"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Prosinec 2012

Oranžový rámeček.

31. prosince 2012 v 0:11 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Nedávám si předsevzetí, protože pak vždycky na konci roku zjistím, že sem nic neudělala a mám z toho špatnou náladu. Takže sem rozdělila papír na 12 částí a napíšu si předsevzetí po měsicích.. Aby mě to štvalo dostatečně, má to oranžový rámeček.
Krom toho mám jisté plány a to, že si chci pořídit lego. No zatím to vypadá, že mám smůlu, ale uvidí se.
Další plán je, že si pořídím pavouka. Rodiče souhlasí,takže počkám na jaro a půjdu na to.
Taky mám v plánu se vrhnout na elfí dráhu a tedy si pořídit vlastní luk a taky elfí šaty.
Měla bych si pak taky vyřídit autoškolu.
Říkala sem si, že bych si sehnala brigádu.. Útulek, zverimex, galanterie.. Třeba něco vyjde.
Zítra vyrážím na Silvestrovskou oslavu a taky bych měla začít s estetikou. A taky začnu. Pak se pokusím dodělat strom a ono to nějak půjde.
Došla mi Darja. Je to smutné.
Budu si číst, bude to lepší. Měla bych spát.. Takže se de na to.. Tak nějak..

Dvacátého čtvrtého prosince

29. prosince 2012 v 17:23 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Vzbudila se brzo ráno. Venku byla ještě tma, pouliční světla svítila a na obloze byli stále ještě vidět hvězdy.
Vstala a sedla si na parapet okna. Zachumlala se do deky a pozorovala okolí. Bydlela na jenom z menších náměstí a už takhle poránu se tu sem tam někdo mihnul. Podívala se na teploměr a zjistila, že venku je to spíš jak na jeře než v zimě. Nějakých deset stupňů. "To nebudou bílé vánice" říkala si. Nemnohla už dál spát. Rozhodla se využít toho, že zbytek rodiny ještě spí a vyndala ze skříně ještě nezabalení dárky, rozsvítila si lampičku a dala se do balení zbylích dárků. Obvykle mívala vše zabalené a přichystané už pár dní předem, ale letos bylo v domě nějak moc rušno a ona na to neměla čas. Netrvalo jí to nijak dlouho a po chvíli už zase koukala z okna a přemýšlela o dnešku. Původně chtěla celý den jen sedět a číst, pokud jí to rodina dovolí, ale náhle na ní padla zvláštní nálada. Když otevřela rozečtenou knihu chuť jí úplně přešla a zase jí rychle zavřela.
Bylo něco kolem osmé a venku už se začínal probouzet život. Stánky pomalu otevírali a přicházeli první zákazníci. V tom všem spěchu neměla letos ani čas se zajít podívat, co stánkaři prodávají tentokrát. Oblékla se a vydala se na průzkum náměstí. Chodila mezi stánky a koukala na ručně vyráběné šperky, keramiku a trička s vánočními motivy. Santovské čapky seděli na pultu hned vedle malehé betlémku. Ona jen protočila oči a dala se dál. Potkala stánek se jmelím. Některé bylo tak barevné, až si říkala, kam ty Vánoce spějou. Narazila na pár známých, kteří ještě rychle dokupovali poslední dárky a spěchali domů. Jediné, co stačili zmínit bylo, jak jsou letošní Vánoce na nic a jak se jim líbí letošní výzdoba parku. Po tom všem vychvalování se na ní musela jít taky podívat. Nelhali. V parku vysela světýlka a to jediné, co jim chybělo k dokonalosti byl sníh.
"Toho se už asi letos nedočkáme" prohodila spíš sama pro sebe, ale někdo jí slyšel.
"Kdo ví, třeba ještě letos napadne." Otočila se a uviděla svého kamaráda za základky. Něviděla ho dobré 4 měsíce a byla tak nadšená, že mu skočila kolem krku. Vždycky byli nejlepšími přáteli, ale s přechodem na střední už neměli tolik času a hlavně byli každý někde jinde.
"Co se tu touláš?" zeptal se.
"Nemohla jsem spát a nevěděla jsem, co dělat, tak jsem se vydala ven."
"Tak to jo. Já už zase musím jít a ty bys taky měla. Aby se rodiče nebáli a stihla si oběd." Měl pravdu. Dala se parkem na cestu domů. Šla pomalu a když stála před domem najednou si uvědomila, že náměstí za ní zakrývá bílý povlak. Že by nakonec ten sníh přece jen byl?
Doma už se všichni chystali k obědu. Oblékla se do slavnostního a přidala se k nim. Celé odpoledne strávili hraním her a povídáním. Jako každý rok. Chovali se zase jednou jako rodina. Po slavnostní večeři se vrhly na dárky. Všechny je bavilo, jak se papír trhá. Ten zvuk toho. Všichno dostali spoustu krásných věcí, ale ona byla nejvíce překvapená. Moc si přála lístky na koncert, ale byli hned vyprodané, ale její táta pro ní dva sehnal a nabídl se, že pojede s ní, aby nemusela sama vlakem. Zrovna tak jí překvapila máma, která jí koupila knížku, která vyšla teprve nedávno a kvůli Vánocům se ještě pořádně nedostala do obchodů. Nakonec zapnuli televizy a pustili si nějaké pohádky. Ona ale stála u okna a koukala na čerstvý sníh. Tenhle den se nakonec vydařil nejlíp ze všech.

Přijde mi to né úplně povedené, ale snad v tom alespoň trocha té atmosféry je. Je těžké jí vystihnout, když u vás doma se pomalu ani neohřála :)

Kytičkované vílí šaty

29. prosince 2012 v 15:32 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Na konci léta jsem si v sekáči koupila docela hzeké zelené šaty s kytičkami. Byli tak trochu vílí a moc se mi líbili, jenže (jelikož jsem hobit) my byli dost dlouhé a vypadali divně. A protože bylk onec léta, byla jsem líná s nima něco dělat. Dnes jsem se k tomu dostala a musím říct, že tohle se mi dost povedlo.
Je to malinko mázlé, ale v tomhle světle to o moc líp nešlo.

Before I Die

28. prosince 2012 v 19:13 | Shira Elizabeth Freux
Každý má nějaké své cíle. Takové ty věci, které jste vždy chtěli udělat, knihy, co ste chtěli přečíst, místa, která jste chtěli navštívit. Přemýšlela jsem nad věcmi, které bych chtěla udělat předtím, než umřu a tohle je výsledek.

1. Přečíst Harryho Pottera
2. Přečíst Pána Prstenů
3. Přečíst Doriana Graye
4. Procestovat svět
5. Naučit se japonsky
6. Naučit se francouzsky
7. Alespoň trochu rozumnět umění
8. Umět kreslit
9. Umět malovat
10. Pořídit si malý stoleček na kterém bude sedět notebook a v něm budou mé momentální úkoly.
11. Umět zahrát Wonderwall i když je to odrhovačka
12. Zazpívat si karaoke na veřejnosti.
13. Umět obstojně šít.
14. Navštívit
Kanadu
kostel v Norsku
Švédsko
Finsko
15. Podívat se do
Amsterdamu
New Yorku
LA
Berlína
Madridu
Říma
16. Letět balónem
17. Postavit si zkříš na stromě
18. Nechat si udělat tetování
19. Mít vertical v uchu
20. Pořídit si vlastní kočičku
21. Podívat se do austrálie
22. Najít někoho s kým si budu moci psát dopisy a mít krásný vztah
23. Vidět polární záři
24. Vidět Halleovu kometu nebo alespoň nějakou. (2061)
25. Chovat velkého pavouka.
26. Alespoň chvíli doopravdy bydlet s mojí ženou.
27. Přečíst si původní Alenku v říši divů.
28. Udělat si řidičák.
29. Udělat si pilotní průkaz na helikoptéru.
30. Udělat si zbrojní pas a pořídit se zbraň.
31. Naučit se hrát na klavír
32. Zazít pořádnou Halloweenskou party hard.
33. Naučit se nenechávat si zbytečnosti
34. Vidět naživo
Tzaraath
30 Seconds To Mars
My Chemical Romance
Paramore
Shinedown
35. Napsat knihu (povídek)

Anglický pocit.

26. prosince 2012 v 12:55 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o něčem - témata
Taky se vám stává, že když si na něco vzpomenete máte z toho takový divný pocit?? Takový něco mezi basolutní svobodou a klecí. Chápu, že to asi není nic divného pokud jde o vzpomínky, ale trochu divné mi to připadá, když jde o místa. NEmyslím takový ty místa se zvláštní atmosférou (ne přímo) jako hřbitovy a staré rozpadlé budovi, žádné zábavní parky ani Eiffelovi věže. Mám namysli celé prostory jako třeba celou zemi, nebo její část.
Od doby, co jsem prvně byla v anglii vždycky, když si na ní vzpomenu, představím si, že tam jsem a nebo tam doopravdy jsem, mám takový zvláštní pocit. Takový pocit svobody, která mi nemůže ublížit. Takový vnitřní klid a přitom bouři. Melancholickou radost. Pocit jako při volném pádu. Chuť se rozeběhnout na okraj útesu a svalit se do trávy a pozorovat mraky. Protože přesně takhle anglie vypadá. Chuť jít se podívat na Temži, obejmout telefoní budku (jo fajn, tohle ani já nedělám). Radost z deště.
Třeba taková Itálie je daleko víc jako klec. Je to zvláště svobodovězeňovité. Docela rozumím tomu, že se tam ocitl Borovský. Myslím tím jen severní itálii, moře to je zase jiná. Moře je zvláštní melancholie s chutí zabít svojí rodinu.
Nevím, jestli se tyhle pocity někdy změní nebo zmizí a taky nevím, jestli jsem za ně ráda nebo ne. Ale je to zvláštní věc. Radši se vrátim k Darje a drakům.

S myškou je hned všechno lepší.

25. prosince 2012 v 17:43 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Přijde mi, že příbuzní rok od roku ztrácejí ponětí, co s dárky pro mě. A to jsem přitom dostatečně dlouho posílala maily s odkazy na lego. Chm. Budu si ho muset koupit sama.
Prozměnu se teta se strejdou vyšvihli tím, že mi koupili krásný sprchový gely. Tak krásný, že je asi v životě nepoužiju. Máma mi koupila voňavku na kterou jsem v obchodě koukala s tím, že moc hezky voní. Sestra mi koupila pár leků na nehty, což asi nikdy není špatně rozhodnutí (pokud nejsou růžové nebo oranžové). A babička s dědou koupili asi nejvtipnější věc - 3D puzzle Big Benu. Už jsou složené a stojí hned vedle zeměkoule a před ním projíždí autobusová kašička a stojí budková kasička. Aneb anglie není nikdy dost.
Překvapení jsou hezká.
A stejně jsem ráda, že si můžu vybrat, co chci. Jinak to dopadne tak, že se mi to né úplně líbí. Teď mám své vysněné věcičky. Musím najít prostor pro krabici od Big Benu. A náležitě si prohlídnout knížky na malování a přečíst všechny na čtení :3
Dala jsem rodině za úkol nakreslit mi strom na psychologii. Mám jich asi 5, takže si asi nějaký vyberu.
Ráda bych řekla, že jsem nějak extrémně šťastná, ale to se říká těžko, když o všech dárcích víte.
Pomáhala jsem Medardovi stavět Požární stanici. Takže mám na svědomí veliké hasičské auto, menší a i to malé, vrtulník a i celou onu stanici. JEstli to rozebere, tak ho asi zabím, protože jsem si při tom mačkání lego koštiček k sobě oddělala prsty. Ale když nechtějí koupit lego mě, tak mám alespoň nějakou náhradu. Aneb už se těším na leden - únor :D
Konečně mám myšku, takže zase můžu jezdit po monitoru jako člověk. Krom toho mám hromadu knížek, kalendáře a hromadu oblečení. Aneb můj pokoj mi každým rokem připadá víc a víc nafukovací :D
Směšný sob.
A jdou se kreslit draci!! Jíst můžu i jindy.

Město.

23. prosince 2012 v 21:46 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Modrou oblohu vystřídaly hvězdy a měsíc. Kraj přikryla tma a většina lidí už zalezla do svých domků. Většina.
"Víš, že bys tu neměla být a už vůbec né se mnou." Pronesl tichým hlasem jen, aby si byl jist, že nezapomněla s kým má tu čest. Ďábelsky se usmála a podívala se mu do očí. Věděla, že kdyby chtěl jediným pohledem jí promění v kamenou sochu, ale stejně tak věděla, že jí by to nikdy neudělal. Seděli v mokré trávě, ale to ani jednomu nevadilo. Lehla si a dívala se na hvězdy. Připomínali jí minulost a stejně tak veděla, že někde v nich je i její budoucnost.
"Zavři oči." Přikázala mu a on poslechl. "Otevři mysl. Co vidíš?" Zajímala se.
"Vidím město ve skalách se špičatými vrcholky. Stěny domů, věží i zámků jsou chladné a přesto se v nich skrývají domovy tisíců. Vysocí válečníci hlídají brány, moudří ve věžích přednášejí svým studentům, obchodníci obchodují, všichni vypadají poklidně, šťastně. Vidím spousty žen jako jsi ty." Praštila ho, ale on nepřestával povídat. "Vidím bytosti všemožného původu. Jako kdybych právě stál na náměstí a pozoroval ruch kolem. Jako bych.."
"Jako bys byl zase doma." Dokončila za něj.
"Ano, přesně tak. Jak jsi to poznala?"
"Bez toho, aby jsi zmínil Xadra? Bylo to těžší, ale vyprávěl jsi mi o svém domovském městě tolikrát, že to bylo zřejmé." Při zmíňce svého miláčka se smutně usmál. Chyběl mu. Chybělo mu jeho rodné město. Naklonila se nad něj, až ho její copánky lehtali po obličeji. Nic neříkala, jen koukala do jeho temných očí plných smutku a kouzla.
"Měla bys jít domů." Šeptl, ale ona o tom nechtěla ani slyšet. Už jí začínalo lézt krkem, jak on stále lpí na tom, aby je nikdy nikdo neviděl společně. Jen kvůli ní. Prý. Občas mu přestávala věřit, že to tak skutečně je.
Zvelda se a dala se na odchod. Šel za ní. Jeho černý plášť za ním vlál, jak zrychlil krok, aby jí dohnal. Když mlčky došli k první chalupě oba se zastavili. Dál už s ní nikdy nešel, vždy se schoval do tmy, kde zůstávál až do objevení prvního slunečního paprsku. Stáli naproti sobě. Její tváře byli červené od zimy, sandále měla promočené od rosy a zelené šaty smutně splývaly na zem.
"Co vidíš ty, když zavřeš oči?" Zeptal se.
"Vidím tmu. Pak si ale vzpomenu na tebe a vím, že tou tmou mohu v klidu kráčet a nic se mi nestane. Doufám, že to tak bude vždy." Řekla, objala ho a dala se na cestu domů po písečné cestičce.
On jen stál, dokud nezmizela za prvním rohem. Schoval se do stínů a nedočkavě čekal, až nastane soumrak při kterém konečně bude moci odejít s ním.

Úplně to nedává smysl. Příběh by prý měl mít začátek. Ale k čemu úvod..

Předvánoční

23. prosince 2012 v 20:45 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Tak ještě včera jsem byla naštvaná, že nemám dobrou náladu zrovna na vánoce, ale už je to trochu lepší. Dnes jsem stihla pár věcí a hned je to lepší.
Aneb s prokrastinací jde ruku v ruce i špatná nálada.
Stále ještě přemýšlím nad vánočním outfitem.. Musí se to důkladně promyslet, když je to jen jednou za rok.
Modřiny mizí, nápady realizují a podnikla jsem exkurzi do kuchyně s jasným cílem. Péct muffiny. Co péct, to nebylo tak složitý, jen jsem si mále uřezala prsty při řezání čokolády, ale ozdobit je tou podivnou hmotou podobnou marcipánu bylo ještě horší. Nakonec z toho vzniklo 55 muffinů.
Na to, že v kuchyni si připadám jako nezvaný host a strašný nemotora jsou podle mě moc povedené. Dají se jíst. Barvy jsou sice trochu vybledlé, ale když člověk už pomalu ztrácí nervy není to nic divného.
Darja je nejlepší a to, že to není nic vánočního je mi dost jedno.
Asi jsem mu neměla psát, že si mylím, že mě nenávidí. No co.
Někteří lidé si myslí, že když jsem offline, tak nevidí, že tam jsou. Troubové.
Už zase mě pustili nakupovat do H&Mka.. Osudová chyba.
Materialistická část mě jásá a těší se na zítřek. Ta plyšáčkoidní si nadává a chce spát. Ta nová a celkem agresivní má chuť jít někoho nakopat. Takže zůstanu tam, kde jsem a nechám svou mysl dodělávat tvořivé věci.
Vánoční věci připraveny, přáníčka nastražena, jen je čapnout a teď se půjdu podívat, co se stane, když zavřu oči a otevřu mysl.

Hobbit: An Unexpected Journey

23. prosince 2012 v 20:03 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Film sleduje cestu hlavní postavy Bilbo Pytlíka, který se ocitne na dobrodružné výpravě. Cílem cesty je si znovu nárokovat ztracené trpasličí království Erebor. Bilba nečekaně osloví čaroděj Gandalf Šedý, díky kterému se ocitne ve společnosti třinácti trpaslíků v čele s legendárním bojovníkem Thorinem. Cesta do divočiny vede přes tajemné země, kde se to hemží zlobry, skřety a kouzelníky. Ačkoliv cíl jejich výpravy - Osamělá hora, leží na Východě, musí projít nejdříve jeskynním systémem, kde Bilbo potká někoho, kdo mu navždy změní život…Gluma. Skromný Bilbo Pytlík pak sám s Glumem na břehu podzemního jezera objeví nejen hloubku lstivosti a odvahy, která překvapí i jeho samotného, ale také získá do svého vlastnictví Glumův prsten "miláška", který má nečekané a užitečné možnosti... Jednoduchý zlatý prsten je spojen s osudem celé Středozemě takovým způsobem, jaký Bilbo nemůže zatím ani tušit. (oficiální text distributora)

převzato odsud

Minulý čtvrtek jsem se vydala na premiéru a spíš nakažená náladou ostaních jsem nadšeně čekala, až film začne. Vše začalo v trpasličích dolech. Musím si postěžovat na příliš rychlé záběry, kvůli kterým byly celé doli dost rozmazané a já z nich tudíš moc neměla. Pak přiletěl drak a já až do konce filmu čekala, až z uvidím víc, než jen ocas či oko. Nedočkala jsem se, prý musím počkat až na další film. Jinak, co se děje týče, byla jsem řpíjemně překvapena. Jelikož jde pouze o jedinou knihu, ktero use rozhodli roztáhnout na 3 filmy čekala jsem, že se toho tam bude dít asi tolik jako v pustině, ale kupodivu jsem se ani chvíli nenudila a stále se něco dělo.
Byli tam elfové, drak a ještě i pavouci. Všechno, co mám ráda :D

Brothers to the Death

23. prosince 2012 v 19:50 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Larten spolu s Gavnerem celkem často jezdí navštěvovat Alicii a její dceru Sylvu. Jednoho dne je ale upíří povinnosti donutí opět odjet. Jedou vyjednávat s nacisty, kteří chtějí, aby se upíři přidali na jejich stranu. Ti řeknou, že si vše ještě rozmyslí a Larten s Gavnerem se nechají sledovat. Po čase zjistí, že jistý vampír sleduje Alicii, ale Larten staví svoje povinnosti nad svoje city, což se mu stane osudným. Sylva ho vinní ze smrti svojí matky a uteče spolu se svým milím a Gavnerem do Ameriky. Larten se vrátí do upíří hory, kde později uzavře smlouvu s Arrou na několik let. Arra slíbí, že se s ním vydá na výpravu za vrahem Alicie. Po něm jako by se slehla zem. Jako by prostě zemřel a nikdo o něm nic dalšího nevěděl.
Larten se rozhodne vydat do New Yorku za Sylvou. Z té už je mezitím postarší dáma, která vychovává své děti a nechce, aby o ní vampíři věděli. Larten jí pro obveselení zavede do panoptika, kde mu pan Topol nabídne, ať začne vystupovat. Od toho večera Larten vystupuje v panortiku zrůd a Sylvas se na něj chodí každý večer dívat, jak mu slíbila. Jeden večer se v davu lidí objeví i Gavner a Wster. Sylvu jejich přítomnost zaskočí a tvrdí, že Wester zabil její matku. Larten dá na její slovo a Westera se zbaví i když ho to velice mrzí.
Larten se stane svědkem svatby velice zvláštních tvorů žijích v mořích, kteří se často zamněňují s mořskými pannami. Přidá se k mnichům žijícím v kostele, ale ne jako jeden z nich nýbrž jako pomocník. Seznámí se s Madam Oktou se kterou cvičí. Když jeho přítel z řádu odchází na onen svět, Larten odchází zpět k panu Topolovi a začíná opět vystupovat. Tentokrát ovšem pod svým pravým jménem předvádí triky s Madam.

Pavučinové šaty

23. prosince 2012 v 19:27 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Někdy k začátku léta jsem v sekáči objevila velmi zajímavou dlouhou sukni s červeným podkladem. Jelikož se v ní skoro nedalo chodit rozhodla jsem se z ní udělat šaty a strašně dlouhou dobu jsem se k tomu odhodlávala, porotže jsem se bála, že to dopadne strašně. Myslím, že to nakonec tak špatné není.
Stejně jsem je musela ještě trochu zkrátit, byli na mě pořád moc dlouhé, než aby vypadali nějak obstojně.
Pavučina z blízka.

Osumnáct aneb, když G a Shira slaví

19. prosince 2012 v 16:16 | Shira Elizabeth Freux |  žiju!!
V sobotu jsme s G slavili naše 18. narozeniny. Je to sice už pár dní, ale komu to vadí.
Už někdy od září jsme přemýšleli, že bychom si zase po 2 letech mohli udělat narozeninovou oslavu a jelikož jsme od sebe jenom 3 dny a byli to ty velké osumnáctiny, rozhodli jsme se této příležitosti využít. Zamluvili jsme se zahradní dům a pozvali takový výběr z našich přátel. Nakoupili jsme černé balonky (jo já vim, že jsme strašný, ale prostě máme rády černou) a rozhodli se upíct dort.
Aneb chalenge accepted. Původně jsme měli ženiálně antikristickosatanistický nápad, za který mohl tenhle dort.
Původně jsme měli v plánu do něj zabodnou krucifix a Ježíšovi uřezat hlavičku, ale nějak sme na žádného vhodného adepta nenarazili a tak sme museli improvizovat.
Krom toho, že to byla premiéra v pečení a že jsme museli dělat dvě těsta, protože se nechtělo ani jedno nafouknout, jak by mělo, jsme ještě zápasili s připáleným pudingem. Dokud neměl polevu opravdu vypadal dost zrůdně, ale jakmile měl celý povrch čokoládově černou barvu, vypadal úžasně. A jelikož Ježíše jsme nenašli, tak jsme pouřili panenku Marii, kterých je teď všude spousta, a posadili jí modlící se do prostřed pentagramu. Okolo jsme daly obrácené kříže a černé svíčky a všehcno pokapali 'krví'.
Na jeden večer jsme si přčipadali jako satanisti, co upalují Marii. Navíc, když se zapálili svíčky vypadalo to Jako nějaká seance. Ale jinak jsme normální.
Přišli nám těméř všichni lidé, které jsme tam chtěly. Moje žena mě překvapila krásnými šaty, kvůli kterým končí mé hledání černých šatů po sekáčích. Já jí vyrobyla jednoho netopýra, náhrdelník a přívěšek s jeřábem ve skleničce pro štěstí a koupila nějaké tetovačky, protože je má moc ráda. Taky jsem jí udělala krásnou taštičku z novin za kterou se musím pochválit.
Celý večer jsme se bavili, poslouchali hudbu, jedli dort a marcipán, pily tequilly a podobné věci a později jsme se přesunuli do Hlubiny, kde jsme si hráli s hrou "Psí hovínko". Přijde mi, že je to opravdu nejstupidnější hra ever, ale přiopilý náctiletí si s ní vyhrajou až až. Padlo za oběť moje brčko, když se nám pes ucpal a Musel se prošťouchnout.
Mám společnost kluků z naší třídy docela ráda, je to zas něco jiného a dá se s nimy celkem dobře povídat (navíc nám obou koupili flašky z Freshlabels, což bylo asi tak bambilionkrát víc, než jsem od nich čekala) Domů jsem dorazila někdy kolem půl 4 ráno a musím říst, že se nám vyplatilo minulý rok nic neslavit. Tohle to skvěle vynahradilo.

Ještě tak 2 měsíce si budu zvykat na to, že už mi je 18, ugrh..

Měsíční svit

15. prosince 2012 v 16:16 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Otevřelo se okno a ona vyskočila ven na střechu. Byla chladná zimní noc. Nesněžilo, ale celá střecha, zahrada i okolý bylo pokryté bílou peřinkou. Zase přichází to podivné období. Vždycky se doma seběhne moc lidí a ona takovou velkou společnost moc nemusí. Musí hledat úkryty a nebo chodit ven, ale tam je teď už čím dál větší zima. Přerušila myšlenku a vydala se přes střechu na druhou stranu. Seskočila na střechu boudy a potom ladně přistála na plotě. I když trochu klouzal byla schopná se na něm udržet. Na jeho konci seskočila a pelášila přes ulice. Nikdo tu nebyl, nejezdila auta, jen okna svítila. Viděla siluety lidí. Některé z nich dokonce rozpoznávala. Světýlka na střechách a v oknech divoce blikala. Když se ohlédla na jejich dům byl nějak moc smutný, nebarevný.. Nic moc. Šla dál sněhem a zanechávala za sebou otisky tlapek. Vyhoupla se na další plot, hbytě ho přeběhla a na jeho konci hupsla do tmavého lesa. Sněhu tu bylo jen málo, protože stromy mu překáželi v cestě. Musela dávat pozor, aby nezakopla o kdejaký kořen a aby náhodou nespadla do nějaké díry zasypané jehličím a sněhem. Kamení studilo a klouzalo, ale to jí nezastavilo. Konečně uviděla světlo, které znamenalo, že palouček už je nadohled. Ostatní už tu byli a koukali do svitu měsíce. Zastavila se a také neodolala pohledu. Světlo se odráželo na její černé srsti a stejně tak na srsti všech ostatních. Stáli v kroužku.
Byl čas na kočičí zpěv.

Tak trochu nový nápad. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé, tak prosím hodnoťte.

Smysly s Nesmysly

9. prosince 2012 v 19:00 | Shira Elizabeth Freux |  Téma týdne
Tohle slovo u mě není zrovna moc používané, ale za to lidé, co mě znají ho určitě používají až až. A přitom to je divné, mám ho celkem ráda.
Vždyť celý svět je takový jeden velký nesmysl. Jen proto, že jsme nějaké věci našli "smysl" neznamená to, že ho doopravdy má. Přeci.
Taky když dlouho říkáte jedno slovo nebo slovní spojení, začne vám po chvíli strašně podivné?? Jako "dávat smysl".. Smysl.. To je přeci zrak, sluch a tak.. Asi by se to dalo přirovnak k "kouknu a vidim".
Co se nesmyslosti všedních dní týká, mám ráda asociace. Proč asociace?? Protože to je jen takové "nesmyslné" navazování slov. Minimálně v mém případě se to tak ostatním jeví. A ono to přece nějaký ten smysl má. Ale lidé ho často nechápou nebo vlastně ani nechtějí (Nebo by neměli chtít).
Protože tam věci smysl nedávají a nikdo se neptá proč. Protože nerada vysvětluji věci, které smysl nemají.
Proč by králíci nemohli nosit vesty a znát hodiny??
Proč by kočky nemohli mizet a rozplývat se v dým??
Proč by zajíci nemohli být šílení??
Proč by kloboučníci nemohli popíjet čaj s mluvícími zvířaty??
Proč by jsme se nemohli norou dostat do jiného světa??
Proč??
Protože je to prý nesmysl, ale to je pěkný nesmysl. Podívejte se na svět vzhůrunohama a on třeba začne dávat smysl.

Palace of the Damned

8. prosince 2012 v 15:51 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Třetí kniha a tím i předposlední.
Larten se spolu s malým dítětem v náručí potlouká po Grónsku a čeká na smrt, když tu najednou narazí na velikou jeskyni. Po bližším zkoumání zjistí, že jde o chrám Perta Vin-Grahla. Legendární místo, kde leží jeden z nejslavnějších upířích generálů. Pan O.Sudd ho zachrání před sebevraždou a Larten přestane podléhat panice. Vrátí se do Evropy i s malým Gavnerem. Přesněji do Paříže, kde potká Alicii. Potká zde i svého starého známého Tanishe. Tanish vede síť casín po celé Paříži a Larten se rozhodně, že u něj bude pracovat. Když se začnou ztrácet některé jeho zaměstnankyně, zbystří. Ukáže se, že je v tom zapletený vampír a Tanish také není takové neviňátko. Larten je donucen uprchnout z Paříže, protože na něj Tanish svedl vraždu a prohlásil ho za upíra, ale LArten chce ještě naposledy spatřit svojí snoubenku Alicii.
Svůj život v Paříži nechává za sebou a vrací se do upíří hory. Zde se na post upířího knížete dostal prapodivný upír - Vancha. Larten dodělá svůj výcvik a stane se upířím generálem. Spolus Vanchou a Werterem se vydají domluvit Arrowovi, kterému vampír zabil manželku. Wester se ale chytí jeho nenávisti k vampírům. Larten vezme Westera, navštíví Evannu a pak společně zamíří do Paříže. Larten hledá Alicii. Najde jí a po několika nocech sledování se odváží jít za ní.

Říkala jsem si, jak je v knížce málo děje, ale když to tak vidím ta kv té celkem malé knížečce je toho až dost. Opravdu největší škodou na těchto knížkách je to, že víte, že Larten nezemře. Prostě proto, že sága Darrena Shana vyšla ještě před tím. Vím, že Darren při psaní asi nevěděl, že po sprvní úspěsné sáze vydá tu, co všemu předcházela. Ale konečně se nám odhalují tajemství života záhadného Lartena.

Jen 3 týdny.

2. prosince 2012 v 15:49 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Pokaždé, když dostanu dárky k narozeninám, je to znamení, že do Vánoc zbývají už jen 3 týdny.
Mám ráda Vánoce. I přes to, že venku mi je moc velká zima a doma se často semele nějaká bitka je to fajn. Asi jediná věc, která se nemění, každý rok je stejná a mě to tak vyhovuje.
Včera jsem dostala hormadu věcí. Ale už v pátek jsem byla navnaděna na jedno velké těžké překvapení. Celý večer se pak točil jen kolem přemýšlení nad tou záhadnou věcí. Nejprve tu byli typy jako auto (doufala jsem, že to tak nebude), nová postel, skříň nebo psací stůl.. Říkala jsem si, že to by beze mě asi nevybrali, tak jsem přemýšlela dál až mě jedna konverzace zavedla k mému stěžování nad nedostatkem Nutelly v naší domácnosti. A byl tu finální typ. 5ti kilová Nutella. Bylo to nejpravděpodobnější. A bylo to správně.
Opravdu nevím, co budu dělat se sadou 20 lebek o.O
Mám hromádku knížek. Aneb zaděláno na kruhy pod očima.
Velikou knihu o technice kreslení. Konečně to začne vypadat, jak má.
Dopekli se mi fimo runy :3
Filmy jsou přesunuté na exterňáku.
Mám tu relativně uklizeno a strávila jsem 4 hodiny na zabijáckých botách.
Asi se prostě jenom těším na Vánoce, abych se pak mohla těšit, až budou zase letní prázdiny a tak pořád dokola. Uvidíme, co z toho bude.
Lidé mě otravují.. Potřebuji číst, dodělávat netopýry a tak.
Budu vyrábět Vánoční muffiny.. Tak schválně, jak to dopadne :D
V zelenočervené kombinaci.
Máme vánoční světýlka :3