"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Duben 2014

If I had voice I would sing

27. dubna 2014 v 17:38 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Né, že bych snad neměla hlas. Ten mám. A né, že bych ne zpívala. Zpívám. A hodně.
Jen mi teď nějak utkvěla v hlavě písnička z vikingů. Nemám ráda pomalou hudbu, ale tohle má takovou duši.
Má to něco do sebe, dokonale to sedí. A je to epic.

Takové vikingské období.


Dokážou tak nějak všechno. Cokoliv.
Takové ty písničky, co vám připomenou. Co pro vás něco znamenají.
Protože sem teď expert na šamany a tak. Hudba byla dycky nějaký rituál. Teda.. Jakmile se něco dělo, byla tam hudba, zpět nebo rytmus. A vždycky to něco znamenalo. Jen teď už je to takové jiné.
Lidé poslouchají, protože se nudí. Neví, co by. Tak si pustí hudbu.
Samozřejmě si nemyslím, že by při tom byli naprosto klidní. A že by to skoro ani nevnímali. To ne. Spíš, že už to neprožívají tak, jak by mohli.
A taky. Prožívání hudby není jen hopkaní kolem. Ani hraní si na strom ve větru. Ani nic tak. Já mnoho písniček prožívám vnitřně. Takovýto, jak se jinak cítíte, zavřete oči. A je to. A třeba u toho ani nemusíte tančit. I tak si to jde užívat. Nelíbí se mi názor, že musim nutně tančit a skákat. Nemusim. Teda u rychlích písniček by se to slušelo. Ale. Tu revoltu cítíte i uvnitř. Revolta. Moje oblíbené hudební slovo.
Protože teď hledám čím dál děsivější hudbu, co by mě dostatečně naplňovala. A teda nacházím spíš jen své staré známé. Což je samozřejmě hudba, kterou miluju, ale když hledám něco nového. Nic. Není přece možné, že už sem objevila všechno, co se mi líbí. Někde musí existovat hudba, která bude 100% dokonalá po většinu mého času!! Protože. Když poslouchám Jareda. Mám takový mrazení v zádech, což je skvělý. Ale není to picot, který chcete pořád, protože pak bude okoukaný. Když poslouchám něco rychlého, je to má revolta a já cítím, že jí potřebuju ještě víc. A víc asi nenacházím. Ale Billy Talent jsou dost blízko.. Jen by to chtělo trochu skřížit se Shinedown a Kornama a Lordama a Slipknotama.. A vůbec. Prostě si tu hudbu jednou vyrobím sama.
*konec žbleptu, který prostě musel ven*


Jedna devítina je za mnou

23. dubna 2014 v 16:46 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Dnes jsem si dala první stres z těch všech, co teď budu mít..
Aneb písemná práce z deskriptivy.
Po tom, co jsem si prorýsovala minulá zadání říkala jsem si, že snad umím všechno. Pak jsem se ještě koukla na věci, které neumím. A něco pořád neumím, ale neuměla jsem si představit, jak by to tam mohlo být zakomponované.
Výsledek:
1. šetiboký jehla - hračka. Střed podstavy, vrchol a bod na hraně. Brnkačka. Teda. Musim říct, že se mi to skoro nevešlo, ale rozhodně to bylo vcelku lehké. Když si člověk umí poradit. A to by asi měl, když z toho maturuje.
(Hezky přesné, odchylka někdě jen 1-2mm a to, že mívám dááleko víc)
2. řez válce. Nejdřív sem se trochu zděsila tím, jak to bude pracné, ale pak jsem zjistila, že podstava je v půdorysně, takže z toho byla další brnkačka s krapet ošklivou elipsou. Jak jinak, moje elipsy jsou vcelku nic moc.. Obzvlášť, když mi body nevycházej, kde maj, ale vypadá to dobře a za tohle mi snad moc bodů vzít nemůžou. holt elipsy jsou nepřesný.
3. helemese, kolineace. Ale ne, parabola. Ok, ještě, že je to volitelné, jde se na ted druhý volitelný.
4. jo, axonometrie. Moje oblíbená. Jednoduchá. Až na to, že trojúhelník se stranami 7cm, 12cm a 5cm nelze udělat. Napadlo mě, že jim tam udělám čáru a řeknu, že je to výsledek, protože v tomhle případě by i byl.. Ale co už.. Zpět k parabole.
Zpět 3. no.. Tak teda. První si udělám kruh. Pak směr osy. kolmice v S. Tečka budoucích vrcholem. Vrchol. Tečna budoucí tečnou. Tečna. Ohnisko. A helemese ono to i vypadá, jakože je to správně. Jo, ono se těch 5 hodin hledání řešení docela vyplatilo. Chybka v zadání č.4 mi mohla být někde, protože tohle jsem pravděpodobně zvládla. Teda.. Doufám, vypadalo to hezky.. A když to vypadá hezky tak to co?? No snad je správně.
Tak tedy. Tohle byla první písemka.
Ještě mě čekají dvě slohovky a dva didakťáky. Ájina a čeština.
No a ještě teď v sobotu si dodělám druhou půlku city&guilds, takže vlastně.. Mám splněnou jednu desetinu jen. Ale tohle je mi k maturitě k ničemu, tak to moc nepočítám. A pak 4 ústní. A pápá.
Když jsem včera šla spát můj mozek se přehříval a myslela jsem, že vybouchnu. Že můj mozek exploduje přemírou informací. Je mi špatně, když toho vim moc. Jakože tak aktivně. Ale jsem ráda, že vlastně jediná věc byla parabola. Jakože na tu sem se fakt koukla. Jinak sem nemusela nic. Zhola nic. Nada. Všechno bych uměla. A kdyby nebyla chybka v zadání, tak bych ani nemusela mít výčitky z toho, že jsem celý prádniny proflákala.
A to že jsem je proflákala hezky. Jen na párty jsem nebyla. Ale ve čtvrtek sem si dala večeronoční procházku povšude s mým vikingem. (Heh, pořád se tak blbě culim, když na něj myslim.) Ve čtvrtek jsem se koukli na vikingy a já konečně zjistila, jak končí Stmívání (Ne, ten happyend mě opravdune překvapil, ale ten upír, co vypadal jako Aragorn byl sympaťák). V sobotu jsme se koukli na oba dva Sherlocky, takže já jsem byla zase nadšená z toho, jaký to je ve filmu blbeček a v neděli jsme šli kouknout na kachničky na jezeře. A po večerech jsem čuměla do papírů s čárama. A tak. Třeba to k něčemu bylo. O velikonoční pondělí sem se oblíkla jak Lenka Střelenka (teda.. Na ní to bylo ještě málo, ale víc už mi to asi nejde). A včera jsem celý den nadávala, že nenávidim příčky různoběžek.
Dnes jdu s mojí milou iracionální kamarádkou do kina na další dávku upírů (Přežijí jen milenci, jakože fuk u, anglickej název je lepší Only lovers left alive). A teď bych se asi měla kouknout na další estetiky, abych zítra mohla zkusit alespoň jednu otázku a nebyla za absolutního blbečka.
Pak přichází na řadu ten zbytek knížek na češtinu, které si zpracuji. Jej. Ale zase.. Krom Šibeničních písní si všechno alespoň předělávám k obrazu svému, takže je vlastně spracovávám šecky sama. Takže se chválim. Jej.
V pátek si dám další vikingy.. Už se těšim. V sobotu si dám 15ti minutovku anglické konverzace, která bude snad dostatečně obstojná. Jako pardon, jako krypl mluvim i česky. A v neděli výletíčky do Liberce.
Krom toho. Chci psát. Hodně moc. Jenže včera když jsem to zkusila, tak to bylo takové divné. Asi mám málo depresi na to, abych psala depresivní věcičky, takže to bylo trochu moc. Trochu moc jako od malého dítěte a to s mi nelíbilo, takže jsem zase většinu smazala a zbyla z toho půlka. Ale dneska zkusím jinou a bude to snad lepší.
A tak.

Knížkaření

19. dubna 2014 v 11:53 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Mám ráda knížky. Mám ráda ten proces čtení. Ale s jeho četností je to už horší.
Četla bych pořád, ale prostě nebývá na to čas a nebo jsem moc unavená, než abych udržela oči otevřené a pak je zase čas dělat něco do školy. A tak je to pořád.
Nemám ráda dlouhé kapitoly. Nerada odkládám knížku v případě, že jsem nedočetla kapitolu a pak se musím nutit číst dokud kapitola nezkončí a tak.
Chtěla bych nějakou práci, kde bych si mohla hodně číst. Třeba být prodavačka. Nebo si udělat internetový obchod s věcičkama a prostě je prodávat. Nebo být rentiér, to by bylo hezký.
Né, že by se mi ineníství nezamlouvalo, kreativní a matematickou práci miluji, ale musím se na ní soustředit.
Prostě jsem takový mol, který moc nestíhá a nezvládá. Což o to, já nestíhám skoro nic :D
Jednou jsme se ve škole dohadovali, jestli vymizí papírové knihy a budou jenom čtečky. Učitelka nám řekla abychom řekli svůj názor, který je buď pro a nebo proti. Trochu mě zarazilo, že měla námitky, když byl někdo někde mezi.
Protože papírové knížky jsou nesmrtelné a úžasné. Prostě máte smůlu čtečky, já si radši koupim hroudu papíru.
A někdo zase naopak. Ale já mám svojí hromadu knížek a ty nikdy nedám. Smůla elektroniko.

Ptačí nemoc

17. dubna 2014 v 14:01 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Po domě se nám roznesla ptačí nemoc.. Vždycky jsme je měli rádi, ale teď je to ještě horší.
A už máme dva a bude jich víc.
A zbytek si nechám pro vyjádření skončení.

Tohle je první ze tří konců.
Teď už to bude jen horší.. A vclastně lepší, protože nebudu muset vstávat.
Šmarja, tohle bude zajímavé.
A přišli mi hodinky.

A teď půjdu pokračovat v přípravách, abych za týden zvládla aspoň tu jednu část.

Elfka

15. dubna 2014 v 18:14 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Už je to nějakou chvilku, co jsem si zase zkoušela malovat. Konkrétně akvareloidní obraz zvláštní elfky. Protože je jiná. Protože divně kouká a protože má vlnkatý vlasy. Na tu pusu jsem pyšná.

Postavičky

14. dubna 2014 v 18:17 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Kreslila jsem a malovala. Asi bych zase měla trochu psát.. Jakože o nich.
Někdy.
Launo
Nancy
Čímž

Tričkovaná

13. dubna 2014 v 18:11 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Mám se učit na maturitu a k dokončené roku. Takže jsem teď 3 dny nedělala nic jiného, než četla časopisy a malovala na trika. No myslim, že to bylo produktivnější.

Obrázky se mi nahrávaj postižácky. Ale nakonec se to nějak zvládlo.
Jo a ještě jedno super hipste tričko s tim super nápisem stressed, depressed, but well dressed, protože to teď všechno vyjadřuje.
Tak akorát.

Už se to blíží

13. dubna 2014 v 17:28 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Kašlu na všechno. Tady i okolo.
Před 2ma týdny jsem byla v Drážďanech - mám moje vysněné botky s vysokou podrážkou, krátké tričko s kočičkou a černou věc. Úkol splněn teď už si jen koupím koženku a jinak snad už až do Amstru nic. Více méně.
Minulý víkend jsem se naučila dělat palačinky. A včera jsem to předvedla mámě.
Čím dál víc zbožňuju Vikingy.
MAturitní přípravy jsou v plném proudu.
Angličtina - hotovo, ale učit se to teď rozhodně nebudu
Čeština - něco mám, ale ještě to potřebuje dodělat a něco předělat
Estetika - chybí o něco míň než půlka, ale i tak mi přijde, že je toho strašně moc. Jen doufám, že si vytáhnu něco, co mi zrovna jde. Třeba BAMBUS.
Deskriptiva - kolineace, hyperboly, parabola.. A doufám, že Dan ty otázky okopíruje..
Za chvíli to začne a já si na to nepřipadám dost dospělá. Spíš vůbec.
Měla bych jít třídit časopisy.. Ať je tu alespoň uklizeno.

Trocha utopie neuškodí

13. dubna 2014 v 16:06 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Tak nějak to ve mě evokuje místo, kde je vše perfektní. Jako zahrada mojí babičky.
Hromada kytek, nějaká zvířata a klid. Sluníčko. A taková ta nostalgie dětských časů.
Město, kde můžete hopkat mezi obláčky a každý si žije tam, kde chce. Stačí se zamyslet a máte dům jaký byste chtěli.
Nemusíte chodit na nákup a vaše auto umí lítat. Nikdo se nezajímá o drahé značky, protože proč se ohánět drahým autem, když peníze nejsou, když stačí pomyslet a máte, co chcete. A přsto vás nikdo neovládá.
Klid a mír.
Věřím, že by mě to po chvíli začalo nudit, ale jako taková dovolená to není špatné.
Mé město v oblacích je prostě město, které je dokonalé, kde nejsou zlé věci.
Trochu jako když jsem byla malá.