"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Leden 2014

Brejličky

26. ledna 2014 v 21:48 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Obvykle mám tendenci obracet oči vsloup, jakmile nějaká spolužačka začne říkat, jak straně někoho miluje. U některých slečen je to ještě horší, protože je to každý týden někdo jiný.
Přijde mi, že tohle v dnešním světě trochu ztrácí smysl. Je jednoduché to napsat (teda, jak pro koho), ale kdo to řekne naživo?? Ano spousta lidí už mnohdy řekla, že někoho miluje, ale mysleli to 100% vážně?? No já nevím, ale jelikož půlka těch lidí má už jiné partnery, tak asi ne.
Jasný, jasný, ten člověk se ale pak změnit a všiml jsem si že má chyby, to je mi ale obrana. Když někomu řeknete, že ho milujete je to vcelku závazek.. Alespoň pro mě.. Dokud má člověk růžové brýle, není to ono a ať si řiká kdo chce, co chce, stejně člověk moc nepřemýšlí.
Jo, já vim, že jsem si svoje brejle rozsedla, ale i když mají jen jedno sklýčko, člověk si je občas nasadí. A není to už takové.. A pro mě je to lepší.
A stejně je to divný. Tolik lidí si myslí, že lásku zná a najednou zjistí, že jí vlastně předtím neznalo.. A tak.. Je to taková zvláštní věcička.
"A když už někoho milujete tak i s tim, co se vám úplně nelíbí" Ne, tak to ne. Protože když už, tak se vám líbí i to špatný. Kupodivu vim, o čem mluvim.
Protože ten jeden ty chyby fakt nemá (čož oto možná je nemají ani další, ale ty tak dlouho neznám). A to, že se mnou chce někdo mluvit nanejvíš jednou za měsíc krapet chyba je. Taky to, když vám někdo odporuje v každém druhém názoru. Zvláště ve věcech, které jsou sice marginální, ale pro vác krapet důležité. Jako výběr šatů. Ne, fakt mi nepřijde, že bych si neměla pořizovat černý gothic šaty.. Protože černý gothic šaty jsou super.
A vy lidi z tumblru - jestli brečíte, protože vídáte vašeho oblíbeného člověka každý den a on si vás nevšímá - užívejte si, že se na něj můžete koukat. Máte to štěstí, že ho alespoň vidíte.
A ty brejličky jsou stejně taková zvláštní věc.. Trochu nechápu, jak to může tak zamotat hlavu a to né proto, že by se mi to nedělo. Co se lidí na druhém konci červa týče, mám jasno. Minimálně pro teď. A bojím se, že to bude jako s tím prvním.. Pořád nevím, zda jsem ty brejle sundala nebo je tak napůl ještě nosím.

Ta noc.

19. ledna 2014 v 18:32 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Rozhlížela se po nejútulnějším míste kde kdy byla. Myslela si že domeček na stromě bude jen jakási klukovina, ale tohle mýstečko bylo naprosto překrásné. Takový malý pokojíček v koruně stromu. Né moc vysoko nad zemí. Na podlaze byla velká matrace na které ležela hromada dek a polštářů. Úplně jako by volali, ať do nich skočí. Po chvilce dostala svolení se do nich zachumlat. On se k ní přidal a po chvíli hledání té nejpohodlnější polohy zapnul film.
Byl to ten nejstrašidelnější film, který kdy viděla. A na strašidelnosti mu ještě přidávalo to, jak se venku začalo smrákat.
Když už byla tma, začalo taky foukat. Trochu se začala obávat, zda domeček nespadne, ale on jí uklidnil, že přežil horší. Věřila mu, ale stále se cítila poněkud neklidně. Stále se bála, ale jakmile jí objal, jakoby se její strach rozplynul. Zmizel. Byl ten tam. A tak dokonce po chvíli usnula.
Probrala jí ohromná rána. Všude okolo bylo světlo, všechno jako by bylo zpomalené. Uvidela jeho vystrašený obličej.
A pak najedou tma.
Noc je skvělá věc. Vypadám ještě strašidelněji a ještě víc se otáčím, jestli za mnou někdo nejde.
Všechno je takové zveličené. Je buď úplný klid a nebo zuří bouřka. Jo, já vim, že je i to mezitím, ale stejně je to buď klidné a nebo divoké.
A navíc je tma.
Ta která mě uvnitř straší a venku uklidňuje.
Jo, mám ráda noc.
Ale slunce má taky výhody.

To je ale psycho

9. ledna 2014 v 17:30 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Nevím, co tohle slovo znamená pro obyčejného smrtelníka. Někoho napadne pár známých jmen, jiného typologie. Někdo třeba i ví o čem mluví.
Samozřejmě pro mě znamená i tohle, nebo spíše znamenávala. Dokud jsem si nevzala seminář.
Opravdu, pokud nejste magor, který chce maturovat ze zsv, ale jen vás zajímají některé oblasti psychologie a chodíte do ústavu jako já, neberte si jí!!
Pravidelně každý týden s kamarádkou umíráme, protože stále dokola omíláme to samé, nedozvídáme se nic moc nového, protože vše buď už máme umět a nebo už máme přece zpracované jako maturitní otázku. Což samozřejmě mi nematuranti ze zsv nemáme a nikdy mít nebudeme. Učitelce budete horkotěžko vysvětlovat, že jste si tenhle seminář vybrali jen proto, že informatika vám přišla jako úplně ztráta času stejně jako konverzace, kde se nekonverzuje.
Jedinou dobrou věcí na těhle hodinách je to, že učitelka pořád neví, jak se jmenuju a tak mě skoro nikdy nevyvolá. Což je fajn, když si celé hodiny čtete knížky, abyste nějak vyplnili tenhle vyplýtvaný prostor.
A ne, jentak o tom nepřestanu mluvit, protože moje rozhořčení se objevuje znovu a znovu každou promrhanou hodinu psychologie, kdy bychom se mohli učit něco zajímavého a třeba i užitečného.

A odznova

2. ledna 2014 v 19:48 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Ten minulý byl fajn.
Ten nový mě děsí.
Ten minulý už lepší nebude.
Ten nový má potenciál.
A tak dál.
Možná, že kdybych projednou radši šla na Silvestra spát, tak bych pak další rok byla pořád vyspalá. Asi by se to mělo někdy zkusit.
Jak propíchnout vzdušné zámky, když si stále poletují a ne a ne je chytit??
Bojim se.
A mohlo by to být lepíš.
A nebo taky ne.
Necháme to vykrystalizovat.
Změny, změny, změny.
Možná bych radši žila na rovině.
A možná ani jedno.
Třeba se utápět v papírech a nemít nic moc.
Tak by to mohlo dopadnout.
Je to pravděpodobné.
Nebo mít něco. A nechtít to. To je možná ještě pravděpodobnější.
Ale já nevim, co chci. Jsem koneckonců holka. Prej. Doufá.
A prý rád kreslí monstra a to mě přijde super.
Přezdívka. To je ono. Ale nic.

A tak, co musí být.
  1. Udělám maturitu a je jedno, kdy, ale prostě udělám.
  2. Dostanu se na vejšku a je jedno na kterou, ale dostanu.
  3. Uvidím Jareda (ano, uvidím).
  4. Nezbláznim se.
  5. Pojedu do Amstru!!
  6. Budu mít super rok.

Inspirativní

2. ledna 2014 v 19:35 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Trochu jsem přemýšlela. Kde beru inspiraci. A odpověď, že na internetu asi neni moc dobrá.
Jednou z největších inspirací je pro mě Nadia.
Prošla si několika sanatorii a přesto si teď užívá života. Krom toho bydlí v jedné z nejkouzelnějších zemí na světě (ten seznam kouzelných zemí se mi nějak zvětšuje).
Blogy obecně jsou často hodně inspirativní. Můžete najít nějké hezké návody (jako vyrábění kapesníčku pro dědu na poslední chvíli) nebo objevíte něco, co musíte mít.
Mojí druhou největší inspirací je ale tumblr. Je to taky blog, ale člověk hlavně rebloguje obrázky, motta, videa, které se mu líbí. Celý tento blog potom vypadá jako ten bordel, co mám v hlavě. Jsou tam vedle sebe kočičky, domy, a satanistické obrázky. Jo až takový bordel. Ale kupodivu to nevypadá špatně.
Další skvělá věc, je svět. Prostě jenom svět kolem nás. Stačí vyjít do přírody a člověka najednou napadne, co by mohl namalovat. Stačí zajít na párty a člověka napadne skvělý příběh, těch dvou lidí, co na sebe celý večer koukají.
Inspirace je všude. Stačí se pořádně dívat. Inspirace je v každém člověku, kterého obdivujete. V každém zvířeti, které vás zaujme. V každém listu, který se napodzim vybarví trochu jinak, než ostatní. V každém broučkovi, kterého nezašlápnete. Ve všem. I ve vaší rozbordelařené skříni. I v tom sklepě, kam se člověk tak moc bojí chodit. Dokonce i v tom snědeném adventním kalendáři. Ve všem.
Jen občas je lehčí jí najít.