"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Březen 2014

Kam bych jela??

27. března 2014 v 17:36 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Každý se vždycky chce vrátit do minulosti a odčinit nějakou svojí chybu.
Né, že bych snad nechtěla. Těch míst by se našlo mnoho.
Chvíle, kdy jsem jako malá něco rozbyla, chvíle, kdy jsem se špatně zakoukala, chvíle, kdy jsem udělala chybu.. Je toho dost, mohla bych se vrátit na spoustu míst. Vždycky, když se něco stalo chtěla jsem se vrátit.
Ale teď už ne.
Občas mě sice popadně náladička a přemýšlím, co by mohlo být kdyby, ale jsou to jen teorie. Všechno.
To je s čestováním do minulosti ta potíž. Změní to přítomnost. Alespoň to tak bývá. A asi na tom něco pravdy bude.
Na druhou stranu bůhví jaký filosof (jediná informace, která ve mě zůstala hehe) tvrdil, že kdybychom se vrátili do minulosti a zabili Hitlera, stejně by se našel někdo, kdo by jej nahradil. Jen nevím, jestli by se stalo všechno přesně stejně, tak daleko jsem nedošla. Je možné, že by se dějiny změnily trochu víc, než jen v jednom jméně.
Nicméně, jelikož můj život ještě nedal ani dvě dekády, tak by pravděpodobně i malá změna, změnila většinu. Možná, že by se mi to jinak jevilo, když by mi bylo padesát, ale zatím je to takhle.
Jsem ráda, že jsem tady.
Minulost se změnit nedá, ale asi by ani neměla.
Sice bych některé vztahy a jiné věci s radostí vymazala, ale pak už bych se nedostala tam, kde teď jsem. Fantazírovat budu vždycky.
Kdybych mohla, jela bych do budoucnosti. Chci vědět, co se mnou bude. Jenže tady je ten problém, že kdybych zjistila, že budu něčím, čím být nechci, pravděpodobně bych dělala vše, aby se tak nestalo. A to by mohlo budoucnost změnit. I tak bych jí ráda viděla.. Alespoň jako inspiraci.

Indiánská babička

22. března 2014 v 16:14 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Vždycky si vzpomenu na indiány.
Mívala jsem jeden takový malý červený.
Má chytat špatné sny a propouštět jen ty dobré. Ale mě se stalo něco zvláštního.
Visel mi nad postelí nějakou dobu. A od první noci se mi nezdál jedinný sen. Tedy pravděpodobně zdál (znáte to), ale ráno jsem si ani trochu neuvědomovala, že se mi něco zdálo. Pořádně mi to došlo až když jsem ho jednou sundala.. Začali se mi zdát noční můry.
Je to zvláštní.. Znamenalo to, že všechny moje sny jsou špatné??
Nepřijde vám někdy cělý život jako takový lapač snů?
Továrna na sny, které se ne vždy vyplní. Jako kdyby nahoře seděl velký šváb a smál se každé malé holce, která chce být zpěvačkou a končí jako asistentka v kanceláři, či každému malému klukovi, který chce být kosmonautem, ale nakonec je z něj elektrikář.
Mít sny se dobře, skvělé, báječné, ale je potřeba je držet na uzdě. Můžu si usmyslet, že budu modelkou, ale pokud jsem hobit, musím makat miliardakrát víc, než nějaká žirafka a to né každý zvládá. Není to o tom mít sen, je to o tom být schopen ho uskutečnit.
Proto už nechci být zpěvačkou (teda chci, ale obejdu se bez toho) a ani nepotřebuju být světově uznávaná umělkyně, architektka nebo cokoliv..
Budu raději setrvávat ve stavu koexistence se světem a tvorby pro sebe sama.

O lidech a lidech

12. března 2014 v 21:03 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Svět je nefér. Hodně moc. Ale někde trochu víc a někde míň. A někde už se to nedá unést.
Já jsem rozmazlené děcko, nemám si na co stěžovat, můj život je perfektní. Jsou dvě možnosti jak skončim - buď budu mít pořád štěstí a budu pořád spratek a nebo nebudu mít štěstí a budu žít z mála a půjde to ztuha. Ale tak jako tak budu šťastná, že jsem měla takovýhle život alespoň do teď.
Ale já nechci mluvit o sobě.
Je tu jeden takový skřet. Nemyslím toho sřeta s velkým nosem, ale jednoho takového, který si hraje na skřítka. Ale není, je to normální zlý skřet. Protože existuje mnoho typů lidí.. Z vich nehorší jsou tito - hloupý a zlý.. Dohromady. A takový je skřet. Nevolí osudu má inteligenci asi jako můj hrnek a ochotu asi jako můj pavouk, když ho soukám z terárka. To by mi bylo vcelku jedno. Jenže osud je nefér a tak má tento tvor přemíru štěstí. A co víc, všechno mu vychází. Tedy.. Né, že by mu vycházelo všechno, ale spíš je to tak, že když něco nevyjde, tak to nikomu nevadí. Myslím tím hlavně rodiče, jelikož tvor je v mém věku. Rodiče všechno přijmou dokud tvro nepropadá a nebo dokud ještě dýchá, protože je přeci moc nemocný. Opravdu, jsem si vcelku jistá, že i já jsem víc nemocná, než tvor. A tak si tvor proplouvá životem bez toho, aby se musel nějak víc snažit.. O co víc, to on ani neumí a jen předstírá. Jenže maskovat to čučením do zni většinou nepomáhá milý tvore. Jsi prostě blb a to nezamazkuješ, ani kdybys ti knihi snědl a rok nic jiného neviděl.
Krom toho tvor napodobuje vše, co se mihne na internetu. Peníze bere od rodičů a ti mu je s klidem dávají, aby si koupil vše, po čem touží (ne, tohle ani mě doma neprochází, asi bych se musela setsakramentsky snažit). Tvor dál klouže a klouže a má vše a ještě víc.
Pak je tu druhý tvor. Tohohle tvora mám velice ráda. Je to tvor blonďatý a to něco říká o inteligenci. Ale přesto není zcela ztracený, tvor se totiž učí místo čumění do zdi. Nemá to doma jednoduché. Rodiče chtějí doktora, ale na to každý nemá že. A tvor na to nemá a ví to. jenže se to nedá vysvětlit. Tvor má více problémů a přitom je ochotný. Nemáte chuť ho po chvíli zabít. A umí být i chytrý. Ale nedostal žádně štěstí a tak se stále trápí. Tvor doma vaří a uklízí a pořád to není dost. To je asi tak situace.
Těmto tvorům bych přála, aby se jejich životy prohodily. Tvor jedna by dostal co pro to a tvor dva by byl doma vážený a měl lepší život.
Jsem proto špatná nebo dobrá?? To možná ani nechci vědět, jen se těším až skřeta neuvidím.

Strana 104

9. března 2014 v 18:58 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Týden na lyžích a 16,75 otázek hotovo. Dodělat to do těch 25.. A pak začít dělat něco dalšího pořádně.
Jen ájina
Ale mám přepsanou estetiku
A připadám si plná energie.. To je fajn.. Po dlouhý době
Už nejsem nemocná
Ale zítra asi umřu
A bude totho teď víc a víc.
A tak dál.
Ale já to dám
Mám pár nových věcí - to chce nové nápady.
A přečtu si zsv.. Pak kouknu do šuplíku.. A pak si to přečtu ještě jednou.. A pak se na chvíli naložím.. A pak si to přečtu ještě jednou.. A pak si dám HIMYM, protože mám net... A pak si to přečtu naposledy a vykašlu se na to..
A zítra dodělám aspoň 3 témata.. A koupium čtvrtku.. A udělám deskriptivu.. A udělám něco na špáninu.. A kouknu na nějaký Big Bang a Vikingy.. A pak se bude pokračovat a já neumřu.. Jo.. Jdu dělat!!!!!