"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Září 2013

Vikingově naladěná

27. září 2013 v 15:28 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Tak jsem asi našla skvělou kombinaci mezi metalem a přírodou. Protože prostě vikingové vypadaj jak metaláci a jsou krotupřísný (jo, docela bych už chtěla druhou sérii Vikingů).
A přitom se kamarádí s přírodou.
Vyznají se a ještě k tomu mají skvělé bohy.
Ovšem je těžké zbavit se představy Lokiho z filmů a komixů.
Ale oni jsou prostě úžasní.
Dřevěné kosteli z jejich doby rozeseté po celém norsku jsou naprosto úchvatná věc.
Jejich lodě byli super.
A fakt, že byli v Americe první.. Ano běž se vycpat Krištofe, čínane a francouzi.
(Což mě přivádí k tomu že je naprosto hulvátské říct, že prvním evropanem, co přistál v severní americe byl nějaký francoz, když hned větu před touhle informací byla věta o tom, že v kanadě založili svojí vesnici daleko předtím.. Blbá učitelka.)
Nevím toho moc.. Vlastně by se dalo říct, že nic.
Jenže já si něco zjistím.
A jakmile budu znát něco víc, než runy a pár bohů.
Tak se vrátím a s tím i moje nové já.
Myslím, že jsem objevila nový směr, kterým se budu ubírat.
Trochu.
A vyrábět 'vikingovské' špěrky.
Jo..
Neskončíme u lahviček.

Starší nepoužívané rubriky

26. září 2013 v 19:08 | Shira Elizabeth
Tak jsem se rozhodla.. Není to tu asi moc přehledné a já většinu rubrik ani nepoužívám, protože to všechno tak nějak píšu najedou (jo, asi by mi vyhovoval víc blogspot, ale mám to tu ráda) a tak aby se nikam neztratili sem dávám staré rubriky do kterých téměř nepřispívám (né li opravdu vůbec)









Elfí šaty.

26. září 2013 v 18:50 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Dnes (20.8.2013) jsem konečně došila svoje vysněné elfí šaty. Bojovat se v nich moct dát asi nebude, ale jinak se mi moc líbí. Škoda, že se do nich neleze zrona dvakrát pohodlně.
Nekoukejte na datum.. Je to hrůza, ale konečně mám fotky.

Sladkokyselá omáčka

26. září 2013 v 15:49 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Jedla jsem tam a myslím, že ještě určitě někdy budu. Mám ráda Mcdonaldovské hranolky, ale je pravda, že kdyby se míň třpytili tak by mi to asi nevadilo. Jejich milkshaky byli prý udělané tak, aby mi chutnali. Nechutnají. Jsou divné. Nejlepší shaky mají totiž v pinokiu (cukrárna). Vím, že jejich kuřata nejsou kuřata. Ale aspoň se to tak tváří a když je to zalité sladkým chilli, tak je to moc fajn. Obzvlášť ve velkém městě, kde člověk nechce utrácet za jídlo, ale za oblečení (přece jenom mi tričko vydrží krapet dýl). Nechci vědět z čeho jsou všechny tyhle věci vyrobené a to jednoduše proto, že když si nějakou dám tak jednou za půl roku (ok, v poslední době krapet častěji, protože jsem dostávala jen hranolky) tak to docela přežiju. Když mezi každou návštěvou bude alespoň trochu detox normálním jídlem, myslím, že to zas takový dopad mít nemůže.
Včera jsem neodolala a podívala se na super size me. Bylo to pěkně ošklivé, ale moc dobře vím, že tohle bych nevydržela, ani kdybych se snažila. Přece jen mám ráda ovoce a zeleninu. A v tomhle toho moc není.
Samozřejmě by bylo nejlepší vůbec nejíst nezdravé věci a obzvlášť tyhle, ale občas se stane a když to není víc jak jednou v měsíci, tak to ještě jde.
Problém nastává, když se člověk ve dveřích těchto prodejen objevuje až moc často. To pak dopadnete jako američani a nikdo nechce vypadat jako panáček michelin. Nejpříšernější je, když už tam sedím, sotva do sebe soukám jeden čikáč a kousek ode mě sedí malá holčička (tak 6-7 let) a je tak dvakrát tak široká jako já a sní dvě veliké porce bůhvíčeho s hovězim (jo, protože já znám jen chicken burgery a ostatní ne e). To pak valín oči a né, že by to stačilo, pak ještě sní veliké hranolky a vypije celou velikou colu (jo, toho jsem taky schopná, ale trvá mi to celý den).
Cocacolu mám vcelku ráda i když jí nepiju nějak extra často. Ale mám jí ráda spíš z toho důvodu, že mi je často špatně a tím, jak je sladká a pořád přece jen trochu funguje jako lék proti nevolnosti (jako za starých časů) tak i když bych nebyla schopná nic celý den sníst, tak neumřu a nepřestanu fungovat..
Samozřejmě je hnusné do sebe lít litry, ale to bych asi nezvládla ani kdybych měla největší zízeň.
Pro lidi b bylo nejlepší nic takového nejíst a nepít, jenže oni nepřestanou. A je to docela jejich hloupost, když se nechtějí vejít do dveří. Jejich blbost. Nemámráda lidi, co se přežírají a pak nadávají na to jak vypadají. Obecně je nemám ráda, protože se kolem nich někdy nedá projít. Možná se vám to nebude líbit, ale prostě mám ráda vytáhlí hubený lidi. Jasně, buďte si jací ste a když jste fajn tak se s váma budu i třeba ráda kamrádit. Zas tak špatný to neni. Ale nechoďtě denně do McD. a pak si nestěžujte, že se do ničeho nevejdete.

I když je to chutný stojí vám to za to??

A tak začala nenávidět češtinu.

23. září 2013 v 21:29 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Není to jen dneškem, štve mě to už delší dobu.
Vždycky, když na češtině probírámě nejaké dílo rozebereme ho do posledního slova a nikdo se nepozastaví nad tím, že pan umělec to možná myslel úplně jinak. A tak jsem si řikala, že to asi nějak zjišťují a po nocích čtou všechny jeho deníky a tak podobně. A že dílo se bambilionkrát přečte, než vyleze rozbor.
Jenže dnes jsem narazila na nový poznatek. Páni editoři jsou totiž běkní blbečci, který krom pravopisu (co si budeme říkat i ten může být naschvál) pozměňují i věty. Učili jsme se o románu "napsaném jednou větou" To bylo ale překvapení, když jsem jen v té kratičké ucházce z celých 75 metrů našla hned několik teček. Tečka přeci znamená konec věty no ne?? Tím pádem úplně změnili dílo a ono pak už není tak úžasné.
Tím se dostávám k jinačímu problému. Všichni si myslí, že jedna interpretace je dost a basta. Maximálně 3, jenže co když člověk něco chápe úplně jinak, než je psáno. Je to snad zakázané?? Ne. Teda vlastně jo, protože když to člověk napíše do testu, tak pak dostane 5, protože přemýšlí sám za sebe. Haló, tohle je umění, né dějepis. A takhle je to horší a horší.
Na estetice můžete vidět cokoliv a když to obhájíte, nikdo vám hlavu neutrhne, spíš vás za to ještě pochválí. Jenže jsem asi moc pseudoumělec a přemýšlívý člověk, abych se něco učila.
Tak.. A můžu si jít dál léčit svůj kašlík a horečku, protože do školy se prý chodit musí i když za to člověk má jen špatné známky.
Alespoň je už podzim :3

Bez duše

22. září 2013 v 19:37 | Shira Elizabeth |  Slova o něčem - témata
Nejdřív jste se posmívali zrzkům. Pak ale přišel apple.
Je hezký - eh, jo jasně, ale existuje i spousta dalších hezký zařízení, která jsou hezká.
Je to přece ifoun - jo.. Přesně proto, bych si to nepořídila.
Aneb jak lidé přicházejí o duše.
Nejdříve to začlo jako nový hit. Ale pokud lidé zkoušejí hit jen proto, že stojí dvakrát až třikrát tolik, co normální věc?? To asi už nevíte co by. A kecy o tom, že je to skvelá věc - no asi těžko, když žádná aplikace nefunguje a všechno si mlusíte platit. Nejlepší věc jsou asi výměnné kryty, protože ty jsou vážně dokonalé a opravdu bych si s nima vyhrála.
Ale abych nenadávala jen na ně. Přijde mi, že oni s tím sice přišli první, ale o kradení lidských duší vědí své všichni telefoni a počítačové. U počítačů to tak bylo už nějakou dobu.. Už když jsme byli malý, tak naši rodičové vysedávali u počítačů. I když se to v podlednídobě zhoršilo (nejsem výjimka, ale je to prostě domácí zvyk). Ale posledních pár let se mi víc a víc stáva, že když se rozhlédnu po třídě, tak všichni drží telefony v ruce a hledají wifi. Soce taky občas držím telefon v ruce, ale já píšu jen obyčejně smsky. Jo chabá výmluva. Jenže oni tam čumí pořád a pořád. Koukají na fejsbuky a pořád tam něco hledají. Je sice super, že můžu o hodině něco hned zjistit, ale svou duši za to nedám.
Lidé jen bloumají a vrážejí do sebe, protože se nekoukají na cestu. Připadám si jako jeden z nich, když vytáhnu z kapsy telefon, abych přepla písničku, ale to přece není to samé.
Lidi chodí ven, to ano. Možná né tak čato jako dřív, ale jak by mohli, když jim všechno sežerou jejich električtí miláčci.
Sice chci nový telefon, ale určitě né kvůli těmhle vymoženostem. Samozřejmě chci, aby měl internet, kdyby náhodou potřebovala něco zjistit, nebo v případě dovolené, kdy už si člověk potřebuje odpočinout od rodičů.
Opravdu si už připadám jako mimozemšťan, když se podívám okolo sebe a všichni se koukají do obrazovečiček.
Prostě jsem to potřebovala říct.

Krucinál, to jsem zase něco zaspala.

17. září 2013 v 7:06 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Jen takový rychlý výlev.
Předevčírem jsem zkoumala podmínky přijetí na školy (heh, možná brzo možná až moc pozdě) a snad úplně všude chtějí portfolio. Hezký, jenže já nic nemám. Takže od včerejška prostě jenom rýsuju a rýsuju (ještě kdyby) prostě jsem si objednala pár zadání baráčků a budu je vytvářet (o hodinách ve škole stejně neni nic lepšího na práci, než si malovat po čtverečkách).
Taky potřebuju sehan vééééliký desky a dvě placky jednu na řezání druhou na rýsování (krom jiného se mi nevejdou papíry na stůj)
A žádné role!!
Pavouček pavučinuje, já mrznu a panikařím a zjišŤuju, že nejsem jediná. Spousta lidí začíná řešit budoucnost (nemluvim jen o maturitním ročníku) a je to krapet creepy.
Musím udělat spoustu poznámek ke všem projektům a místo toho tady píšu na blogy a koukám na internety.. Wutever, internety alespoň inspirujou.
A teď se radši dám dál do 'příprav k odchodu do školy'.
A to jsem ještě neřekla, že mě nikam nevezmou.. Jej.

Too mainstream.

11. září 2013 v 16:42 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Myslím, že každý z nás už něco takového slyšel. Jedni je nenávidí, druzí chtějí být jako oni a ti ostatní o jejich existenci neví, nebo jim jsou ukradení. Pro ti, co o nich ani neví je asi težké vůbec je poznat, protože prostě vypadají jako lidé, co nosí oblečení po dědovi a mají staré věci, protože na víc nemají. Popravdě.. Všechny tyhle super vecičky jsou desetkrát tak drahé, než byste je našli před 3mi roky.. S výjmkou nelazení speciálních kousků v sekáčích. A to je taky jejich teritorium.
Jsou to lidé, co mají rádi krásné věci, lidi, scenérie, přírodu.. Všechno. A hodně často to zachycují na fotkách. Možná až moc často. Jejich fotky jsou zvláštní, mají takové kouzlo, které až hraničí s kýčem. Často mají místo umělecké hodnoty prostě a jednoduše duši. A tu duši vidí pouze člověk, který k fotce zná příběh. Pro ostatní je to kouzelné a mohou sami přemýšlet nad tím, jaký se asi za fotkou skrývá příběh. Tedy.. Mě to tak přijde.
Jakmile uvidíte nerda, co má tunely v uších, under cut a přehnaně tlusté obroučky brýlí - je to jasné. Žádný normální nerd by se nedostal dál, než k těm brýlím. A když uvidíte slečnu v šatech, co vypadjí jako po babičce, ale přesto jsou neskonale krásné - máte jasno znovu. Ovšem každý z nich popře, že je hipster. Už jenom protože škatulkování je pro ně nepřípustné. Snaží se být originální a tím, že jich jsou taková kvanta jsou originální jen málo kteří z nich. Všichni se oblékají podobně a dělají podobné věci. Ale jen někdo to zvládne tak, že se i přesto stane jedinečným.
Zajímalo by mě, jak dlouho tu tenhle trend bude. Myslela jsem, že emo tu bude také navždy a ono ne.. Tak, co tentokrát??
Jsem hipster?? No ono je docela těžké nemít podobné oblečení, protože je opravdu krásné. A je docela těžké neobdivovat všechny věci v Urban Outfitters.. Jenže si opravdu nemyslím, že by to se mnou bylo až tak špatné. Ombre je sice jedním z jejich výmyslů, ale co. Z 'módních stylů' může těžit každý.
Někteří moj ipřátelé jsou pozéři (jo, sami to o sobě říkají, takže tak) a docela ukazkový hipsteři.. A nepřijdou mi tak divní.. Holky jsou v pohodě, ale kluci mi opravdu přijdou divní. Ti, které neznám. Když to vidím říkám si, že s tim se asi bavit nechci. Samozřejmě se to může po prvním rozhovoru změnit, ale první dojem.
Myslím, že jsem neřekla všechno a jsem si docela jistá, že melu pátý přes devátý. A je mi to vcelku fuk.
A taky milují kočky.
A všechny věci, co jsme zbožňovali jako malý.
A asi prostě nikdy nedospějou - nechtějí.

Tak tedy.. Rock'n'roll!!

8. září 2013 v 20:48 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Konečně máme termín plesu a vše se hned začalo zařizovat. Budeme to mít krásné a vůbec. Nakonec to asi vůbec nebude pohroma. Jupi jej.

Jsem unavená, protože zase nemůžu spát tak, jak bych chtěla.
Pi si hrabe díru.
Mám hotové lahvičky, takže moje armáda 32 lahviček už se těší na své nové majitele. Přijďte taky 28. září na Tylovo náměstí v Praze!!
Ještě potřebuji udělat cedulky. Pytlíčky už mám.
A pak ptáčky
A možná origami šperky.
A taky bambiliardu věcí do školy, heh.
Ne, jenom dvě ceny, koupit literku a snažit se dávat pozor.
Jdu pokračovat.
A zítra sekáč a elfí fotky.. :3


Venku s Lenkou

8. září 2013 v 12:51 | Shira Elizabeth |  Příběhobraní
Setkání s literárné postavou. Mou oblíbenou. Řekla jsem si, že proč ne. Jenom 1800 znaků. Mám jich míň. Heh, prostě to tak vyšlo. Nejdřív jsem si řikala, že Darren je jasná volba. Ale pak jsem si vzpomněla na Lenku. Asi je to tím, že zrovna čtu Harryho Pottera.. A pak jsem si řekla, že z hlediska setkání je to asi lepší. Je lepší setkat se s postavou, kterou v knížce sledujete jen pár let, než s postavou u které sledujete celý její život. Tak tedy Lenka Láskorádová. A tak nějak doufám, že to z toho jde poznat tak jako tak.

Venku už začínal převládat chlad a listí se barvilo do všelijakých barev. Za okny svítilo podzimní slunce a ozařovalo kaštany spadané na zemi. Seděla jsem za oknem kavárny a netrpělivě čekala. Pak se najednou otevřely dveře a dovnitř vstoupila blondýnka s vykulenýma očima, zahalená ve zvláštních šatech. V jedné ruce držela koště a druhou si sundávala šálu, kterou měla uvázanou kolem krku.
Pozdravily jsme se. Tak moc jsem znervózněla, že jsem začala mluvit o počasí. Lenka se toho chytila a po chvíli už jsme si vesele povídali o všem možném.
Jakmile jsme dopili horkou čokoládu, vydali jsme se ven. Vešli jsme do parku, kde v tu chvíli nebylo téměř ani živáčka. Šli jsme rovnou do středu rozlehlého parku, kde byla stará zřícenina hradu. Hne, co jsme k němu došli, vytáhla Lenka hůlku a hrad se rázem z rozpadlé ruiny proměnil na jen částečně rozpadlou ruinu, kterou býval, než začal naprosto chátrat.
Celé odpoledne jsme prolézaly jeho chodby, vymýšlely příběhy, hledaly kouzelné tvory a bavily se.
Po několika hodinách začalo slunce pozvolna klesat dál a dál k okraji hor. Začala být větší zima a mezi listy prosvítalo zapadající slunko. Jeden z paprsků pronikl polorozpadlým oknem dovnitř a Lenka vykulila oči ještě víc, než obvykle.
"Budu muset letět," pronesla zasněným tónem. Vyšli jsme ven ze zříceniny. Kouzla se ztratila a vypadala zase jako dřív. Došli jsme na palouček, kde Lenka nasedla na koště.
"Někdy bych to ráda zopakovala," usmála se a s rozloučením se vydala na cestu domů. Zbyl po ní jen efektní obláček třpytivého dýmu a spousta vzpomínek.
Obrátila jsem se směrem domů. Když jsem procházela okolo ruiny, pomyslela jsem si, že už nikdy pro mě nebude jako dřív..

Ten ošklivý pocit.

3. září 2013 v 19:27 | Shira Elizabeth |  Téma týdne
Seznámili se na jaře. Jak se příroda probouzela byli si stále blíž a blíž. Celé léto strávili společně, ale, jak už to tak bývá, na podzim přišla krize. Veškerý nedostatek porozumění si vynahrazovali milostnými hrátkamy. Takhle to šlo ještě několik měsíců, až se konečně museli každý rozejít svou vlastní cestou.
Byl temný prosincový večer. Venku celý den pršelo a opadané listé bylo promáčené. Sedělaza oknem a zírala ven. Musí brzo tu neradostnou novinu povědět rodičům. Její přece jen 17. Nemá žádné vlastní peníze a rozhodně né dost. A brzo to už bude poznat. Ale nechce všem zkazit vánoční náladu. Ale přece jen... Prosinec teprve žačal. Třeba se to všechno vyžeší ještě včas. Ze zamyšlení jí vytrhl její pes, který začal stěkat na kočku, co se objevila venku za oknem. Rozhodla se. Teď nebo nikdy. Táta zrovna nebyl doma a ona tak měla jen polovinu problému.
Když přišla do obývacího pokoje, její máma si zrovna četla.
"Mami, musím ti něco říct"
"Copak zlato?"
"Jsem těhotná." Máma vykulila oči v naprostém úžasu a tak rychle pokračovala "A chci jít na potrat hned, jak to bude možné."
"Ach dítě.. Jsem ráda, že alespoň trochu přemýšlíš. Jsi si opravdu jistá" Přikývla.
"Pak tedy zítra zajdeme za doktorem a pokusíme se vše vyřešit."
Odelša zpátky do pokoje. Největší strach už jí přešel, ale stále měla nějaký zvláštní pocit. Pořád bylo něco špatně. Nakonec poprosila mámu, ať to nikomu neříká. Neřekla.

Špatně se mi o tohle píše už jen, když si představím, že bych takhle stála v obýváku a rozmlouvala s mámou sama.. Je to nechutné.. Blah.

Jinak mi potrat nepřipadá jako něco špatného. Asi to pramení z toho, že nemám ráda děti a tak pak nemám žádné zábrany je odstranit ještě i v tomhle stádiu. A buďtě rozumní.. Žádné "roste v tobě nový život" ale když nemáš na to, abys mu zajistila hezký život - nepořizuj si to.

Sovičkování

2. září 2013 v 11:50 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
Všimli jste si, co je všude okolo sovičkových věcí?? Náhrdelníky, trička, polštáře, hrnečky, plyšáci.. Je toho hromada. A já se zamilovala do těch z Urban outfitters a Primarku. Nebo spíš jsem se zamilovala do těch v UO a potom jsem je v primarku objevila za čtvrtinovou cenu. Jenže jelikož jsem měla malý kurf a polštářek je poněkud zbytečný nekoupila jsem si ho. A pak jsem si řekla, že to přece nemůže být tak těžké si ho ušít. No a dopadlo to asi tak, že krom polštářku mám ještě svetr se sovičkou.

Prázdninový deník 2013 aneb rekapitulace

2. září 2013 v 11:38 | Shira Elizabeth |  žiju!!
Taková menší rekapitulace léta 2013. Protože léto před čtvrťákem by mělo být to nejlepší.
26.6.2013 - Přípravy
2. - 5.7.2013 - Festivalování
7.7.2013 - Letní dny
10. - 16.7.2013 - Berlin trip
Když toho má člověk trochu moc a nestíhá
A někdy má člověk trochu krizi
30 - 11.8.2013 - Španělsko aneb a tak musela vstát v půl 4 ráno
26.8.2013 - A malovala a kreslila
30.8.2013 - Polštářkování

Tak.. A teď je konec a já přemýšlím, kde najdu nejlepší lano a nejlepší strom. Chtěla bych ještě měsíc navíc a nebo se alespoň vrátit do minulého roku, protože to by vlastně úplně stačilo.
Ale musím říct, že letos jsem toho dost udělala, zažila a zvládla. Protože už se míň bojím a tak podobně a to je u mě mooc veliké plus.

Krom toho jsem také koukala na filmy a brzo udělám srnutí. Aneb filmy se špatným koncem :3

Polštářkování

2. září 2013 v 11:35 | Shira Elizabeth |  Tvořeníní
tak jsem zase trochu vyrábě /nebo spíš ještě pořád :D )
Obal na polštářek 'na zakázku' a další polštářky pro mě :)

Moje vlastní polštářky