"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Únor 2013

Obléhání lidské mysli.

22. února 2013 v 19:25 | Shira Elizabeth Freux |  Příběhobraní
Byla jí zima. Svlékla si sněhem a deštěm promáčené šaty. Stoupla si před zrcadlo a uviděla svojí tvář. V tomhle světle se její únava zdála ještě více zřejmá. Koukala ny ty obrovské kruhy pod očima, na svou strhanou tvář. Vzpomněla si na všechny svoje šťastné vysmáté spolužáky. Nikdo by jí nepochopil. Vlezla do teplé vody, kterou napustila do vany a přitáhla si kolena pod bradu. V téhle pozici se vždy cítila nejlépe. Jako každý. Bylo jí hned trochu lépe, ale ne že by to byl nějaký převratný účinek.
Natáhla nohy a nechala se skoro celá ponořit do vody, která se zdála každou chvíli teplejší a teplejší. Víc a víc jí tížila vina jejího nanicovatého života. Stále víc se jí svíralo srdce. Nemohla dýchat. Cítila tíhu vody, která stále přirtékala. Chtěla se posadit, nemohla. Chtěla pustit studenou vodu, nedosáhla tam. Chtěla pohnout rukou, ale i to pro ní bylo moc namáhavé. Nešlo to. Nicota jí tížila. Nedovolila jejímu hrudníku se nadzvednout, nedovolila jí dýchat. Stmívalo se jí před očima. Zaklonila hlavu. Skoro jako by omdlela. Chtělo se jí umřít. Jako by měla umřít každou chvíli. Jako by se její život rozhodl odejít od ní pryč. Sebrala poslední síly a vypla vodu. Skoro se už topila, ale dál nečinně ležela. Voda chladla. Trvalo to několik hodin, ale postupně byla studenější a studenější až nakonec byla tak studená, že jí netížila.
Vylezla ven. Zachumlala se do veliké deky a posadila se do kouta své postele. Z poličky sundala svou oblíbenou knihu a dala se do čtení dokud nepadla únavou a neusla. Bylo to to jediné, co mohla v tuhle dobu dělat, aby necítila prázdnotu.
Ztrácet se ve světě fantazie.

Únorová nálada

22. února 2013 v 14:29 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Únor je nejkratší měsíc a tak v něm vždycky je na všechno málo času. Řikala jsem si, co všechno neudělám a stejně jsem většinu nestihla. Nemám to ráda.
Navíc celý únor mají lidé i já špatnou náladu, všechno je štve, nic jim nevychází a vůbec. Minimálně části z nich.
Dnes v noci mám odjet na hory s rodiči.. Mě se ale vůbec nechce být týden zavřená s nimi v jednom pokoji. Jsou hodně moc netolerantní, když jim řeknu, ať mě na chvíli nechají být a přinejlepším začnou ještě rýpat. To totiž člověk chce.
Nemám na to teď náladu.
Divim se, že jsem někoho nezabila.
Mám náladu leda tak na G a jeho. Jenže i ten mě vytáčí, i když ne svou přítomností, ale svou ignorací. Ne doslova, ale dost na to, aby mě to štvalo.
Když to tak vezmu,tak to na něj stejně nemůžu svést, protože vim, že za to nemůže.. Ale i tak.. Vůbec nepomáhá.
Měla bych se učit chemii a dějepis, narýsovat rys..
Chci kreslit, fotit a psát..
A stejně budu celou dobu naštvaně spát a posedávat u noťase, protože ten jediný poskytuje zábavu, kterou budu schopna snést.
Pak ještě půjdu vykoupit italské černé kalhoty, protože ty moje se začaly rozpadat.. Ale nemyslím, že to bude nějak skvělá věc..
Budu si radši asi potichu číst..
A kreslit draky..

Šamanů být král..

17. února 2013 v 22:18 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Nedávno mi kamarádka připomněla Krále Šamanů. Je to jen prkotina a prostě anime, co jsem sledovala jako malá, ale má to i trochu hlubší význam. Pro mě.
V té době jsem si přála jen, abych mohla být trochu dýl vzhůru a sledovat, jak samurajové bojují s meči.
S kamarádem jsme si pořád hráli na hlavní postavy. Chodívali jsme ven a jen tak blbli.. Byla to legrace, byli jsme šťastní a byli jsme dobří kamarádi. Byli to jedny z nejšťastnějších dní mého života.
Pak to skončilo, já se vydala na jinou školu a téměř jsme se nevídali. Co na tom, nebylo by to tak strašné, pořád bychom se mohli schvázet po odpoledních a tak.
Pak se odstěhoval.
No jo, to se taky dá. Můžu přijet za nim, on mohl přijet za ními zpátky sem, alespoň na návštěvu. A pořád by to nějak šlo.
Pak se ale stala daleko horší věc. Před 2ma rokama umřel.
Nikdy se znovu nesejdeme, nikdy si nezavzpomínáme a když už se snažím jen se bavit se starými přáteli je to "A to víš, že umřel"
Sakra, jasně, že to vim a jsem moc ráda, že mi to pořád připomínáte, protože to je přesně to, co přeci chci.
Vím, že to ti lidé nemyslí špatně, ale není to moc hezké.
Ano, jedno hloupé anime a já se na něj už pomalu ani nemůžu podívat bez slz v očích..

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

16. února 2013 v 15:39 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Ransom Riggs

Příběh začíná v Americe. Mladý Jacob jako malý velice rád naslouchal dědečkovo podivným příběhům z dětství a celý svůj život je pokládal za pohádku. Vyprávění o levitujícím chlapci, levitující dívce, či dívce, co uměla v rukou vytvořit oheň. Jak jeho dědeček stárne stále víc a víc straší s netvory, kteří ho prý chtějí zabít. Jednoho dne se ale stane tragédie, kdy ho napadne nějaké zvíře a dědeček v Jacobovo náručí umírá kousek od svého domu. Než zemře stačí říct svá poslední slova, která se pro Jacoba zdají natolik zmatená, že v nich nenachází žádný význam. Kvůli ztrátě svého milovaného navštěvuje psychiatra, ale jeho duševní stav se příliš nelepší. Když najde starý dopis na který ho jeho dědeček odkázal jemu vše jasné. Musí se dostat do Anglie, do Walesu, na ostrov u pozřeží, kde jeho děda za války žil v sirotčinci. Jeho táta (ornitolog, který zjistí, že na ostrově žije vzácný druh jednoho ptáka) se rozhodne vzít Jacoba na 3 týdny během prázdnin na tento ostrov.
Najde Jacob jenom starý rozpadající se sirotčinec a nebo něco víc?


"Napínavá, dojemná a neskutečně zvláštní románová prvotina. Fotografie s textem se báječně doplňují a spoluvytvářejí nezapomenutelný příběh."
- New York Times

"Zábavné, excentrické čtení vybočující z průměru, vyznačující se velmi dobře rozvinutými postavami a několika velice strašidelnými nestvůrami,,, Temné, ale silné."
- Publisher's Weekly

První, co na knize zaujme je už jen titulní strana. Donutí vás říct "Panebože, to je tak divný, že se musím podívat, o co jde" Nebo minimálně pomyslet si to. Když k tomu ještě přidáme název je skoro nemožné nechtít knihu alespoň otevřít a alespoň na krátkou chvíli nahlédnout, co se v ní ukrývá.
Zjistítě, že jde nejspíš o opravdu podivné děti, které žili za války a které jsou možná stále naživu. A kdo by nechtěl znát příběh takových podivínů?

Fantasy doprovázená strašidelnými dobovými fotografiemi, z nichž běhá mráz po zádech.
Zaujde dospělé, teenagery i všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství.

Frankenweenie

10. února 2013 v 19:46 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Všichni znají příběž dokrota Frankensteina a jeho monstra. Tim Burton se už před lety chytl tohoto nápadu a natočil vlastní krátký film. Pak se rozhodl z krátkého filmu udělat film normální a tak jsme se letos v lednu s rodinkou vydali do kina na hororovou pohádku o domácích mazlíčcích.
Sparky je Viktorovo nejlepší a v podstatě i jediný kamarád. Jednoho dne se ale rozběhne pro míček, nedává pozor a srazí ho auto. Viktor je hrozivě smutný. Ve škole zrovna probíhají statickou elektřinu a Viktor zjistí, že by se teoreticky dala použít i pro oživení Sarkyho.
Jeho experiment se vydaří, ale nikdo o tom nesmí vědět. Moc by sevyptávali a to by nebylo zrovna dobré. Sparkyho ale nebaví být celý den zavřený na půdě. Vyleze oknem a zahlédne ho jeden Viktorovo spolužák. Viktor mu vše vysvětlí. Brzy se vše rozkřikne a každé dítě chce oživit svého mazlíčka, jako projekt na vědeckou soutěž. Ostatní zvířátka se ale trochu pormění a Viktor se bude muset pokusit vše zachránit.

Trailer:


Tričko s Iron Manem

7. února 2013 v 13:27 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Tak jsem konečně dost živá na to, abych se mohla podělit o můj poslední výtvor.
Celou neděli a pondělí jsem se i přes to, jak mi bylo strašně snažila a myslím, že výsledek stojí za to.
Teď už můžu trochu dýchat a myslet, takže s největší pravděpodobností půjde tohle tričko zítra na výlet do školy.
Malováni základními barvami na textil. Hezky štětečkem a tak :)

Creeepy.

3. února 2013 v 13:54 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Creepy - slovo týdne.
Olysalé.. Nové slovo do mého slovníku.
S tím pomerančovým džusem to asi brzo půjde z kopce.
Když se představy stanou skutečností a vy se pak bojíte, co hrozného se stane. Protože karma vás přece nenechá užívat si jen to dobré.
Někteří netopýři létají nízko a některé myčky mňoukají.
Když obkreslujete obrázek na okně.
Co si postavit vlastní zahradu z kusu papíru.
Gumičková revoluce.
Ustřižené rukávy a schizofrenie. Aneb školní výprava do veletržáku a do Doxu.
Když vás kde co bolí a máte odřená kolena.
Vlastní zapalovač.

A ještě něco k tomu:
Ano. Vím, že když budu kočičí žena, tak mě kočky sežerou. Kočka skřížená s gekonem, co bude lést po stopě není zas tak špatný nýpad. Chlupatý had je moc krásné zvíře. Mouční červy můžou křupat jako brambůrky. Všichni jsme jen lidé. Labuťátka prostě mizí a psychologie je na nic. Pokud nejste Šlomo. Dírou v ponožce svět nekončí.
Když se stane věc. Věc, která vá před nějakou dobou připadala tak hodně moc neskutečná.


Střílím do rozemletých skřetů a koní. Ano Dave.
Panikařím, ale co na tom..

Docela by mě zajímalo, jak to zní z druhé strany, protože, věřte nebo ne, ono to fakt dává smysl.