nechala své růžky. On jí chránil. Pro ně to bylo dokonalé.

O slečně Licousvodce

8. srpna 2014 v 19:50 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Existuje jedna slečna. O její existenci vím už něco přes rok, možná i dýl. Nikdy mi nebyla sympatická.
Dřív jsem jí vídala jen na fotkách. Už tam byla šíleně nesympatická, protože se směje takovym způsobem, že máte chuť jí jednu plesknout. Naživo je to ještě horší, protože je hlučná. Příšerně hlučná. A k tomu nahlas dýchá.
Blbě kouká. Tak tupě, jako kdyby v hlavě nic neměla. A to prý má. To jepak takový pohled poněkud kontraproduktivní.
Možná je to tím, že vypadá, jako kdyby jí napadlo hejno vos. A nejspíš jí napadá. Pravidelně, každý den. Nedivim se jim. Ale výdrž má, to se musí nechat. Asi bych tolik vos nezvládla. Krom toho má příšerný vlasy. Takový ty neurčitý. Takový, co jsem měla, když jsem byla na základce a netušila, co je hřeben. Sice se nečešu ani teď, ale sakra, vim, že existuje něco jako kondicionér. A navíc je asi trochu pidlovoká. A jestli ne, tak si na to hraje, aby byla cool, což je teď už trapný. Obecně se i oblíká jako pseudo hipster. Ale to teď dělá každý druhý.. A pro většinu by to mělo být trestné.
Přesně takovýhle lidi jsou důkazem toho, že bysme měli trochu pomoct přirozený selekci. Vážně. Být středověk, mám na kontě už pár mrtvol.
A možná i mučení. Protože když už někoho zabít, tak proč si to neužít. Jako takový Svatý Sebastián. Přesně tak by se mi to líbilo. A být v té době, tak i umím střílet líp, abych se trefovala hezky tam, kde to jen bolí. I když taková jedna hezky mířená střela do oční bulvy by taky byla krásná.
Ještě, že nadávání je legální. Teď budu zase chvíli v klidu spát. A nemá s tim nic společnýho, že už nemám teplotu a je mi fajn. (Ano v den, kdy jsem konečně došla k doktorce mi už bylo dobře. A prej se lěčit budu i tak. Jupí)

Obrázkovaná

8. srpna 2014 v 19:03 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Aby se nřeklo, že sem dávám jen hadry, co už nechci, tak se po strašně dlooouhé době podělím o nějaká ta malování a kreslení, která jsem vyrobila.

Dívka, která nemluvila
Ještě z dob fyziky. Přemýšlela jsem, jak by asi taková dívka vypadala. Časem z ní bude ilustrace.
Pero, fixa, tužka

Pusa
Trénování mojí obsese s naučením se malovat akvarel.
vodovky

Ztělesněná deprese.
Pokud jste ještě nikdy neměli depresi, tak takhle nějak se člověk cítí. A ještě k tomu nemůže nic dělat. Ne, že by nechtěl, ale nemůže i když chce. Zvládne jen ležet nebo koukat na tumblr, což tomu moc nepomáhá.
Akvarel, tuš

Moje svatební šaty.
Nechci se vdávat. Ne doopravdy. Nepotřebuju papír (změnit jméno možná jo, už mě začíná trochu štvát). Ale spíš si jen udělám vikingoidní obřad aby bylo na co vzpomínat.
tužka, tužka, tužka

Vílí šaty.
Barevné víloidný šaty, které si brzo ušiju.
tužka

Nadiavíla
Výsledek pokusu naučit se něco o akvarelu.
tužka, vodovky, tuž

Pršení oveček
pero

Předělané košiloidní šaty

8. srpna 2014 v 17:20 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Modrá košile, která se po mém zásahu změnila v šaty. Jsou krátké, ale na léto jsou fajn. Nebo třeba na doma a nebo s legínama.
Velikost S

Cena: 75Kč
Poštovné: 45kč

Hvězdičkové červené podkolenky

8. srpna 2014 v 14:54 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
červené podpolenky s motivem hvězdiček. Ponožek mám habaděj a tyhle podkolenky už neunosím.

Cena: 90Kč
Poštovné: 45Kč

Hvězdičkatý Bershka top

6. srpna 2014 v 16:24 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Tílko s hvězdičkatým potiskem. Má krásné barvy.
Měla jsem ho na sobě jen párkrát, protože mi takový střih úplně nesedí.
Černá guma se natahuje. Knoflíčky nejdou rozepnout. Ramínka jsou nastavitelná.
Velikost: 36-38

Cena: 75Kč
Poštovné: 40Kč

Tyrkysové ručně malované tričko s kočkou

6. srpna 2014 v 15:30 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Je ve skutečnosti trochu víc do zelena, foťák mi to moc nebere :c
Tričko je pomalované barvami na textil.
Velikost 38

Cena: 100Kč
Poštovné: 40Kč

Strážci galaxie

5. srpna 2014 v 17:39 | Shira Elizabeth |  filmy
Kamarádka mě požádala o doprovod na nový film. No a jelikož je Marvel můj oblíbenec a kamarádka má do kina slevu, přemlouvala mě jen dva dny a šlo se.
Byly jsme na 2D projekci. Protože 3D dělají jen s dabingem a ten nemám ráda. A občas bylo trochu poznat, že 2D už se moc nenosí. Hlavně střepinové efekty v bitvách. Ale já alespn nemusela mít na nose brýle a přemýšlet jaký hlas má asi ve skutečnosti která postava.
Hlavní hrdina - Peter - byl trochu trouba. Ale uměl se poprat a měl zajímavé hračičky. I když nechápu, jak mohl tak lehce podlehnout Gamoře.
Gamora byla celá taková zvláštní. Na začátku byla nejzlejší a pak najednou začala bojovat mezi dobráky a ani jednou se je nepokusila podrazit. Bylo to trochu divné.
Mluvící mýval byl srandovní prvních pár scén, ale pak už člověk věděl, co ho čeká a bylo to spíše trochu otravné.
Groot byl sice trochu mimo, ale líbilo se mi, jak pomáhal. I když měl trochu moc schopností na strom.
A jméno toho posledního jsem zapomněla, protože prostě mi připomínal The Thinga. Taky by občas zasloužil kopnout.
Celkově bylo jasné, že to skončí, jak to skončilo, i když se objevili momenty, kdy jsem si říkala, že by to snad bylo nějak jinak. Ale jelikož mám ráda souboje, tak se mi to líbilo. Asi bych se na to příště koukala hlavně kvůli Peterovi, ale bylo to vcelku hezký.
Kamarád řekl, že je to trochu jako Star Wars. A jo, občas mi je to připomínalo.
A na konci byli strážci galaxie spíš jako Fantastická Čtyřka. Stejné charaktery. (Alespoň, co znám fantastickou čtyřku z animáků c: )
ČSFD - Momentálně 88% (a 88. nejlepší film, ty čísla hezky sedí)
Petera bych taky klidně unesla a nechala si ho, heh :v

Černozlatá militaroidní vesta

5. srpna 2014 v 16:31 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Černá vesta se zlatými doplňky. V zadu má přidělanou mašli, jelikož mi byla veliká - velikost tedy tak M a větší.
Přišila jsem zlaté knoflíčkové růže, protože se mi k tomu líbili :)

Cena: 80Kč
Poštovné: 40Kč

Creepy šaty Hell Bunny

5. srpna 2014 v 16:23 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Krátké šaty Hell Bunny z Creepy Collection.
Hodně jsem je nosila, ale není to na nich vidět.
Velikost L

Cena: 625Kč
Poštovné: 40Kč

Puntíkatá zara košile

5. srpna 2014 v 16:04 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Puntíkatá košile původně ze zary. Materiál je pevný a přitom pružný.
Byla vcelku hodně nošená, ale jedinou vadou jsou trošku vylezlé nitky u knoflíkových dírek a oprané cedulky :)
Dokonce má stále ještě náhradní knoflík na cedulce.

Cena: 60Kč
Poštovné: 40Kč

Teplota nedělní noci

3. srpna 2014 v 21:11 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Vůbec mi není úplně totálně nanic. A tentokrát nemluvím o své hlavě. Tedy trochu jo, ale ne úplně.
To, že mám kašlík je taky ještě přijatelné.
Ale to, že už skoro tři týdny se mi vrací teplota se mi nelíbí. Pravděpodobně za to můžou moje postižený zuby. Ale i tak to není příjemné. A jediná poloha, ve které jde opravdu hezky existovat je vleže. A to mě nebaví.
Až budu trochu schopná zase existovat (očekávám, že to brzy přijde a pak zas existovat nebudu), napíšu i nějaký jiný článek, než jen o hadrech, které prodávám. Protože mám pár nápadů.
A taky budu vyrábět a tak. A všechno tu bude.
Pokud neumřu.
Jo a věci okolo tomu nepomáhají. Takže za chvíli asi půjdu za dortorkou a řeknu jí, že mi je kurva hrozně a ať s tim něco udělá a ať se to ani nepokouší vrátit nebo na to půjdu s plamenometem.
Jo, to udělám.
(Jo a když to člověk napíše na blog, tak se mu krapítek uleví. Aby bylo jasno!!)

Padouch

2. srpna 2014 v 19:51 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Vždycky jsem tak nějak přemýšlela, jestl ijsem padouch a nebo klaďas.
Občas mám chuť být zlá. A mám většinou i důvod. Když má člověk důvod, je to ještě pořád tak zlé?? Možná trochu míň, ne??
Většinou si přijdu spíš jako ta hodná. Ale jak to tak funguje - svět není černobílý. Většinu času je šedivý. A je to tak i ve filmech. Ti zlý se polepší. Ti dobří propadnou zlu.
Jenže tady většinou vyhrává zlo a dobro za ním poněkud pokulhává.
A karma tomu mnohdy nepomáhá.
Ale padouši mají vždy lepší oblečení a zbraně. Vždycky musím trochu protočit oči, když někdo vyhraje bitvu kvůli 'síle přátelství'. Je to poněkud patetické.
Každý je občas zlý.. A každý je občas dobrý.. Jen se ty občas tak různě míchají. A tak nějak funguje svět. Alespoň mi to přijde.
Já udělala hromadu zlých věcí. Ale taky sem tam dělám nějaké dobré. Alespoň si to myslím.
A ten pán, co mi dneska řekl ať nespadnu z obrubníku mi zvedl náladu. Mám ráda, když člověk jen tak udělá nějakou věc, která někomu jinému vykouzlí na ústech úsměv.
A proto se dá na tom pomezí mezi dobrem a zlem přežít.

Hory, čokoláda a hvězdičky - Švýcarsko

2. srpna 2014 v 19:42 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Vydala jsem se do země čokolády. Vážně jejich čokoláda za 12 korun je výborná.
Samozřejmě mají hory a přírodu a tak.. Víc toho asi řeknou fotky.
Přejíždění kopce, abysme se dostali do údolí.

Nesnesitelná lehkost bytí

2. srpna 2014 v 18:21 | Shira Elizabeth |  Knížky
Nejsem si úplně jistá, co jsem si měla z téhle knížky vzít. A trochu se bojím, že jsem si vzala něco jiného, než co se předpokládalo, když mi byla doporučena.
Každopádně - příběh je celý takový hořkosladký. A jelikož 'všechny velké romány jsou o lásce', je o ní i tenhle. Ale tak nějak ukazuje všechny možné způsoby lásky. A to, jak se lidé chovají k sobě. Co proč dělají.
Jenže když člověk čte, sice vnímá příběh, ale hlavně se pozastavuje nad tím, jak postavy přemýšlí. Nad jejich vnitřními světy. A vnitřní světy jsou vždycky zajímavé. Jelikož postavy v knížkách nebývají prázdné.
Obecně.. Asi bych to nemusela číst znova. Ale určitě je to zajímavá zkušenost. Člověka to donutí se zemyslet. i když každého nad něčím jiným.
A s tou lehkostí. To jsem asi pochopila trochu jinak.

Černé pastelově polepené nerdí brejle

2. srpna 2014 v 18:07 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Raybanoidní brejlátka, která už nemám v plánu nosit. Mám strááášně moc brejlí a nenosím je, takže se některé vydávají do světa.

Cena: 130Kč
Poštovné: 45Kč

Červená nerdí brejlátka

2. srpna 2014 v 17:48 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Raybanoidní brejlátka, která už nemám v plánu nosit. Mám strááášně moc brejlí a nenosím je, takže se některé vydávají do světa.
Původně z Claire's.


Cena: 160Kč
Poštovné: 45Kč

Zalotečerný prstýnek na řetízku

1. srpna 2014 v 16:43 | Shira Elizabeth |  Můj sekáč
Objevila jsem ho v šuplíku, ale nikdo doma nemáme rád zlatou. Takže předáváme dál.
Prstýnek má průměr 1,8 cm
Dá se z řetízku sundat a nosit samotný nebo nosit na něm, to záleží jen na nositeli :)


Cena: 40Kč
Poštovné: 30Kč