"To byla jenom povídka. Jenom pokus, kterým jsem měl zabít vleklé odpoledne v práci. Místo abych s postavou v příběhu chodil od scény ke scéně, musí přece existuvat nějaká metoda, jak.. střih, střih, střih. Jak přeskakovat. Od scény ke scéně. Jak ukázat všechny stránky příběhu, ale od každé jen její jádro. Její stěžejní okamžik. A pak další stěžejní okamžik. A potom další." - Chuck Palahniuk

*Vašich komentářů si cením víc, než čísílek na počítadle.*
*Pokud objevíte nějakou hrubku, tak mi to řekněte... Já je někdy fakt vůbec nevidím :c *
*Když kliknete na obrázek, pravděpodobně na vás vyskočí zdroj. Když ne, tak je můj.*

Listopad 2012

Představte si rok.

27. listopadu 2012 v 21:00 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o něčem - témata
Můj mozek má zvláštní schopnost zhmotňování abstraktních pojmů. Nějak jsem přemýšlela o roce a uvědomila jsem si, že ne asi každý ho vidí tak jako já.
Zhora vypadá jako kruh. Ze strany by nejspíše vypadal jako klikihák, protože má podobu jakési spirály, ale kro by se na rok koukal jinak, než ze zhora, že??
Vždy je z něj tudíš vidět jen kruh a to kruh, který se posouvá jak zrovna potřebujeme. Na proti sobě stojí střed prázdnin (přelom července a srpna) a Vánoce. Je to trochu nepoměr a taky možná důvod, proč jsem měla za to, že listopad jě vlastně už zimní měsíc. Pak jsem si uvědomila, že takový prosinec je téměř celý ještě v podzimu. Asi taky proto mi přijde, že jaro utíká rychleji.
Občas mění barvy a jednotlivé dny jsou jako políčka na stolní hře. Prostě jen políčka po kterých poskakujeme. Zpět se můžeme vrátit jen pomyslně. Ale ve skutečnosti stále jen hopsáme proti směru hodinových ručiček dál a dál. Občas se trochu přiblížíme, že vidíme jen jeden měsíc, to se nám pak jeví spíš jako cesta vyskládaná z dlaždic, která se jakoby v dálce stáčí doleva. Na těch dlaždicích jsou někdy čísla dnů, někdy barevné tečky značící nějaké události, či úkony a někdy jsou jen čisté. Někdy mění barvu, jen kvůli tomu, že přecházíme do jiného měsíce, někdy kvůli roku a někdy prostě jenom přecházíme do jiného ročního období.
Jsem divná jen já, nebo mají ostatní lidé taky takové představy??
A obrázek pro vánoční náladu.

My Fair Lady

25. listopadu 2012 v 21:46 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Když se poněkud samolibému, hodně sarkastickému a zapřísáhle staromládeneckému profesoru lingvistiky Henrymu Higginsovi (Rex Harrison) připlete do cesty poněkud nevycválaná a prostořeká a hodně umolousaná květinářka Líza Doolittleová (Audrey Hepburnová) s příšerným cockney nářečím londýnských spodních vrstev, ani jeden z nich netuší, jaké bude mít toto letmé setkání dvou lidí z naprosto odlišných světů pro jejich život důsledky. Nicméně Líza je tu, v jeho domě, a výsledkem její žádosti o poskytnutí jazykového vzdělání za účelem získání vysněného místa prodavačky v květinářství je velmi odvážná sázka mezi Higginsem a dalším fonetických nadšencem plukovníkem Pickeringem o to, jestli je možné během vražedně krátkého časového období 6 měsíců vytrénovat Lízu tak, že bude moci být uvedena na velvyslanecký ples, prestižní událost té největší smetánky, aniž by kdokoliv odhalil její původ. Rošáda mezilidských vztahů začíná a po daném časovém limitu a tvrdém Higginsově výcviku Líza skutečně mluví, vypadá a chová se jako vévodkyně, nicméně triumfální slavnostní večer ještě neznamená konec příběhu. Transformovaná Líza se ani teď nedočká Higginsovy pochvaly nebo uznání a navíc netuší, co bude dál, co si počně se svou novou podobou a kam vlastně patří. A jaký dopad má její nové já na okolí, to staré i nové? Co její otec - bezstarostný popelář Alfie, plukovník Pickering, nebo zamilovaný mladík se šlechtickou krví Freddie Eynsford-Hill a hlavně co profesor Higgins - ten především bude potřebovat pořádnou ránu, aby konečně prohlédl, a vylezl ze své ulity ješitnosti...

Převzato odsud

Kamarádka mi říkala, že jí tenhle film přišel strašný. Mě to přišlo zajímavé. Jak z buranky udělat vévodkyni. Zajímavý námět.

Ocean of Blood

25. listopadu 2012 v 12:24 | Shira Elizabeth Freux |  Knížky
Druhá kniha ságy.

Larten se potuluje se svými společníky a Westerem po bitevních polích. Po čase je to ale omrzí a tak se vrátí zpět k Sebovi, který je zavede za Lady Evannou a později do Upíří hory. Zde se dostane Seba nabídku na velmi váženou pozici. Wester se co by učedník na strážce rozhodně zůstat a Larten se rozhodne pro kariéru upířího generála. Tato cesta mu ale po chvíli začne připadat zbytečná a rozhodne se odejít.
Bloudí světem spolu s následovníky svých bývalích společníků. Tento život ho ale brzy omrzí. Když na něj čirou náhodou narazí Vancha Pochod vydá se s ním do světa. Spí pod širákem a stále více a více se stávají přáteli.
Vancha dostane za úkol zjistit, co se stalo s jedním s jejich řad. Vystopujou ho a zjistí, že žije (více méně) normální život s lidskou ženou, která akceptuje, čím je. Dokonce se ani nechce nechat zasvětit krví. Vancha se vydá na cestu k Upíří hoře a Larten se rozhodne ho nenásledovat.
Po chvíli bloumání se vydá za Lady Evannou a ta mu uštědří jeho první jizvu. Když od ní utíká přidá se k němu její služebná Malora. Larten onemocní a ona se o něj stará. Když je přijde navštívit Paris na bídne mu, že může trénovat na generála mimo horu a stane se jeho učitelem. Larten ale odmítne a pod vlivem horečky se vydá do Grónska.
Cesta po moři je dlouhá a chřipka ho vyčerpává. (Protože, když už je upír nemocný, tak je to dost vážné.) Nedokážese ovládat a jeho tělo potřebuje krev. Ta od Malory mu nestačí a tak se jednou z blouznění vydá sehnat si jí jinde. Posádka se proti němu vzbouří. Malora se ho snaží chránit, ale oni se s ní vypořádají. Rozhodnou se nehcat Lanterna uhořet na slunci, ale to ještě neví, že ten takzvaný netvor se křížů nebojí.

Ze začátku jsem si říkala, jak se kruci dostanu k té události, co je na přebalu, protože už jsem byla skoro u konce a ono pořád ne a ne. Ale dočkala jsem se. Rozhodně je zajímavá historka s Evannou, protože v Darrenovo sáze se o ní jen tak zmíní a tady je to popsané celé. Vůbec se člověk dovídá všechno, co se příběhu pana Hroozleyho týká.

Týdny běhají nějak rychle.

24. listopadu 2012 v 20:45 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Je to tak, že když mě vidí online, tak odejde??
Internetový svět je dost nudný.. Měl by být zábavný a tak, ale ono to moc nejde, když ve skutečnosti tu jsem sama.
Znáte ten pocit, kdy se vám chce velký nic?? Leda tak ležet a koukat. A spát, protože tak to dopadá, když si lehnu. Ale alespoň vím, že za to nemůže on. Bylo to špatné už předtím.. A co se na to prostě vykašlat a být normální?? Jo kéž by to bylo tak jednoduché.
Očividně je to tak nějak vina prokrastinace, protože je to špatné vždy, když za den nic neudělám. Což je ve školní den i téměř nemožné. Ty věci mě pak nebaví a to proto, že se do nich nutím. Chce to správnou náladu. Dřív jsem stíhala věci do termínu, který jsem si určila. Teď mi nějak nic nejde. Vlastně už takový půl rok. Tak akorát ztrácím čas a to mě ničí. A vím, že teď ten čas ztrácím úplně stejně, ale chci se vypsat.
Chtěla bych vědět, co to všechno má znamenat, co si lidé myslí a komu se dá doopravdy věřit. Ale já nevím vůbec nic.
Spolužák jednou řekl, že je na nic, jak si všechny nový kapely stěžujou na lásku. Jo.. Je to strašný, ale momentálně to opravdu není to ,co by mě nějak štvalo. Z toho jsem asi už vyléčená nebo minimálně moc unavená a zaneprázdněná čuměním do blba, než abych měla vůbec chuť se k někomu přoblížit.
Koukám, jak jsou lidé online. Nehodlám jim psát, protože už začínám být na jejich přítomnost někdy alergická. A přitom bych chtěla zkusti žít jako Nadia. Víte ono žít s někým, koho máme rádi řeší hodně. Stále tu je někdo komu se lze svěřit, nejsou tu internetové rozpravy, vidíte se celkem často i když ani jeden pořádně nemáte čas. A stejně bych byla neurotická, takže to asi nebude nejlepší nápad.
Musím se naučit žít i bez lidí. Sama. Být šťastná a pak.. Pak si budu moct zkusit někoho najít.
Nepomohlo to, ale aspoň jsem to zkusila.
Nemůžete mít nejskvělejší náladu, když stále koukáte na obrázky na tumblru.
Tohle se musí někdy zkusit.
Zkoušela jsem odpovědět.. A víte co??
Já bych udělala všechno!! Všechno, co jsem kdy chtěla a nešlo to. Zvládla bych to celé a měla bych dobrou náladu!!

5ti minutový referát.

20. listopadu 2012 v 18:54 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Konečně to mám za sebou. Už 14 dní jsem každou češtinu čekala, až přijde čas a já budu muset před celou třídu s mým referátem o architektuře 1. poloviny 20. století. Dnes se to konečně stalo. Mělo to být na 5 minut, ale trvalo to asi 20.. Nikdo si nestěžoval. Bylo tam hodně obrázků a většina lidí se během toho učila matiku.
Tu jsem tak nějak spočítala za 15 minut a pak už jsem sen zjišťovala, jak ještě poopravit jeden příklad. A tak mě napadá, že to stejně asi bude trochu jinak. Nevadí.
Školy bylo dost.
Umírá mi myška. Asi nevydržela moje hraní min. Budu si muset pořídit novou, protože prostě touchpad není můj kamarád.
Mám barvu na vlasy, hotová přáníčka a nakoupené vánoční dárky. Už mi chybí jen udělat alespoň těch pár netopýrků pro přátele (Hehe, tajné) a vymyslet si outfit.
(Tahle slečna vypadá nádherně)
Vlastně už jen čekám na příští víkend. Budu slavit narozeniny. Nezáleží na tom kolikáté. Je vlastně jedno, kolik mi je ale prostě tyhle oslavi jsou jako obyčejné rodinné obědy jen s tou vyjímkou, že bude hezký dort a dostanu dárky. Navíc pak půjdu na prodlouženou vyvenčit svoje nové botky.. Hehe.. Budu vysoká jako modelka a bude to krutopřísné.
Mám na hlavě 13 copánků. Je to docela fajn náhrada za dready, protože s těma bych asi nemohla překročit práh našeho domu.
Už se těším na prázdniny.
Těším se na naší oslavu.
Docela si s ním rozumím.. Nevím, jestli to vidí stejně, ale vždy mi zvedne náladu. Aneb optimističtí spolužáci jsou občas super.
Kombinace melounový vodky, jahodový vodky, Zka, normální vodky, piva a frisca mi nic moc nedělá. Nuudaa.
Děsí mě, že i jemu to vyjde spíš než kdy mě.
Vždycky jsem měla téměř vše, co jsem chtěla. Myslím, že bych si měla začít krutě odvykat.
Prokrastinace a následný špatný pocit. Měla bych s tím něco udělat.
Jdu přehrabat dva šuplíky, třeba to k něčemu bude dobrý.

DIY - předvánoční realizace

18. listopadu 2012 v 21:29 | Shira Elizabeth Freux |  Tvořeníní
Tak jsem dnes trochu vyráběla a dopadlo to tak, že jsem si vyrobila DIY prstýnek a KOnečně pokreslila dvě trička.
Prstýnek z drátku
Prý si mám pořídit barevné věci. Tak jsem si pořídila žluté tričko.. Ale bylo trochu moc obyčejné, takžee..
A nakonec. Tílko s velice milým nápisem.. Protože prostě psát takovýhle nápisi na záda je super.

Přidejte zelené potravinářské barvivo a budete tak chráněni proti vlkodlakům.

11. listopadu 2012 v 18:16 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
První netopýři mají hotová křidélka.
Na lahvičkách už chybí jen řetízky.
Učím se zase něco hrát
Vyrobila jsem náramek.. A tak vůbec. Teď se mi povedlo udělat víc věcí, protože to byli malinké věci.
Malinké věci jsou pomalu radostnější.
Lahvičky jsou až na jednu naplněné.
A.. Tak trochu jsem si hrála na dada.

Schindlerův seznam

9. listopadu 2012 v 15:42 | Shira Elizabeth Freux |  filmy
Hluboce šokující, nemilosrdné drama o noční můře holocaustu, založené na skutečných událostech. Na záchranu 1100 životů obětoval Oskar Schindler veškeré své jmění... Polský Krakov 1939. Židovská obec je vystavována stále se zvyšujícímu tlaku ze strany nacistů. Do této vřavy vstupuje obchodník Oskar Schindler, člen Nacistické strany, velký svůdník a muže vydělávající na válečném utrpení, který dokázal najít v sobě člověka a zachránit ty, kterým už zdánlivě nebylo pomoci... Film Stevena Spielberga je stěžejní dílo světové kinematografie a vítěz sedmi Oscarů, včetně ocenění za Nejlepší film roku a Nejlepší režii. (oficiální text distributora)

Převzato odsud

"Prostě si jen tak poránu střílim do židů." Jo.. Opravdu to byl nejzajímavější moment.
Bylo to takové.. Židovské.. Ale hezký, zajímací a ten konec byl nejlepší. Takový milý.

Bublinková fólie.

6. listopadu 2012 v 15:19 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Bublinková fólie.
Dnes mi přišli knížky a s nimy i krásný klíček, pečetní vosk a lahvičky.
Přežila jsem den.. A to jsem si myslela, že na psychologii umřu.
Španělštinu jsem pokazila jen tak málo, jak jsem bez učení mohla.
Biologie - 5/8.. Tak nevím, ale to už asi za 2 nebude.
Psychologie.. No mám toho tam hodně a většinu opsanou ze sešitu, tak..
Mám hotová 2 další křídla.. Ale to je tak všechno.
Teď se dám na dělání minihvězdiček.
V sobotu pojedeme do Drážďan.
Černý mrak nad městem a pod ním duha.
Dnešek se mi líbí a nenechám si ho zkazit žádnou ekonomií.
Těším se na sobotu. A docela i na test z deskriptivy.. To je trochu divný. Hehe.
Mám skvělý výmysl.. A to, že si pod postel dám světýlka.. A budu si tam moct číst a bude to moc hezké.
Takhle nějak jsem vypadala dneska a včera. Teď už je zas všechno lepší.
Potřebuju korálky.. A drátky a barevný papíry a vůbec.. To bude zase nákup.. :D

Něco asi není dobře.

4. listopadu 2012 v 16:20 | Shira Elizabeth Freux |  Slova o ničem - myšlenky, motivy, řeči
Není to tím, že je neděle. Není to jím. Doufám.
Konečně mi funguje internet. Konečně nemusím na zítřek nic dělat. Konečně mám takové nějaké volno. Dnes mě nic nečeká, nikam nemám jít, mám klid a stejně mi to nestačí.
Myslím, že se tomu říká lehká forma deprese.. Protože na težší bych to neviděla a pár dní to už trvá. Skvělé, že??
Zítra.. A nebo pozítří tu budu mít lahvičky. Konečně.
A dneska se snažím šít, ale zatím je to křivé.
Nekousat se do rtu, pak to bolí.
Myslím, že bych se z toho měla vypsat.. A vyspat taky, ale to už mi nějak nejde.
Dobře, popravdě za to asi tak trochu může on. A taky na tom má podílo to, že očividně nejsem schopná se prostě zamilovat a kašlat na to. Nebo možná jsem, ale jen do něj, což je těžce na nic. Když jsem ve čtvrtek psala španělštinu stejně sem neměla dobrou náladu, ale alespoň jsem něco musela dělat. Po každý estetice přemýšlím víc než obvykle a tentokrát z toho vzešlo tohle: Sentiment a nostalgii vnímám zatraceně negativně. Nevím, jestli je to tím, že jsem až tak racionální, že vidím, že ani tenkrát to nebylo nejlepší a nebo jestli jsem jen tak mizerně racionální, že prostě nevěřím, že se ještě někdy stane něco podobného. A co pak teprve s chvílemi, kdy je to sice hezká vzpomínka, kterou už znovu nechci zažít, ale já se jen klepu k pomyšlení na ni. -> Jsem divná.
V pátek jsem zjistila, že opravdu nejsem jediná, kdo se trápí. Opravdu že je to až tak špatné i s někým jiným. Jistým nehezkým způsobem to potěší, ale pak vás srazí na zem, že s vámi je to stejnak ještě horší.
Včerejší večer byl skvělý, vážně. Ale během cesty od autobusu domu jsem měla takové nutkání si někam sednout, mrznout a prostě jenom čumět do blba. Jediná hřejivá vzpomínka v té chvíli - sledování padání hvězd. Jedna z těch pozitivních.
Teď jsem zjistila, že už ani nemůžu pořádně jíst.. Což je fakt super.
Odpovídá mi, ale když já napíšu bez smajlíků on taky. Když se usměju, tak taky nějaké použije. Nevidí mě a nezdraví. Dostala jsem radu. Prý mu to mám prostě normálně říct. Pak budu za panovačnou pipku, co ho seřvala. To se mi nechce. Co s tím, když vás život mrdá a máte jen spoustu podobně zdevastovaných přátel. Nezbývá než se společně opíjet jako včera.
Více a více je zbožňuji.
Jedinou společnost mi po večerech dělali miny a noviny.
Měla bych si zase vymyslet nějaký plán, co budu dělat a tak, protože jinak blbnu. Ne blbnu, přemýšlím.
A pak koukám na gify z Klubu Rváčů.. A tak..
Chtělo by to začít odznova, ale já to jinak než teď stejně neumím. Nesnáším somatické projevy, protože pak mě bolí srdce doslova.
Chtěla bych.. (Kecám, netušim, co chci)
Kdyby to vyšlo byla bych nesmírně šťastná.. Věřím, že ano.. Alespoň chvíli. Byla jsem šťastná. Pak nesmírně smutná a pak jsem si řikala, že "už je to v cajku" A ono ne. Nenávidím své prožívání.
Potřebuji do Drážďan.
Potřebuji aby si se mnou chtěl povídat. Potřebuji, aby napsal první.
Chtělo by to prostě umřít.
Prostě se naučit žít. Znovu. Begin Again..