"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Leden 2013

Mé budoucí já

28. ledna 2013 v 19:29 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Chci vypadat podle svého gusta. Chci dělat věci, co mě baví. Myslím, že jsem konečně dostala pár nápadů, jak být víc já.

Chci si pořídit nové vlasy.

Časem si propíchám uši.

Chtěla bych tetování.. Ještě nevím jaké, ale určitě bych chtěla alespoň jedno malé. Jednou si nějaké pořídím.

Mám teď v podstatě vše, co bych mohla chtít. Vše, čeho můžu dosáhnout. Lepší už to stejně nebude a já jsem nakonec asi docela ráda. Mám ho ráda on mě nejspíš aspoň trochu taky.. Co víc chtít. Víc času, ale s tim nic moc nenaděláme.

Mám teď nějaké zajímavé nápady, které bych chtěla uskutečnit. Jako využití pro staré čočky a tak podobně. Musím pověsit notičku a přidělat háček. Takový ty obyčejný věci, co se prej samy neudělaj. (Freud :D)

V létě pojedu do Berlína a do Tossy. Snad taky na výlet do Barcelony a tak obecně chci začít víc cestovat. Ráda bych jela na larp protože elfek není nikdy dost.Pořád chci do Norska a do Kanady.. A nejenom tam. Doufám, že se mi alespoň část povede.

Všechno je jinak.

27. ledna 2013 v 21:35 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
"Stála na střeše jako to mívala ve zvyku, když byla menší. V jedné ruce držela deník starý několik let. Koukala na západ slunce a vzpomínala.
Je to už pár let. Všechno bylo tak jiné. Snila o krásném životě. Chtěla být úspěšnou. Dělala karate a bývala v tom dobrá. Bývala. Pak přišla ta nehoda. Několik měsíců nemohla vůbec trénovat. A i nadále jí to působilo jen a jen potíže. Musela toho nechat. Byla to její vášeň a ona se jí musela vzdát. Ztratila staré přátele a našla si nové. Vydala se na střední. A najednou po těch letech si uvědomila, že je někým naprosto jiným. Někým kým si myslela, že se nikdy nestane.
Přemýšlela. Kam dál.."

Tak to jistě znáte. Naplánujete si svůj život a pak nic nevyjde podle plánu. Kolikrát jste si ale uvědomili, že jste někým jiným, než před několika lety. Je zvláštní, jak se lidé mění, jak se mění jejich vkus, názory, jak se mění svět.
Ale změna je přece život.
Když chceš zažít něco, co jsi ještě nezažil, musíš udělat něco, co jsi ještě nikdy neudělal. Vyjet ze zajětých kolejí.

RRRRRRRIO

27. ledna 2013 v 16:11 | Shira Elizabeth Freux |  žiju!!
Tak jsme včera přes všechny nesnáze našeho osudu dorazili na 'karneval v RIU' aneb maturiťák našich o rok starších kamarádů.
Celý večer se nesl v duchu kupování alkoholů, získávání blbůstek, co zbyly v tombole, a samozřejmě očekávání hlavnáho vystoupení.. Dana Nekonečného!!
Je trochu smutné, že jsme byli tak hodně moc nadšení kvůli němu. Na naší obranu je to událost, co se prostě stává jen jednou za život, protože kdy jindy vám při vystoupení hrozí, že zapálíte divadlo něbo něčí vlasy??
Byla to legrace a celou dobu jsme tančili i přes to, že jsem nebyla nalitá. Úspěch.
Byl tam tygrrrrr.
Bylo to tak živé, že i obsah našeho hřbitova by se roztančil.
Dan má gelové nehty aneb asi nejvíc creepy věc na celym večeru.
Čekání na Danečka.
"Gábino, hele koukej, balonky"
Davidovo načasování.
Rozebírali jsme si věci z tomboli.
Dave má Nový zákon.
"Koukej mám bagr v kapse"
A bagr.
Ulovila jsem pastelky a gumu ve tvaru autíčka.
Berušku jsem darovala.
Mám ráda naše rasistické vtípky. O to víc, když je slyší jen ti, co se jim smějou a vymýšlejí další a další.
"Chceme toho Ježíše, co támhle stojí"
A maturant ho sebral.
Dražili se mrtví kanci. Asi lepší, než kdyby byli živý.
Když smícháte 4 druhy alkoholu a nic vám pak neni, tak už je to vážně divný.
Tenhle ples byl vážně zábavný. Námořnický byl skvělý, ale nějak se nedokážu rozhodnout, který byl lepší.
Protože ten pohled třídního, když začli foukat oheň byl k nezaplacení.

Město Hadů

27. ledna 2013 v 15:49 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky

Trilogie Město: kniha třetí

Kardinál je mrtev - ať žije Kardinál!

Město hadů je závěrečný díl volné trilogie Město. A stejně jako v Procesí Mrtvích a Na horizontu pekla čeká i tentokrát na čtenáře sthující příběh plný napětí a překvapivých odhalení, v němž žánt městské fantasy mísí s prvky psychologického thrilleru.
Městu již deset let vládne Kapak Raimi, můž, jehož nelze zabít. Když jednoho dne beze stopy zmizí, jeho věrný ochránce Ford Tasso ví, že v tom musí mít prsty mocní Inčtí kněží vijakové. Povolá Ala Jeeryho, který jediný se jim může postavit. Spolu s tím, jak postupně proniká hloub a hloub do skrytých útrob Města, dozvídá se o jeho povaze víc, než si kdy dokázal představit, a nabízí se mu větší moc, než po jaké kdy toužil..

Konečně vím, jak to dopadlo. Konečně vím, co všechno ti slepí blbečci dokážou a konečně mají po srandě. Ze začátku byli záhadou, ale pak se postupně stali největšími záporáky.
Objevilo se pár překvapivých zvratů z nichž byl asi nejlepší ten s Billem.
Překvapivě vše skončilo docela dobře.

Maska

27. ledna 2013 v 15:36 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní

Většina z vás má masku. Co většina všichni jí máme.
Jen abychom náhodou nebyli příliš odlišní, aby nás náhodou kvůli tomu nechtěli urážet.
Abychom náhodou neřekli něco, co se ostatním nelíbí.
Už se mi dělá špatně z předstírání a neupřímnosti.
Mám ráda maškarní a karnevali, ale masky by měli zůstat hezky jen na nich.
Jako když se v Simsnech o Halloweenu všichni proměnili ve svou masku.
Smiř se s tim.. Jsme jenom lidi.


V koruně.

24. ledna 2013 v 20:35 | Shira Elizabeth Freux |  Obrázkuji
Každé malé dítě sní o domečku na stromě. O útočišti, které bude mít jen samo pro sebe.
Vždycky jsem měla ráda stromy.
Vidina volného prostoru pod nohama a rozhledu je moc krásná.
Koncept jen a pouze s půdorysem.
A dost rozmazaný návrh nárysu a bokorysu a drohobokorysu a zadorysu a tak všeho.
G se líbí, takže je schválen.

Mám plán na koláž. Normálně takový věci nedělám.. Tohle bude zřejmě premiéra.

Divňoucnější, než kdy předtím a stejně asi nejlepší.

22. ledna 2013 v 21:36 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Chtěla jsem si psát do deníku. Jenže svoje psací schopnosti vypotřebuju pokaždé už ve škole a pak můžu psát už jen na klávesnici. to, že to po sobě nepřečtu by v tomhle případě bylo asi spíš jen a jen dobře.
Ty tajné věci se prostě píšou JEN do deníků.
A nebo si je prostě nechám v hlavě.
Nebo nebudu přemýšlet.
Kašlu na svět, budu si dělat, co chci.
Tak nějak to stejně dělám už teď.
Aneb přezouvejte se - to tak.
Měla bychto nějak 'vyřešit'.. Problém je ten, že se nemá, co řešit.
Nic víc, než nedostatek financí a lenost.
Dobře, jenom lenost.
(Jane je skvělá, ale Daria je lepší)
Připadám si obyčejná. A to jenom proto, že být divná je teď úplně na denním pořádku. Jenže ono to není jako s poloprůhledným sklem. Tohle je jako s cihlovou zdí.
A ne a ne vypáčit tu jednu kostku.
Já ani oni. Je to asi problém, ale nejde o tom mluvit.
I když myslím, že G ví. Nejvíc ví. Rozhodně.
Řekla bych, že kašlu na kluky a budu s ní, ale to má několik háčků.
Nesmim, nešlo by to a nedokážu to. Ani jedna. Myslím, že tak, jak to je to vyhovuje oboum.
Ale kdybychom měli pistoli.. Jo, těch by bylo. Haha.
(Myslím, že něco takového bychom mohli mít v domě.)
Mám čtvrtky a nápad, ale málo čoček.
Musí to být dostatečně creepy. Bude to chtít G.
(Krásný.)
Ani jí nemůžu říct všechno, protože ona to chce, ale nechce slyšet.
Neměla bych koukat na Dariu.
Kašlu na nedobrou minulost. Bylo to stejně k ničemu.
Třeba bude příště brzo.

Horory na dobrou noc

20. ledna 2013 v 13:23 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Kniha obsahuje 8 na sebe nenavazujících příběhů, jejiž hlavními hrdiny jsou děti. Napsal ji Anthony Horowitz známý také jako scénárista seriálu vraždy v Midsomeru.

Stopař
Rodina se vrací z výletu, když najednou začne pršet. Jedou zrovna v lese nedaleko strašidelné psychiatrické léčebny, když uvidí stopaře. Otci je líto nechat ho venku, když je tam takové nehezké počasí a chce ho svést. Stopař si přisedne dozadu k chlapci, ten ale pojme podezření, že stopař je ve skutečnosti vrah. Jak to asi skončí?

Zvuk vraždy
Katka je částečně hluchá již od narození. Slyší jen některé zvuky, ale naučila se odezírat ze rtů a rodiče jí pořídili speciální naslouchátko, díky kterému odezírání ani nepotřebuje. Jednoho dne přijde do školy nový učitel francouzštiny a její naslouchátko začne najednou zlobit. Zdá se, že je rozbité. Ale na dalších hodinách funguje opět perfektně. Na další hodině francouzštiny se zdá opět rozbité a navíc místo slov jejího profesora slyší stále jen "Musím jí zabít" a podobné věci. Co se to tady děje?

Spálený
Chlapec jede na dovolenou s tetou Sárou a strýcem Nigelem. Nigel se rozhodl, že se opálí, ale spíš než to se vždycky spálí. Na kůži se mu objevují puchýře a vypadá stále zrůdněji a zrůdněji. Jak dlouho to takhle půjde?

Let č. 715
Judita je s rodiči na dovolené v Kanadě. Noc před odleten domů se jí zdá sen, že jejich letadlo ztroskotá a oni všichni umřou. Rodiče jí nevěří a přesvědčují jí, ať netropí hlouposti. Byl to přece jen sen. Ona si ale myslí, že ne a uteče od nechápavých rodičů. Nastoupí do osudného letadla nebo ne?

Howardův konec
Howard je mladý výtržník a ničema, co chodí za školu. Je mu teprve 15 let, když ho při krádeži CDček srazí autobus a on na místě umírá. Dostaneme se s ním do nebe, kde se rozhodne oblafnout svatého Petra a dostat se za nebeskou bránu. V nebi je ale ohromná nuda. Nic se tu neděje. Nemá si s kým povídat, prootže nemají o čem. Není tu počasí, nemůže být nemocný, prostě ohromná nuda. Jelikož je Howard rváč, pokusí se vyprovokovat rvačku s andělem, ale ten se nenechá a odejde. Už to nemůže vydržet, jak může být nebe horší, než peklo?

Výtah
Malý chlapec nastoupí do jiného výtahu než rodiče a už z něj nevystoupí. Zmizel. Bezpečnostní kamery nezachiitli jeho odchod a nezdálo se, že by z výtahu vůbec vystupoval. Co se stalo?

A telefon zmrtvěl
Mladý David dostane telefon. Je to starší model, který dříve patřil jedné ženě, kterou kvůli němu zasáhl blesk. Je nebezpečné v bouřce telefonovat. David ale o této historii neví a je rád, že nějaký mobil konečně má i když né zrovna nejnovější. Najednou mu kdosi zavolá. Volá nějaký stařík, který chce, aby jeho ženě (náhodou Davidovo známé) vyřídal vzkaz. Když se tak stane, žena se rozčíli a David nechápe, co udělal špatně. Vyptává se rodičů a zjistí, že její manžel před nedávnem zemřel. Volal mu ze záhrobí. Telefonátů od různých lidí se vzkazem pro jejich pozůstalé je stále více, až se David rozhodně telefon vypnout a nepoužívat. Co se ale stane pak?

Šikmý dům
Chlapec žije jen se svým otcem v malém domečku v jednom amgickém městě. Nikdy nepoznal svojí matku, protože zemřela když mu byl jen rok. Jeho otec se znovu nikdy neoženil. Najednou se ale objeví u nich doma jedna jeho studentka (je učitel dějepisu) aby si vypůjčila knížku. U nich doma je najednou stále častěji, až se nakonec vezmou. Po chvíli se ale táta začne v manželství trápit. Ona je líná a vůbec nic nedělá, jenom se hádá. Nakonec je donutí prodat jejich dům a přestěhoat se na venkov. Táta najde dům, šikmý dům. Panují o něm strašidelné historky, prý v něm straší. Všichni bývalí majitelé zemřeli, čejá smrt i je?

Čekala jsem něco trochu víc strašidelného, něco trochu víc 'lekacího', ale bylo to docela hezké. Hrůzostrašné a být v jejich kůži bála bych se asi o dost víc.

Pirát

15. ledna 2013 v 20:16 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o něčem - témata
Už jste se někdy plavili po moři?? Třeba jen na chvilku.
Nějak na mě najednou padla mořská nálada. Asi ještě dozvuk z plesu.
Když sedíte na palubě a svět se s vámi houpe. Přitom nejste opilí, ale cítíte se podobně. Ve vzduchu je cítit moře, pod nohami vám rejdí rybičky V dáli vidíte zemi. Útesy.
Když zalezete do stínu v podpalubí a popíjíte sangriu nebo rum. Když můžete skočit z okraje paluby šipku přímo do vody a potopit se několik metrů pod hladinu. Prohlídnout si mořský svět.
Vzpomněla jsem si, jak jsem byla na lodi poprvé.. Byl to jeden z nejlepších zážitků onoho léta. Chtěla bych se někdy vydat na plavbu s nějakou tou 'Černou perlou' a zkusit nějakou chvíli nebýt suchozemská krysa.
Chtěla bych se v létě na chvíli vydat na moře..
Možná to na mě jen tak moc zapůsobil ten černovlasý námořník a jeho historky.
Nebo se prostě vracím k pirátským začátkům mé existence..

Příšerné příběhy z Černé lodi

7. ledna 2013 v 21:23 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Chris Priestley

Ethan a jeho malá sestřička jsou za bouře sami doma, protože jejich otec šel do vesnice pro lék pro své nemocné děti. Bydlí v hospodě na vrcholu útesu a každým večerem poslouchají námořníky, kteří jim vypráví strašidelné historky. Dnes je však hospoda prázdná a oni nesmějí nikomu otvírat. Když však zaklepe neznámí námořník je jim ho líto a pustí ho dovnitř. Ten se jim za jejich pohostinost odmění strašidelnými historkami, které slyšel od ostatních námořníků. Jeho příběh je ale ten nejstrašidelnější.

Strašidelné historky, které nabízí moře. Trochu něco jiného, než prozkoumávání starých domů a hledání strašidel.