"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Venku s Lenkou

8. září 2013 v 12:51 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Setkání s literárné postavou. Mou oblíbenou. Řekla jsem si, že proč ne. Jenom 1800 znaků. Mám jich míň. Heh, prostě to tak vyšlo. Nejdřív jsem si řikala, že Darren je jasná volba. Ale pak jsem si vzpomněla na Lenku. Asi je to tím, že zrovna čtu Harryho Pottera.. A pak jsem si řekla, že z hlediska setkání je to asi lepší. Je lepší setkat se s postavou, kterou v knížce sledujete jen pár let, než s postavou u které sledujete celý její život. Tak tedy Lenka Láskorádová. A tak nějak doufám, že to z toho jde poznat tak jako tak.

Venku už začínal převládat chlad a listí se barvilo do všelijakých barev. Za okny svítilo podzimní slunce a ozařovalo kaštany spadané na zemi. Seděla jsem za oknem kavárny a netrpělivě čekala. Pak se najednou otevřely dveře a dovnitř vstoupila blondýnka s vykulenýma očima, zahalená ve zvláštních šatech. V jedné ruce držela koště a druhou si sundávala šálu, kterou měla uvázanou kolem krku.
Pozdravily jsme se. Tak moc jsem znervózněla, že jsem začala mluvit o počasí. Lenka se toho chytila a po chvíli už jsme si vesele povídali o všem možném.
Jakmile jsme dopili horkou čokoládu, vydali jsme se ven. Vešli jsme do parku, kde v tu chvíli nebylo téměř ani živáčka. Šli jsme rovnou do středu rozlehlého parku, kde byla stará zřícenina hradu. Hne, co jsme k němu došli, vytáhla Lenka hůlku a hrad se rázem z rozpadlé ruiny proměnil na jen částečně rozpadlou ruinu, kterou býval, než začal naprosto chátrat.
Celé odpoledne jsme prolézaly jeho chodby, vymýšlely příběhy, hledaly kouzelné tvory a bavily se.
Po několika hodinách začalo slunce pozvolna klesat dál a dál k okraji hor. Začala být větší zima a mezi listy prosvítalo zapadající slunko. Jeden z paprsků pronikl polorozpadlým oknem dovnitř a Lenka vykulila oči ještě víc, než obvykle.
"Budu muset letět," pronesla zasněným tónem. Vyšli jsme ven ze zříceniny. Kouzla se ztratila a vypadala zase jako dřív. Došli jsme na palouček, kde Lenka nasedla na koště.
"Někdy bych to ráda zopakovala," usmála se a s rozloučením se vydala na cestu domů. Zbyl po ní jen efektní obláček třpytivého dýmu a spousta vzpomínek.
Obrátila jsem se směrem domů. Když jsem procházela okolo ruiny, pomyslela jsem si, že už nikdy pro mě nebude jako dřív..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 10. září 2013 v 12:32 | Reagovat

Pěkná povídka a krásný obrázek k ní.
Jen bych chtěla upozornit na chybky, které jsi měla v první části - pozdravili jsme se by mělo být správně "pozdravily jsme se". Jde o rod ženský, v další části už to máš správně.

2 Vendy Vendy | Web | 10. září 2013 v 12:33 | Reagovat

[1]: P.S. to upozornění na chyby neber jako rýpání, ale jako upozornění. Jdeš do soutěže, a v soutěži se cení nejen nápad a provedení, ale také gramatická bezchybnost. 8-)

3 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | Web | 10. září 2013 v 18:10 | Reagovat

[1]: Děkuji, hned to opravím :) Jsem v tomhle poněkud nepozorná a vítám, když mi někdo něco opraví :D

4 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 12. září 2013 v 10:27 | Reagovat

Pěkná povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama