"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Duben 2013

Nekromant: Johannes Cabal

21. dubna 2013 v 13:17 | Shira Elizabeth |  Knížky
Jonathan L. Howard

Johannes Cabal je brilantní vědec a nechvalně známý snob, který pře lety zbrkle upsal duši Ďáblu, aby si osvojil umění nekromancie. Bohužel pro něj se záhy ukázalo, že duše je k jeho výzkumu potřebná - a tak pro ni sestoupil až do ohnivých jam pekelných. Znuděný Lucifer s ním uzavře sázku: pokud Johannes do roka a do dne nepřinese sto duší, přijde o život a zůstane zatracený navždy.
Aby byla sázka ještě zajímavější, Satan mu zapůjčí kočovný karneval. Kde jinde taky připravit chudáky o duši, než na pouti, jejíž provozovatelé nikdy nesluli poctivostí?
S pomocí svého charizmatického bratka Horsta (z něhož se kvůlu Johannesovým experimentům stal upír) a nesourodé bandy nemrtvých, kriminálníků a chovanců ústavu pro choromyslné se Johannes protlouká anglickým venkovem a snaží se porazit Ďábla jeho vlastními zbraněmi. Jistý si může být jen tím, že mocnosti pekelné nebudou hrát zrovna čístě...

Je to velmi zajímavé čtení a přítomnost Lucifera a jeho přisluhovačů tomu jen napomáhá. Celou dobu se dozvídáme o chodu karnevalu a malé příběhy lidí, kteří ho navštíví. Krom toho se také jednou ocitneme v kapesním vesmíru, který nemá východ, ale Johannes ho i přes to najde. Když k závěru knihy přijede karneval do posledního města, je jasn=, že nastanou potíže. Už na první pohled je vidět, že lidé je nevidí úplně rádi. K největším zvratům však dochází až v posledních dvou kapitolách přičemž ta poslední vyústí v celku klidně a člověk se dozví, co je příčinou Cabalova honu za oživováním mrtvých. Kniha je to v celku náapínavá, protože je jasné, že Cabal může buď uspět a nebo ne a ono to nakonec dopadne malinko jinak.

Django Unchained

20. dubna 2013 v 20:45 | Shira Elizabeth |  filmy
Kultovní režisér Quentin Tarantino natočil jižanské drama z období před vypuknutím Občanské války, jehož hlavním hrdinou je otrok Django. Ten má šanci získat díky nájemnému lovci lidí dr. Schultzovi svobodu, pokud se mu povede dopadnout vraždící bratry Brittlovi. Djangovi se tak zároveň naskytne příležitost najít ženu, kterou musel před lety nedobrovolně opustit. Ani jeden z hlavních hrdinů však netuší, jak blízko jsou nejnebezpečnějšímu dobrodružství svého života.(oficiální text distributora)


Je dobře vidět, jaké byli poměry mezi rasami v USA. Kluxeři jsou vtipní a Django je skvělý zabiják. Nápad je zajímavý, ale příliš mě takovéhle věci nebaví. Takže film je to sice zajímavý, ale nic moc pro mě. Nejvíc mě asi zaujali rozstřílení lidé a výřečnost (a taky vymýšlivost) hlavních hrdinů.

Paní Vrána

15. dubna 2013 v 18:38 | Shira Elizabeth |  Obrázkuji
Depresivní počasí nám odešlo, ale proč se před létem ještě trochu nerozhodit. Tohle vyplodila cesta z jarních prázdnin a špatná nálada z celého světa, jako vždycky.

Paní vrána

Srdce oděné do plátů - netluče.
V kůži oděná, kov v krvi má.
Rozčepířené vlasy ve větru jí poletují.
Její ďábelská cigareta ve tmě hoří.
Těžké nohy na zemi ji drží,
těžké nohy do nebe jí nepustí.
Ostrý zrak za kulatou clonu ukryje,
každý večer předešlému podobný je.
Potrhané peří, utrpení zavřené v duši.

Starý dům, který omítku nemá.
Tam v patře nejvyšším ona svou postel má.
Okna se rozpadají, komínem meluzína sviští.
To je ten dům, kde ona bydlí.
To je to stavení, kde ona sídlí.

Tabulky skla kameny milenců rozbitá.
Stará matrace, proní, jedinná.
V nejvyšším patře, pod střechou leží.
Tam ona hnízdo má, tam poklad svůj střeží.


Beetlejuice

9. dubna 2013 v 15:19 | Shira Elizabeth |  filmy
Když manželský pár zemře stanou se vězni ve svém vlastním domě. Stanou se duchy a do jejich domu se nastěhuje rodina, která jim leze krkem. Oni se teď musí naučit strašit a nějak je vyhnat. Ale dcera rodiny je vidí a oni jí mají rádi, takže je jim líto toho, že by musela taky odejít. Z domu ale nemohou. Co udělají?


Něco trochu jiného, než ostatní filmy, což se samozřejmě od Tima Burtona dalo očekávat. Zvláštní příšery, zlváštní příběh, zvláštní tvary, protstě zvláštní všechno. Při sledování se občas ani nestačítě divit, co všechno nevymyslel. Navíc slečna, co nosí obří černé klobouky a její zvláštní rodiče. Líbilo se mi to, je to zajímavé a určitě bych se někdy podívala znovu.

Není to tak jednoduché.

6. dubna 2013 v 15:03 | Shira Elizabeth |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
*výlev všech těch blbostí z mého mozku*
Sezení do noci v autě a povídaní si. Pálení plakátů. Řízení. Rum, vodka, cola. Chození domů ve vánici. Přemýšlení o procestování světa. Nový Zéland, Tokyo, Anglie..
Prostě je teď všechno jiné. Bráním se růžovým brílím a docela mi to i jde.
Chci i nechci.
Bojím se a přitom mě to láká. Jako bungee. Nebo tak něco.
"Jdi do toho, nic ti to neudělá" Jo to se řekne. Jistě, že udělá. Všechno jednou skončí a já nevěřim jen tak ničemu, že by trvalo věčně.
"Ať se to vyřeší samo." Zatím se to řeší samo, ale čím dál víc mě to stahuje k sobě. A já si to nechávám líbit.
Nechci se měnit, nechci se přizpůsobovat. Zatím se nic takového neděje, ale co kdyby a pak se kvůli tomu vše rozpadlo. To ne. Prostě máme plány a tohle je spíš pokazí, než ještě vylepší.
Už jenom to vědomí a myslím, že nepopadn dech.
Vypadá to jednoduše. Jenže moc přemýšlím a pak je to ta nejsložitější věc na světě.
A jsem ten problém.
*Mozek zajásal a přecházíme k racionálnějším výlevům*
Řekněme, že tohle trápí mojí mysl. Spíš je to jejím hlavním momentálním problémem.
Krom jiného se pořád ještě bojím něco dát na votočvohoz, protože se bojim posílání balíčků.
Nehorázně se těším na léto, protože RfP a Berlín.
Včera jsem poprvé rozjela auto a když nemusim točit volantem, tak to docela i jde.
Chci teplo. Protože si chci ušít letní věci. Protože chci nosit nový conversky. Protože jsem zimomřivá a tohle se mi vážně nelíbí. Odlákávám prokrastinaci. Kašlu na tvůrčí bloky a prostě dělám to, na už nápad mám. A teď půjdu dodělat tašku a odhodlávat se.
A asi potřebuju nový tričko