Depresivní počasí nám odešlo, ale proč se před létem ještě trochu nerozhodit. Tohle vyplodila cesta z jarních prázdnin a špatná nálada z celého světa, jako vždycky.
Paní vrána
Srdce oděné do plátů - netluče.
V kůži oděná, kov v krvi má.
Rozčepířené vlasy ve větru jí poletují.
Její ďábelská cigareta ve tmě hoří.
Těžké nohy na zemi ji drží,
těžké nohy do nebe jí nepustí.
Ostrý zrak za kulatou clonu ukryje,
každý večer předešlému podobný je.
Potrhané peří, utrpení zavřené v duši.
Starý dům, který omítku nemá.
Tam v patře nejvyšším ona svou postel má.
Okna se rozpadají, komínem meluzína sviští.
To je ten dům, kde ona bydlí.
To je to stavení, kde ona sídlí.
Tabulky skla kameny milenců rozbitá.
Stará matrace, proní, jedinná.
V nejvyšším patře, pod střechou leží.
Tam ona hnízdo má, tam poklad svůj střeží.
