"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Měsíční svit

15. prosince 2012 v 16:16 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Otevřelo se okno a ona vyskočila ven na střechu. Byla chladná zimní noc. Nesněžilo, ale celá střecha, zahrada i okolý bylo pokryté bílou peřinkou. Zase přichází to podivné období. Vždycky se doma seběhne moc lidí a ona takovou velkou společnost moc nemusí. Musí hledat úkryty a nebo chodit ven, ale tam je teď už čím dál větší zima. Přerušila myšlenku a vydala se přes střechu na druhou stranu. Seskočila na střechu boudy a potom ladně přistála na plotě. I když trochu klouzal byla schopná se na něm udržet. Na jeho konci seskočila a pelášila přes ulice. Nikdo tu nebyl, nejezdila auta, jen okna svítila. Viděla siluety lidí. Některé z nich dokonce rozpoznávala. Světýlka na střechách a v oknech divoce blikala. Když se ohlédla na jejich dům byl nějak moc smutný, nebarevný.. Nic moc. Šla dál sněhem a zanechávala za sebou otisky tlapek. Vyhoupla se na další plot, hbytě ho přeběhla a na jeho konci hupsla do tmavého lesa. Sněhu tu bylo jen málo, protože stromy mu překáželi v cestě. Musela dávat pozor, aby nezakopla o kdejaký kořen a aby náhodou nespadla do nějaké díry zasypané jehličím a sněhem. Kamení studilo a klouzalo, ale to jí nezastavilo. Konečně uviděla světlo, které znamenalo, že palouček už je nadohled. Ostatní už tu byli a koukali do svitu měsíce. Zastavila se a také neodolala pohledu. Světlo se odráželo na její černé srsti a stejně tak na srsti všech ostatních. Stáli v kroužku.
Byl čas na kočičí zpěv.

Tak trochu nový nápad. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé, tak prosím hodnoťte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Makýsek* Makýsek* | Web | 15. prosince 2012 v 16:27 | Reagovat

Krásný, přečetla jsem to jedním dechem.;D Jen tak dál...

2 Shira Elizabeth Freux Shira Elizabeth Freux | Web | 15. prosince 2012 v 16:41 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Asi budu v tomhle stylu občas pokračovat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama