"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Listopad 2013

Hledám a nenacházím.

30. listopadu 2013 v 11:59 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Kdysi jsem tak fantazírovala, až jsem napsala vcelku hezkou věc. A teď jí nemůžu vůbec najít. Ovšem věcí jsem psala víc, ale teď myslím jednu konkrétní plnout mrazu, sněhu a vlastně i tepla. Prostě a jednoduše jsem tu uklízela a zjistila, že tu není. Pech.
K Vánocům už mi zbývá vyrobit jen jednu věc a zažehlit dvě věci. Pak to všechno zapalit a můžu si hrát na elfa. Jakože budu spíš elf, než nějaký ježíšek, protože mám už zase nově rudou hlavu. A taky jí budu mít brzo růžovou, he.
Chtěla jsem si najít kérku, ale zjistila jsem, že takovou, jakou bych chtěla, nikdo nemá (což není úplně špatně) ale mají pouze podobné. Tedy jsou v tom samém stylu, jen bych chtěla, aby to bylo hezčí. Trochu.
Taky jsem našla nové propichoušové nápady. A docela se jich bojim, ale jsou hezké.
Možná něco z toho. A nebo taky ne.
Za pár dní mám narozky a pak hurá do Vídně. Všechno bude super. Možná.
Musím začít kreslit domečky. Musím začít víc rýsovat. Musím.. Učit se. Maturita. Angličtina (the hell, co chtěj slyšel u relationships??). Čeština. Deskriptiva. Estetika. Měla bych začít. A taky začnu. Tou angličtinou. Pak trochu češtiny. A pak něco z estetiky.
Depresivní přemýšlení takhle v sobotu, ale už není čas.
Pi pochoduje po terárku zásadně jen, když se nedívám.
Potřebuju pro něj ten dáreček.
Za chvíli mi přijde návštěva. Jde se ještě něco udělat.
A menší tatoo inspirace.

Proč se těšit na vejšku.

26. listopadu 2013 v 20:05 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Ze začátku jsem se opravdu moc netěšila. A pořád se vcelku obávám. Ale nadruhou stranu si říkám, že když budu mít už jen předměty, které mě zajímají - všechno bude lepší.
To je přesně ono.
Začinám nenávidět stávající předměty.
Jedním z nejhorších je momentálně čeština. Sice se učitelka snaží nás nějak trochu připravit na maturitu, ale já si i tak připravená opravdu nepřipadám. A ani nebudu, jak to tak vidím. Tenhle předmět mi pije krev již od začátku. Neumím pravopis a pravděpodobně se to už ani nezlepší. Sloh mě baví, jenže ten už se prakticky nekoná a když jo, jde o odborný styl a já se tak akorát beru za hlavu. Navíc máme hrozně moc hodin. 5 hodin týdně je fakt moc a já se vždycky chci zabít při každé pondělní dvouhodinovce. Opravdu tohle už nejde..
Další takový krvepijící předmět je španělština. Ano, je hezké umět cizí jazyk, jenže když se ho ne a ne naučit už 7 let, tak to teď najednou prostě nepůjde. Miliony úkolů tomu ještě nasazují korunu a mi všichni kolektivně na každé hodině umíráme. Nebudu se učit víc částí těla, než znám anglicky.. Ne.
Pak je tu zeměpis. člověk by si řekl, že jde o zajímavý předmět, ale tak to je pouze snad v první třídě. Pak to začíná být jen a jen o faktech, která opravdu nejsou zajímavá. A ještě míň je zajímavá česká republika. Naštěstí na těchto hodinách naní tak úplně potřeba dávat pozor. Prostě se dá proplouvat.
Úplně nejhorší věc je zsv. Člověk by si řekl, že je zábava se dozvědět něco o společenských vědách, ale ouha. To ještě neviděl filosofii. To, že můj test stál tak akorát za 4 by mi bylo srdečně ukradené, ale že ho budu muset psát znovu mě pouze rozčiluje. Opravdu systém - máš horší než 4, píšeš znovu - je v oktávě padlej na hlavu. Stačí mi, že k maturitě dolezu je už jedno, že za 4, no ne??
Uff.. Jsem rozčílená..
Prostě se těším, až budu moci ěkteré sešity spálit.
A o psychologii radši ani nemluvím, protože učitelka nemá tušení, že chodim k ní na hodiny. To je kapitola sama o sobě.
Těším se na upracované a uprojektované večery.. Fakt jo

Jako Nikdo

25. listopadu 2013 v 20:38 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Už je to nějakou dobu, co jsem znovu koukala na Mr. Nobody. Film je to skvělý, ale to teď moc rozebírat nechci. Občas opravdu nevěřím světu, že je skutečný a tenhle film mi nasadil brouka do hlavy.
A co když tohle vůbec není skutečné??
Ve filmu to funguje tak, že na konci zjistíme, že vše, co jsme právě viděli jsou jen a pouze možné skutečnosti, jak bude svět pokračovat a přítomnost je v momentě, kdy se chlapec má rozhodnout, zda bude dál se svým otcem a nebo s matkou.
Po té, co zapřemýšlí nad tím, jaký by svět byl (celý průběh filmu) rozhodne se reagovat zcela jinak. Uteče od obou a tím zboří zdárnou přítomnost.
No prostě i přišlo zajímavé, že by se tohle všechno odehrávalo jen v našich hlavách. A co v našich hlavách, co když ani žádné nemáme. A nemáme vlastní myšlenky, ale všechno je prostě nějak propojené a udělané a my si myslím, že se můžeme rozhodovat, ale on vlastně ani nevzniknul svět.
Pak jsem tu vždy měla ještě takovou jednu úvahu, která se sem asi celkem hodí.
Vždycky jsem si říkala, co kdybych byla jen vzpomínka. Vzpomínka staré paní, která sedí ve svém bytě/domečku a vzpomíná na to, co bylo.
Já vím, že je to divné, ale o hodinách ve škole a když nemůžu usnout, holt moje hlava vymýšlí blbosti.

Alternativní

23. listopadu 2013 v 18:16 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Nekteří je znají, někteří ne.
Jsou potetovaní, propíchané, mají barevní vlasy a velmi málo oblečení.
Mluvím o Suicidegirls.
V podstatě jde o alternativní porno, jenže kvůli tomu, jak dívky působí esteticky začíná být volně šířeno dál a dál a nikdo to nepovažuje za nic moc špatného. A proč také, slečny na fotkách nejsou jako modelky, jsou to prostě 'obyčejné' holky. Byl to jeden z hlavních důvodů. Už je nebavili modelkovité slečinky a tak vznikla skupinka modelek, které jsou jako každá druhá. Tetování, piercingy, ani barevní vlasy nejsou poviností. Ale je to také určitý bojkot. Obvykle modelky nesmějí mít nic, co je nějak zvírazňuje, ale mají být myškami z davu se zajímavými rysy.
No.. A nebudu o těch fotkách jen mluvit..

Nope, to by nešlo.

16. listopadu 2013 v 19:52 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Mám mnohem radš ioriginální znění. Obzvlášť v českém dabingu jsou hlavy vybírány spíš podle toho, kdo je zrovna k mání a kdo má nejmíň práce a né podle toho, jak mluví původní herec.
To by ještě šlo. A zrovna v tomhle mám jedu vyjímku - Marge. Protože jsem na tyhle žlutásky zvyklá už z dětství, tak když náhodou vidím originál trhá mi Margin hlas uši. A pak taky na Přátele jsem zvyklá, myslím, že ty by mi nevadili i když jsem je už dlouho neviděla.
Pak je tu ale daleko větší problém. To, že někdo zní trochu jinak je jen nepříjemné, ale to, že dabingem naprosto zmizí některé vtípky či narážky není moc fajn.
V Simpsonech to řeší tak, že prostě vtípky převedou na naší zemi a nebo je ponechají a doufají, že to zvládneme. Pokud koukáte na seriál s titulky čato sse objevý vysvětlení v závorce. A u anime jsou tato vysvětlení ještě častější.
Tak tedy - dabing není až takové zlo, ale zlo to je. Nechcete, aby věci zněli jinak, než mají. Ani zvukově ani významově.

A tak vznikla Launo

13. listopadu 2013 v 20:29 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Jako malou jí šikanovali, ale jí to bylo jedno. Žila si ve svém světě. A i tak měla pár kamarádů. Vždycky si vybrala jen pár lidí, kterým se svěřila. Někdy si vybrali oni ji. Mnoho lidí jí nechtělo přijmout, protože byla vukánkou. Smáli se jejích šedým vlasům. Ale ona to zvládala. Má svou hrstku přátel a většina ostatních lidí ve škole jí obdivuje. Protože je jiná - zajímavá. Pokud by šlo jen o vzhled sotva by mohla svojí myškovitostí někoho zaujmout. Šedá myška doslova a do písmene. Jenže z malé uťáplé holčičky vyrostla relativné malá, nešikovná a velice hlučně se projevující slečna. Nikdy si nerozuměla se stroji a většina elektroniky jí v ruce vybouchne. Má zvláštní nápady a je stále mimo realitu. S čísli si ale kupodivu docela rozumí, dokud nedojde na jedničky a nuly. Přitahují ji všechny záhady, co se kde objeví.
Launo je prostě trochu zvláštní stvoření v ještě zvláštnějším světě.

A to není vše.